Jen a jen pro Miši, co nejblíže půlnoci;)

Moje milá Miši, teď bych Ti tady asi měla složit ódu..., ale jako největší pocta mi přijde, když na tvou počest udělám něco nezapomenutelného a neobvyklého...nenapadlo mě tedy nic lepšího, než napsat velmi velmi velmi krátký příspěvek na blog (alespoň tedy v tom virtuálním světě;) )bez zbytečných keců, čehož se jen těžko ubráním, znáš mě;) ...

Spolu to oslavíme, už se těším až ti popřeju a předám provokativně originální dárek:)
A opravdu jseš velikááá:)

Mám Tě moc ráda, děkuju Ti, co jsi pro mě za poslední rok všechno udělala:)

!Happy birthday!

!Zum Geburtstag viel Glück!

!Všechno nejlepší!
.
.
.

...a tři svislé tečky na konec;D...och, jak originálně neobvyklé;)
-ach ano, ovšem, mohlo to být kratší, viď?

Není cesty zpět, jen cesty zpět dolů...a maják nevidím...

Hi, hi...to má bejt jako /:háj, háj:/... (ale ne ten, kde se kdysi pásly ovečky, takže ne zelený, ale jako ten pozdrav...no prostě vy víte co, jsem z tý Vídně ještě furt zdegenerovaná tou angličtinou;) )Musím říct, že jsem se zas dneska lekla:O ! Proč já se pořád nečeho bojim?!? Pročítala jsem si Baruschky hmyz v hlavě, klikla na pár odkazů, protože nejlepší na netu je, že se člověk může proklikat i na docela zajímavé blogy a ne jen na virová doupata a nezajímavé hrůzy (ehm, kéž by to tak nikdo neřekl o mém blogu...zatím koluje v jistých vrstvách pouze hláška:"Vždycky, když mám moc dobrou náladu až mi to přijde divný...a mam pocit, že bych se měl krotit, jdu k tobě na blog a ten mi dokáže dokonale zkazit náladu;D" -ehm, červenající se stydlivý smajlík, ale ten nevím, jak se vytváří;) -)...tak tedy zpět k tématu: Klikla jsem na ty odkazy, využila jsem doporučení a trošku jsem se začetla do takého deníku a post(řežníku) moc zajímavé holky.... Nu a pak jsem se tam tím jejím virtuálním místečkem tak všemožně se zaujetím prokousávala, až jsem se dočetla, že už píše pěkně dlouho...Teď jí je devatenáct, píše od patnácti a vše archivuje, takže je možnost proklikat se i na zápisky z roku 2003...-ty jsou ale nyní okomentovány asi tak, že "nechápe svět té dívenky"...pak je tam další část archivu zahrnující i náhlé utnutí a následuje šestnáctý a sedmnáctý rok života, kdy prý přišla nějaká první veliká láska a vyskytuje se zde slovo naivní...(!) - mno, já už jsem taky jednou mazala, už jsem jednou přestala, naivní jsem stále dost...ehm, je mi patnáct!!! Tak a co s tím teď? Vážně jsem se lekla...tolik vývoje přede mnou;D To se mám ještě asi na co těšit, co? Uááá, s jistými obavami si čtu krátké úryvky...uznávám, že momentálně bych spoustu věcí, které jsem byla před rokem schopna publikovat už teď neuveřejnila, ale od těch minulých prázdnin se tohle zas až tak radikálně neliší, ne?...-Tady se sluší možná znovu říci něco jako: Králíkárno, děkuji:) (už není ani potřeba psát za co...je to pro ty lidi...ano, říkala jsem vám, že budu nejspíš dlouho sentimentálně vzpomínat...začíná to už teď a děkuju téměř v každém článku, ale co teprv bude v září???) ...teď jsem přece zatím vylezla nedobrovolně po schůdcích, které se hned po tom, co jsem se octla na skokanském můstku, vypařily...zatím tam tak nervózně přešlapuju, ale přijde chvíle, kdy začnou odpočítávat sekundy do vypaření prkna...a pak už budu muset rovnýma nohama či po hlavě nebo placáka (to už bude na mně-asi jako jediné), skočit do té ledové neznámé vody...jinak bych totiž spadla z té mnohametrové výšky rovnou na dno vedlejšího vypuštěnýho bazénu...pravdou zůstává, že tu ledovou vodu, do které budu muset skočit, vážně neznám, takže pokud je tam mělko...skaliska tam ale nejspíš nebudou, maják jsem nezahlídla...

Zítra půjdu na nádraží čekat na příjezd originality samotné, která mě svou návštěvou poctí na pár dnů a přijede až z onoho místy hrozivého města rozbřesku:) Jéje, já se tak těším...zas známá tvář, do jejíž tváře a hlavy můžu bez váhání hustit všechny možný blbosti;D (Ne, chci aby přijela, takže dost! Už sem nic takového psát nebudu...pravdou je, že se na ni moc těším;) ...a nechystám se ji nijak týrat...jenom prostě budu Májou, to stačí:D ...oh, my dear;) )
Dneska ráno jsem se probudila a první pohled mířil přímo na zeď s fotkama...(ehm, není to u mě ve sluníčkézním pokojíčku nijak těžké, když jsou fotky všude...na každé zdi alespoň jedna, ale spíš více;), skříně polepeny, rámečky zaplněny a na parapetu se mi přes všechny ty památeční předměty velmi špatně utírá prach;) ). Tak jsem se tedy po dívala na tu fotku, pak na onu fotku...a postupně jsem je všechny rychle projela...ty s Miší, ty s XYem, ty celotřídní uniformní i civilní...momentky i dlouhé či krátké aranžmá, úsměvy i úšklebky...slunce i zataženo...ach, jak mi všichni chybí...ach, jak je mám ráda...ach, sakra! Mno, je to těžké...

První plato dalších šmoulinčích tabletek dobráno:/, pěkně trpím a jsem připravena trpět dál, jestli to bude mít ten správný účinek... Jestli ovšem má tahle načasovávací věcička fungovat tak, že mi znemožní praktikovat i ty věci, při kterých by vůbec nebyla potřeba, strach nestrach, X bez Y i s, klidně poletí z okna nebo kamkoli jinam;o) ...naprosto upřímně přiznávám, že začátek není žádá slast a jestli by to takhle mělo pokračovat, existují přece i jiné prostředky...ano, poučení odborní odborníci s mnoha tituly (...,kteří od propagujících firem dostávají dary od reklamních předmětů a vzorků přes golfové turnaje až po dovolené...záleží na ceně léku, který má lékař propagovat a samozřejmě také na tom, jakou má lékař publicitu a klientelu...), říkají, že nic není stoprocentní, ale tohle prý má nejmenší riziko, které je nesrovnatelně maličké oproti těm dalším metodám a prostředkům...týrat se ale v tomto věku ještě nenechám...a asi ani později...Držte mi palce, protože na druhou stranu se mi nechce znovu hledat alternativní cesty a strašně se strachovat...a na cvrčky, netopýrky a vánočky mám vážně ještě času až až a moc a ještě víc;D
-zde je cesta zpět, ale raději bych to zvládla bez ní...majáky jsou, ale nakolik se jim dá věřit? Klidný přístav by byl vhodnější než bóje na rozbouřeném moři...

Tak tedy see you;) Ne, není to jen tou Vídní, která mi prohloubila znalosti hovorové angličtiny...otec tu má teď na návštěvě kamaráda z Améééériky...uááá, jediné, co po mně bylo žádáno, bylo: podat ruku, připravit občerstvení, prohodit pár zdvořilostních frází a pak se samozřejmě co nejrychleji vypařit...ehm, jsem zvyklá...Můžu přijít za nima domů, můžu zpátky, ale pak dostanu huláka (samozřejmě až bude vzácný host pryč...).



Jo a mimochodem, zase jsem byla přesvědčena o své naivitě, vyvedena z mylných představ a slepých uliček...přivedena ke světlu pravdy a kruté reality:( Majáky jsou většinou bílé, často dost ošklivé a nízké...prostě co nejlevnější, že? Jediný použitelný obrázek, který se skoro vyrovná mým pohádkovým představám, je ten dnešní..., ale stejně bych ho postavila vyšší a užší...aspoň vypadá udržovaně a má ty "typické" tolik netypické barvy...Co se dá dělat, no...:´(



Je lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu. (Karel Jaromír Erben)

-njn, ale když zmizelo schodiště, ten žebřík zpátky...nezbývá buď než stát na prkně (teď), koukat dolů (pak) a tušit, že prkno zmizí (předtucha?) ...njn, uvidíme, uvidíme...

Pozitivně naladěná očekávání...a čas běží a běží...(ještěže tak:o) )

Uááá:) Jsem zpět, jsem zpět, jsem zpět!!! Jak už jsem napsala na naši třídní nástěnku, užívám si háčků, čárek, kroužků a všech možných vymožeností české klávesnice. Celý včerejší večer jsem byla s babi, což bylo perfektní...dneska jsem ji vyslechla, pečovala o ní, dávala jsem jí čokoládovou zmrzlinu, vařila jsem jí kafe a žehlila jsem...pak jsem jí pomohla vybrat dárek pro bratránka a doufám, že se jí dneska bude alespoň o trošku lépe spát...je nějaká špatná...ona říká, že je to kvůli těm jejim harantům...já říkám (pro jistotu jen v duchu), že toho má za sebou vážně hodně a neměla to v životě vůbec jednoduchý. Je jí sedmdesát, je aktivní, fit a na svůj věk velmi zdravá a výkonná. Musím říct, že byla v každé situaci veselejší mysli než já, ale teď mám o ni vážně strach...vůbec se mi nezdá, je špatná, nervózní, nerozhodná, vyčerpaná...ustaraná a kdo ví, co ještě...bojim, bojim:( Pořád vymejšlim, jak bych jí jen mohla pomoct nebo aspoň povzbudit...Je sama se sebou strašně nespokojená, zdá se mi, jako by si snad myslela, že zklamala či co...:( Nevím, jestli by si ale nechala pomoct, kdybych to nějak zařídila...(určitě se o to tedy pokusím a doufám, že se s tím bude dát něco dělat...) Vím, že se lidé mění, že stárnou, a že všechno nebude pořád perfektní, ale mnohem horší než újma na zdraví fyzickém je mnohdy ta na tom psychickém... Ano, dle mého názoru to tak je...duše, pokud to, co tak bolí a rentgen ani sono to neukáže, duší je, dokáže bolet daleko víc než vřed nebo zlomená noha...Problém je také s léčením...existují sice prášky, ale málokdy jsou tak spolehlivé jako náplast nebo sádra...operovat nebo dokonce jít na plastiku s duší...to nejde...

Jinak jsem šťastná, že jsem po necelém měsíci zase doma:) Je to super se zas válet ve vlastní posteli, roztřídit konečně všechny věci ve skříni a v poličkách... Smutné snad bylo jen to, když jsem si vylepovala po pokoji fotky a dávala je do rámečků...to jsem měla slzy nejen v očích, ale poté i na tvářích...Když jsem se koukala, jak tam tak všichni stojíme a strašně se proti slunci šklebíme, téměř půlka třídy "zadaná", různě mezi sebou v objetí...moje spolubydlící (na kterou se už pozítří moc těším); XY, na kterého si ještě budu muset docela dlouho počkat:´( a vlastně všichni ti lidé, kteří mi tak moc pomohli, s kterými jsem se tolik nasmála a nablbla...:( Chjo, vážně mi chybí...:´(

Úspěšně jsem zakončila druhý týden s ActiLingua Academy ve Vídni a jsem za to ráda...když se tak zpětně podívám, byla to dobrá zkušenost. Vážím si škol do kterých chodím; vidím, jak mám kolem sebe výjimečné kamarády a vůbec všechny lidi, s kterými přijdu do bližšího kontaktu (ale učitelé tam byli skvělí;)-zvlášť "Sheker sultan Steve Steve" ;) )...jak nám v králíkárně dobře vařili...jak se ten povinný program občas hodí...jak je čeština a česká klávesnice krásná...a spousta dalších věcí...Děkuji:)
Zvládla jsem i dyli-dyli;) ...všechny mě vroucně objaly, zabránila jsem, aby mi dali pusu:D, popřály mi šťastnou cestu a řekly, že určitě napíšou...všechno velmi upřímné, já vím...(mimochodem, ta jedna mi zapomněla vrátit MOJE nůžky na nehty!!!:/ )
Rozloučila jsem se se svou maďarskou spolubydlící, která mi přišla jako jedna z mála upřímná a milá...dalo se s ní bavit o všem, procvičila jsem si s ní angličtinu a naučila mě pár slovíček maďarsky, takže byla i užitečná;)
Párkrát jsem si nechala nalít na DonauInselu, tam jsem pochopila, že opravdu všeho s mírou;) ...nakoupila jsem kopu dárků a mám strašnou radost z toho, že je postupně předám a vidím, že udělají radost:) ...přilepšila jsem tam i jednomu Arabovi, který provozoval netcafé, protože se vážně vsadím, že jsem tvořila podstatnou část jeho příjmu za těch čtrnáct dní;D ...začala jsem se ve Vídni dobře orientovat, hlavně dokonale zvládám všechny ulice kolem Favorritenstrasse a celej ten jejich U-Bahn;) ...a samozřejmě jsem dostala závěrečný certifikát z úrovně Mittelstufe2, juchůůů...řekla bych, že narozdíl od Toskánska, tohle opravdu nebyly zas až tak ztracené týdny...i když, vždycky může být líp a doufám, že taky ještě bude;) ...-předpoklady k tomu jsou;)

Teď už jen jeden den a stanu se na chvíli pro změnu průvodkyní:) naštěstí tentokrát ne dyli-dyli, ale zkušené a originální spolubydličky z města rozbřesku:) Už se na ni moooc těším... Pak se KONEČNĚ uvidím s Miši a to celý týden v kuse, což bude nádhera...řekla bych, že se budeme překřikovat, nezastaví se nám pusa ani jedné a obě odjedeme s hlavou alespoň jednou tak velkou...pokud nám nepraskne;D ...nu a pak si zas pár dnů počkám, dám se do pořádku, chystám se potkat se se všemi možnými individui, která jsem tak dlouho neviděla...potom už snad nastane ta šťastná chvíle, kdy skočím do náruče XYovi, chytnu se ho jako klíště a už ho nepustím:o) ...(ano, chudáček...já vím, ale snad mu to nebude zas až tolik vadit;o) )

Och, jak se zdá, všechno bude alespoň na chvíli lepší...i když, člověk by měl spíše očekávat to horší, aby nebyl zklamaný...U mě je to vždycky tak, že když se nejvíc těším, je to největší průšvih:( Takže já se teď ale vůůůbec netěším;D Protože tohle prostě MUSÍ vyjít!!!


Ano, plánů je hodně, očekávání veliká...uvidíme, co vyjde a jak to dopadne...



PS.: Zprávy znovu zpoza daleko horšího plotu nejsou vůbec příznivé:( Musím se tedy něco pokusit udělat s babi a už vůůůbec nevím, co udělat pro tu druhou důležitou osobu...:(

Prisaham, ze se nikdy neodbarvim!!! ...dekuji:)

Dyli, dyli...uaaa!!! Tak jsem riskovala sve zdravi a vydala jsem se dylinkam v kratkych sukynkach ukazat, co je to metro;) Ony totiz metro sice znaji z Prahy, ale nejspis si myslely, ze z te skolni budovy ani nevylezou, takze nebudou muset dat najevo svuj orientacni zmizel (ktery mam mimochodem take, ale statecne s nim zapasim a vubec se za nej nestydim;D ). Takze se tyto divenky s blond vlasy (peroxid, odbarveno) a s nechutnymi blond meliry, vydaly se mnou do metra, prekvapeny velikosti Vidne...podotykam, ze krome velmi spatne anglictiny s chabou slovni zasobou take vubec neumi nemecky a jejich cestina...no comment, pouzivaji zakladni slova...rekla bych, ze any by mohly klidne napsat nejakej dyli, dyli slovnicek...ovsem, asi nemohly, protoze by nevedely, jak to prelozit...po jednom odpoledni s nimi, bych ho mohla napsat spise chudinka ja:D

Takze ale mimo vyzkumu dyli, dyli, ktery je velmi zmahajici a psychicky narocny...(clovek se musi naucit se hihnat, trapne se smat a nestydet se za svuj doprovod...nastesti se nemusite stejne oblekat, kdyz vam ovsem nevadi, ze si vas syli chvili udivene prohlizi a pak si poseptaji, ze vubec nejste in a cool a zahihnaji se...;D ) jsem zacala naprosto spontanne pozorovat i neco dalsiho...Zjistila jsem, ze vyvoj dvanacti az trinactiletych Slovenek je mi velmi povedomy:) Nejdriv jsem se sice strasne smala, kdyz ta jedna sedela u obeda, dojedla a cekala, az se ten, do ktereho je pry siiilene zamilovana, zvedne a pujde odnest tac...-to vse jen proto, ze pak pujde za ni po schodech...(ne, ze by snad vedela, jak se jmenuje, jake je narodnosti nebo by se s nim nedejboze chtela zacit rozpravat;) ), ale pak jsem si vzpomnela na to, jak jsem velmi podobne a snad i stejne veci delala ja...uaaa, to byly casy, ted uz si nic podobneho vubec nedovedu predstavit...

Dalsi takovy vesely zazitek, ale s velmi EMO ceskou holkou, ktera hned prvni den po prijezdu pry objevila lasku sveho zivota, jsem prozila vcera. To jsem se pak smala jeste vic... Je ji trinact, stala vedle Turka (ja vim, ze je to Turek, ona to nevi), neumi temer ani slovo anglicky a jeji nemcina je nesrozumitelna...sly jsme kolem nich, ona se slastne zaculila, rekla neco jako "To je on!!!" a pak prohodila, ze si povidaj'...jenze oni za tu dobu, co jsem tam kousek od nich stala, celou dobu jen mlceli, pak na sebe kyvli a vysli do ulic spolu s partickou jeho dalsich sestnactiletych kamaradu. On i jeho kamaradi jsou starsi, umi docela obstojne nemecky a jejich anglictina je perfektni...Kdyz se vecer vratili, drzel ji za ruku, ale spis ji tak divne tahnul za sebou, ona zarila stestim, on vypadal dost znudene, ale vesele se (turecky) bavil se svou partickou...ji to zrejme vubec nevadilo, byla v sedmem nebi... Musela jsem se potichu zasmat a pak jsem se ji jen tak z legrace sla zeptat, jestli vi, odkud je, jak se jmenuje a kolik mu je let... Rekla, ze nevi odkud je, ze se jmenuje Attaka nebo tak nejak, ale ze mu to moc nerozumnela...a kolik mu je, to uz nerekla...zacla jsem se vazne smat, nemohla jsem si pomoct a sla jsem si lehnout:)

Rano jsem odchazela na hodinu nemciny, spokojena a vyrovnana, s XYovou fotkou za deskama sesitu a kazdou chvili jsem se na ni musela podivat...rict si, ze se nikdy neodbarvim, nikdy si nevezmu sukni typu "pasek"...jestli budu dyli, zastrelte me!!! Pak jsem si taky rekla, ze jsem rada, ze me za sebou milacik netaha tak znudene jako ten "turkish boy" a alespon se snazi tvarit mile a prijemne a mezi spousta frazemi o wofffku, kterym bych rozumela asi tak, jako turectine, rekne tak neco mileho:o)

Dekuju kralikarno a vsichni, ze jste mi takovou hezkou formou pomohli o neco vic dospet...Stalo by se to stejne, ale asi by to nebylo takove prirozene a nenucene...Diky tomu uz ted necekam u stolu v jidelne a nepokukuju, kdy si nejaka ma zivotni laska ci objev pujde pridat nebo kdy konecne odnese ten tac:)

Ach, dekuji...asi nejsem zas tak hrozna...:) Juchuuu, juchuuu...muzu vas ujistit, ze existuji i horsi, takze kdyz do nekterych z vas hustim ty svoje kecy, zkuste si vybavit dyli, dyli a budte radi;)

Láska je cesta, jež vede k životnímu cíli. Rozum je jen průvodce. (Anicius Manlius Boëthius)

Ne, nebudu barvit do ruzova ani do cervena;o) mozna si jen nalakuju nehty;)

Ehm, temer nostalgicky a bohuzel opet bez hacku a carek vzpominam na minulou stredu...Na to, jak jsem sla spat s usmevem na rtech...

Slyset ten hlas..., kterej je vlastne taky medovej:o) Vybavit si ten deckovej usmev a medovy oci...Poslouchat, jak tuka neco na klavesnici...a pak kdyz mi neco vypravi...a pak zas neco kecam ja...a...potom se zacne nadherne smat, uplne jako bych byla s nim, vidim ho pred sebou. Vazne mi chybi. I kdyz na chvili oba mlcime, jsem s nim, posloucham, co se tam na jeho strane mikrofonu deje a uvedomuju si, jak moc se mi styska a jak bych mu chtela skocit kolem krku..., ale stejne pak mam dobrou naladu, jdu zpatky do skoly s usmevem na rtech, zamilovana...Vsichni kolem jsou divni, ale to je jedno...Koukaji se na me jako na exota. Z jejich pohledu cisi otazka: "Jak se muze takhle bezstarostne culit?", zavist... "No, to byste museli byt taky takhle stastne zalaskovani a vyslechnout si par krasnych slov na sklonku dne...", odpovim jim v duchu...

-krasa, ne? Do hlavy se mi mezi mnoha nadhernyma myslenkama dere i tahle: "Vsak on te ten smich prejde!!!" ...ALE zatim bych si ho milerada uzila, tak mi ho, prosim, nekazte...jak vy, myslenky moje, tak zamracene xichty a vecne stezovani;)

Ano, presne na to ted myslim..., ale nerada bych svuj blog barvila do ruzovo cervena, po te hruzne zkusenosti z cervenou knihovnou;D Kdyz tady tak pro zmenu sedim v te internetove kavarne a premyslim, co budu delat cely tyden, kdyz uz jsem vcera odpoledne hned po prijezdu stihla projit centrum a dneska se mi podarilo nakoupit vsechny darky (samozrejme ne ten pro otce, protoze pro toho me nikdy nic nenapada, kdyz ma vsechno a vetsinu toho, co chce si v pristich mesicich stejne koupi-tyto veci, ktere se chysta si koupit, by z meho kapesneho asi financovat nesly;) )...vyslo mi z toho meho zarputileho premysleni to, ze jsem automaticky otevrela blogger.cz a zacla jsem psat novy prispevek. Mezitim jsem jeste stihla mrknout na oba maily i na nase tridni "spoluzaky", ale stale me nenapadlo nic krome toho, ze zitra provedu po nejdulezitejscih ulicich Vidne nejaky cesky dylinky, co prijely na dalsi turnus... Ehm, jsou to holky typu "Hej, coze???"; nosej sukne, z jejichz latky by sel tezko udelat pasek; rozebiraji laky na nehty a ctou BravoGril...takze si s nima vazne nemam o cem povidat:D ...-napadlo me, kdyz jsem s nima poobedvala, ze bych si mohla udelat pruzkumny tyden...Zjistit, jestli je nejake klicove pravidlo, co vsechny tyhle dyli spojuje, krome tech vnejsich a slysitelnych znaku...(napr.: socialni skupina, detstvi...pokud uz nejsou tak zdeformovane, ze by i o tom povidaly vsechny stejne...). Nakonec mi doslo, ze necely tyden, ktery mi jeste zbyva, na to nestaci, protoze si je tezko dokazu tak ziskat a tolik dulezitych veci vypozorovat...zaroven ale musim uznat, ze bych asi vice nez tyden neprezila;D - mozna proto se o tom nikde nedoctete a nikdo do toho nerejpe vic, nez je vtipne...;)

No, takze to je asi tak to, co jsem od vcerejska nashromazdila v hlave za myslenky... Proste v ramci toho, ze planuju, cim bych tak mohla zaplnit tyden, kdyz jsem v te nadherne a slevami prolezle Vidni, neustale se uchyluju ke steskum a veselym vzpominkam...posledni byla na rozhovor pres Skype... ta predtim byla tak silna, ze jsem diky ni dokonce napsala specialni stranku do sesitu...boooze;D

Vzpominala jsem na sluncem prozareny destivy den pod stromy ve Hvezde...jak jsme se tam prochazli, pak jsme si sedli a oba jsme tak ruzne vzpominali na to, jak jsme byli mali (coz stale jsme), potom jsme se sli zase projit podel zdi a pak se rozprselo a my jsme zalezli do toho nejnapadanejsiho listi pod ten nejhustsi strom, ale stejne jsme vylezli uplne durch promoceni... Byli jsme spolu dlouho, ale porad to nebylo dost...bylo to prvniho cervence...od te doby jsme se nevideli a jeste se pekne dlouho neuvidime...:o(

-Blbnu z nej,kdyz jsem s nim... i z toho, ze jsme spolu uz tak dlouho nebyli, takze pak pisu takovyhle blbosti:

Jak rozdilne...a presto nam to celkem klape;o)

Mluvili jsme O SLUNCI...

Co je to slunce?

Ja jsem myslela na zari...

On na mraky.

Mluvila jsem o pihach...

On o prazdninach.

Videla jsem svoje pratele...

On videl nejaky bazen.

Myslela jsem na paprsky a duhu...

On na solarni panely.

Vzpomnela jsem si na nej...

Hadejte, na jaky elektronicky pristroj si vzpomnel on???

Ach ty asociace...O:-)

-mimochodem, tohle se nestalo...jen jsem si tak hrala se slovy;) - takze XYne, promin;o)

Pozor, pozor...knihomolka nasazuje háčky a čárky!!!

Uááá, já se tak těším a tak se mi stýská...a přitom budu muset čekat ještě téměř měsíc, jestli se vůbec dočkám...:( Ano, všimli jste si správně, háčky a čárky jsou zpět...ovšem jen na chvilinku:´( V neděli dopoledne se opět přesouvám zpět na kolej do Vídně...upřímně, moc se mi tam nechce...nechce se mi tam vůbec. Po dnešním odpoledni, které bylo sice moc příjemné (už proto, že na mě lidé mluvili česky a slovensky...a hlavně, mluvili na mě;) ), následovalo pro změnu pár slz a vodopád jekotu mého otce...nějak jsem nebyla připravená na to, že když přijedu, protože mi je v tý škole na nic, bude mít zas chuť spustit něco o tom, že se mi na jeho vkus moc rychle střídaj nálady, či co...Jeho nálady jsou taky nevyzpytatelné. Stačí, aby měl jenom trošku hlad a dokáže být tak nepříjemný, že by snad nikdo nevěřil, že je to pouze kvůli prázdnému žaludku...Dostala jsem tedy pořádnýho huláka proto, že se mi po jedné SMSce, která mě odkázala k dalšímu čekání a velké nejistotě v tom, jestli se mi povede uskutečnit moje jedinné prázdninové sny a představy, trošku upravil výraz.

Přijela jsem totiž dost nadšená, jelikož jsem se týden nudila a téměř s nikým nebavila...tzn.:byla jsem taky dost nevypovídaná, což u mě znamená náhlý vodopád slov, vět, dlouhých souvětí a nepřetržitého kecání o všem možném, jakmile mě někdo poslouchá;) (někteří s tím mají zkušenosti-ano, jste chudáčci, lituji vás;D ). Pořád přibývá témat a věcí, o kterých bych se chtěla zmínit...aspoň slovem...(což u mě na blogu většinou moc nefunguje, takže slovo znamená minimálně ono dlouhé rozvité souvětí;) )

Zase jsem si ale dneska vzpomněla na ty knihy, co teď čtu...Fulghum, nejspíš něco, co se mě celkově velmi dotýká... Běžná témata z každodenního života...takové ty obyčejné věci, jako třeba jídlo a mytí nádobí..., ale i ty méně obyčejné, třeba smrt, narození a svatby...Prostě všechny "rituály", jejich posvátnost a význam...jejich důležitost pro vyrovnávání se s jednotlivými kapitolami ať už dne nebo roku...někdy delší etapy a nebo dokonce celého života...
-pro mě je takovým rituálem (bohužel, teď už spíše nepravidelným) psaní na blog...Jako správná Mája pořád o něčem přemýšlím..., jak mi pro změnu dneska řekl další můj česky mluvící ICQ-zachránce, až moc si s některýma věcma lámu hlavu...a právě díky tomu, že myšlenky napíšu mezi linky, na bílou stránku a nebo je vyťukám na klávesnici, srovnám si je a pročistím si hlavu...ano, i nadále pak MUSÍM pořád nad něčím dumat a AŽ MOC se něčím zabývat, ale přece jenom je to pak lepší...a snad už to potom tolik nezatěžuje moje okolíl;)

Knihomolsky jsem teda vstřebala další Fulghumovu knihu, která obsahovala jednotlivé příběhy, které tentokrát nebyly zaměřeny na nic určitého (např. rituály), ale spíš se jen tak zamýšlely nad určitými věcmi, které se každý den dějí nejen v Americe, ale i všude jinde ve světě...
Mezitím jsem ještě stihla jednu červenou knihovnu (spíš jen tak pro rozveselení), takže jsem se opět přesvědčila, že jsou lidé, kteří si neuvědomí, co vlastně vydávají nebo co dávají někomu k vydání...a ještě se pod to podepíšou... "Její rty byly horké, jen čekaly na polibek od Adriana..."; "Hester netrpělivě stála u dveří a vyhlížela černého koně svého milence..." ...a ještě spousta dalších, mnohdy daleko červenoknihovnovějších formulací...ne, nedočetla jsem to..., ale byla sranda si to prolistovat:D ...ano, kniha plná "vášnivých polibků", "nečekaných rodinných zápletek", "bohatých a chudých...spolu s jejich problémy..." ...a tak;D
Momentálně jsem se dostala ke své oblíbené "ryze prázdninové četbě"-Vlastní životopis Agathy Christie, který je velmi zajímavý...nicméně čtu ho už více než rok, protože je to vážně bichle. Za tu dobu jsem přelouskala spoustu jiných, ale tuhle si beru většinou k bazénu nebo do pokoje na dovolenou, protože to chce, aby se člověk na dlouho začetl a ne, aby si s unavenýma zavírajícíma se očima přečetl tři stránky u chabého světla lampičky a nakonec jen tak usnul...druhý den bych si totiž už vůbec nepamatovala, kam se zas na svých věčných cestách, tahle krimi-lady vydala...

Takže ano, na můj vkus a na mé obvyklé výkony, čtu poslední dobou vážně dost:), což snad taky není až tak na škodu. - zvlášť, když člověk vážně nemá nic jiného na práci a vlastně ani nic jiného dělat nemůže...
Nákupy už mám za sebou...spešl čokoládu pro bratříčka v baťohu; labello pro Péťu v toaletní taštičce; dvě trička pro Máju:o), která si prostě musela něčím udělat radost (a nebyla to jen ta trička, to se přiznám...myslím, že mu to vyrazí dech, ale to není nic pro širokou veřejnost;)...-která sice můj blog nečte, ale spíš bych řekla, že je to jen pro jednoho člověka;o )...tzn.: příští týden už pořídím asi jen dárky babi a bohužel budu muset asi i něco koupit našim...a tím to pro mě smutně končí, protože nákupy ve Vídni jsou slast...:D

Mimochodem, v Bratislavě na mě kromě mého závěrečného hodnocení a výstupního listu z králíkárny ( :´( ), čekala i nááádhernááá fotka. Ano, jedna z těch, kterou jsem si prostě musela nechat vyvolat, protože mi přijde jako "dokonalý obrázek štěstí". Kdybych měla dát do slovníku pojmů nějaký doprovodný obrázek ke "štěstí", tohle by bylo první, co bych vzala do ruky...

Začetla jsem se i do básniček, nad jednou z mého oblíbeného filmu, o kterém jsem se už zmiňovala v průběhu školního roku, jsem se znova pozastavila. Čím dál tím víc mi bohužel přijde až moc pravdivá...asi ji sem dám, i když je v angličtině, myslím, že základní myšlence se dá porozumět...a pokud máte zájem, přeložte si ji celou;)

To the Virgins,Make Much of Time

Gather ye rosebuds while ye may,
Old time is still a-flying,
And this same flower that smiles today,
To-morrow will be dying.

The glorious lamp of heaven, the sun,
The higher he's a-getting,
The sooner will his race be run,
And nearer he's to setting.

That age is best which is the first,
When youth and blood are warmer;
But being spent, the worse and worst
Times still succeed the former.

Then be not coy, but use your time,
and while ye may, go marry;
For having lost just once your prime,
You may for ever tarry.

-ROBERT HERRICK 1591-1674

A víc už nic...dneska už se mi zavíraj oči...uvidíme, jestli se k téhle superčeské klávesnici zítra dostanu, ale jestli ne, podám zas zprávu o myšlenkách z Vídně a pěkně bez diakritiky, aby bylo co luštit;) Ach jo, mně se tak stejská...no nic, musim to vydržet, už jsem to zvládla docela dlouho...ještě čtyři dny a budu mít přbližně půlku čekací doby za sebou...ano, zní to strašně, vzhledem k tomu, že každnou vteřinou je ten stesk čím dál tím intenzivnější, ale jsem si jistá, že až budu dělat něco zábavnějšího, tak budou ty hodiny utíkat aspoň trošku rychlejc...v tomhle vážně dost spoléhám na Miši;) - mimochodem, welcome back:) Konečně jseš zas v civilizaci a se signálem!!!;D

Tak já tedy budu dál neodbytně čekat...však ono to zas tak nekonečné být nemůže...Každý máme na tomto světě omezený čas, všichni jsme smrtelní...třeba se spoustou umělých kloubů a se zubní náhradou, ale i my jednou naposledy vydechneme...Všechny naše nádechy i výdechy jsou dávno spočítány...přidat jich moc nemůžeme, ubrat možná ano... Tak čekejme, ale přitom něco dělejme! Pořád na něco čekáme, ale čekání je potřeba využít, jelikož jinak by to bylo plýtvání časem...;)

Zavalena cizosti a bez diakritiky

Tak dneska se naskytla jeste prijemnejsi zachrana nez kamaradova maminka:o) Myslela jsem, ze uz je davno nekde pryc a najednou vidim, ze se vyskytuje mezi on-line ICQery :) Krasne prekvapeni na sklonku parneho dne... Nakoupila jsem vsechna potrebna Labella, provetrala jsem plice, vypila jsem velky kafe, snedla zmrzlinu a prosla se jednou z mnoha casi Vidne a nakonec jsem zas skoncila tady, odkud jsem se zasla povinne nahlasit do skoly, dala jsem si veceri a hned jsem zas pospichala sem, abych dopsala vsechny tak dulezite maily, stavila se vyjadrit lasku aspon pres ICQ a nakonec mi zbyl i cas napsat sem...och, jak uklidnujici!

Rekla bych, ze na konci tohoto pobytu bude na tomhle blogu daleko vic bezhacko a carkoidnich clanku, nez tech s diakritikou...;)

Procitam si ted znova vsechny Fulghumovy knizky a zjistuju, ze se mi libi cim dal vic, jestli je to vubec jeste mozne... Vsechny ty pribehy jsou budto absurdni, ale nejak se neda verit tomu, ze by snad nebyly pravdive...a nebo jsou tak vsedni, ze se mi zda, jako by vypravel nejakou z prihod meho zivota:) Diky jeho knizkam, zvlast diky jedne mene zname, ktera nese nazev "Od Zacatku az do Konce", jsem se dokoazala v Toskansku, ale i tady, trosku uklidnit a premyslim nad tim, jak tu knizku co nejlepe vyzdobit, co tam pripsat a upravit, abych ji mohla spolu s kouskem sebe, venovat tomu, na kom mi tak strasne moc zalezi...byla bych vazne moc rada, kdyby si to precet:) Je to takovy vsechno strasne symbolicky, presne jak to mam rada...doufam teda, ze to neni takovy jenom pro holky...zda se mi ze ne, ale nevim, jestli jsem dosti objektivni...znate me nekteri, ze?

Nevim, jaky obrazek bych dneska mela vybrat...na moji oblibenou stranku se odtud dostavam strasne tezko, takze to nejspis nebude zadny skvost...Aspon, ze tenhle post vyzni snad trosku pozitivneji...vlastne je to vsechno lepsi "jen" o to, ze je on-line ten, ktery mi nejvic chybi...Jinak je to porad tak nejak stejny...no a dobre, taky jsem si koupila to Labello;D a zasla jsem na poradny Latte a creme caramel eis:) ..., ale jsem tim mestem, naladou, prostredim a nekomunikativnosti nejak pohlcena a zavalena...takhle mi jeste snad nebylo, nikdy jsem nebyla takhle stejskavej typ...

První láska nám určí jen směr, nikoliv vkus. Všechny ostatní jsou už jen hledáním vkusu v tom směru. (Jean-Richard Bloch)

-je zapotrebi vic nez jedna...mne to ted staci...myslim, ze mam nejlepsi, nejkrasnejsi a nejuzasnejsi vkus:o) (momentalne ziju v pocitu, ze lepsi vkus miti nemohu;o) )

Bez hacku a bez carek...vazne ne schvalne...Zoufale volani o pomoc ...trojjazycne!!!

Tak a je to tady...myslela jsem si, ze uz to horsi nebude, ze Toskansko stacilo...a nejakej buh prazdnin se na me asi nahneval, takze jsem se premistila do letni skoly ve Vidni, kde bych se spravne mela ucit nemecky, ale ani jedno z tech deti, co sem prijeli zrovna moc nemecky neumi...Jediny, kdo tu umi nemecky jsou ucitele, s kteryma jsem jenom dopoledne, takze pomalu ale jiste zjistuju, ze mi dela problemy premyslet cesky a k tomu prepinat mezi anglictinou a nemcinou...

Stejska se mi tu, nemam se s kym bavit, protoze vsichni sem pijeli ve skupinkach...spousta Francouzu, Chorvatu a Madaru..., zadnej Cech...dokonce i Americani, Italove a Spanele..., ale nikdo se se mnou nebavi...nemaj proc, maj tu svejch kamaradu dost a se mnou by museli anglicky nebo nemecky a to je nejspis moc nebere...nedivim se jim, kdybych tu mela Misi, Jachyma...kohokoli cesky mluviciho, nejspis bych nevyhledavala nejakou osamelo Chorvatku nebo tak nekoho...

Je divny cist si po sobe text bez hacku a bez carek, zvlast, kdyz ho chci publikovat na blog, ale co uz...;) I ta klavesnice je v tyhle internetovy kavarne nejaka divna... Prvni pomoc mi poskytuje maminka meho spoluzaka...bohuzel ted uz ai byvaleho spoluzaka...urcite, ne asi, Majo:(

Na pokoji jsem s jednou Madarkou, ktera je docela fajn, ale stejne jako ostatni, skoro neumi nemecky, takze s ni se muzu bavit jenom anglicky je to takovy vynuceny..., ale aspon, ze se snazi...

Mno...myslim, ze me daleko driv nekam odvezou, nez tenhle "kurz" skonci...Obavam se, ze jestli nic, tak tohle urcite zanecha velkou stopu na mem dusevnim zdravi:/
Nemuzu se dockat Prahy, kohokoli, kdo bude mluvit cesky a se mnou;D a hacku a carek na klavesnici...a normalniho internetu...a...a...a....a tak;)

Tohle je takovy netradicni pisnuti, moc se mi nepodoba, ale v tom rozpolozeni, v jakem se momentlne nachazim, ze me nic lepsiho, nez tento zalosty vykrik vazne vyjit nemohl... Kdyby jste nekdo mohl, prijedte me zachranit, prosiiim!!!

POMOC, HELP, HILFE!!!

Čtvrtinové prázdninové úúúúúúF zpoza jezdícího pásu...

Tak tohle bude zmatené, dosti zmatené..., ale pořád můžu být ráda, že tohle nepíšu ve dvou;D (díky dalším šmoulím tabletkám se tohle už vážně nemůže nějakou dobu přihodit...úúúúf;D ); že jsem ještě neumřela, že mi nevyschlo v ústech z téměř týdenního nemluvení, a že jsem nezavinila smrt prasknutím hlavy mé oběti, do které jsem včera hustila všechno to, co ve mě ještě zbylo, co ze mě přetejkalo a co přebývalo...s výjimkou věcí, které vážně nemůžu jen tak říct nebo napsat někam jinam něž do sešitu, kterej toho má taky už chudáček dost za sebou...je plnej výkřiků z absolutní nudy... - Jestli jsem nějakou totiž někdy zažila, tak jedině na farmě na samotě, absolutně odříznutá od civilizace s partičkou permanentně nalitejch třech manželskejch párů...z toho jeden a to zrovna ten, který si říká moji rodičové, prožívá silnou krizi po devatenácti letech manželství...chtějí se totiž mermomocí dožít dvacítky víc, ale zdá se, že je to vážně těžký...až mě to děsí...k tomu se to odráží na mě a na všechny, co se připletou do míst, kam až dolehne jejich jekot, štěkot a podobné výjevy...v některých chvílích i maminčin brek... Ještě u nás nelítají talíře ani vázy, bojim, bojim, co ještě přijde...

Vážně jsem sem nepsala už dlouho, takže jsem se ani nezmínila o konci školního roku, který byl velmi neobyčejný zvlášť pro mě....skončil dřív a k tomu ještě uzavřel jednu z etap (snad ne úplně...). Pořád jsem si to ještě dokonale neuvědomila, budou to ještě šoky a procitnutí...až v září mě hoděj do ledový vody, tak snad se mi z toho nezastaví srdce... Pár srdcí taky bude muset přežít vstávání sněhuláků z louží a návrat k něčemu, co tu ještě nebylo neboli přetáčení kazety na část filmu, kterou jsem nechtěla nebo nestihla vidět...či spíš, nebylo mi to umožněno. Místo každý den kromě víkendu, budu teď úpěnlivě čekat na středu a o víkendu utíkat z domu...Přirozený a jak by se dalo tvrdit i tzv. "normální" (to mě přivádí k myšlence, že stále hledám TU PRAVOU definici normálnosti) vztah má totiž vývin poněkud opačný... Nejdřív se vidíte míň a pokud všechno klape a funguje, chcete se vidět víc...v pokročilejším věku a stádiu vztahu se k sobě ti dva nastěhujou a začnou spolu třeba žít...dokud to klape, tak se ten vztah pomalu rozvíjí a otvírají se další a další obzory...ano, to bych nebyla já, aby tomu nebylo naopak... Seník, školní kavárna a jiná zákoutí králíkárny mi budou odepřeny...uvidíme jen, jak se s tím vyrovnáme, jak čas poběží vně plotu, a jestli bude oboustranná snaha (doufejme;o) ) a ta láska, která má prý přenášet i hory, stačit k tomu, abychom skloubili králíkárnu s širým světem a dokonce srovnali i časy na hodinách tam a za venku...bude to těžké, bude to zkouška, bojím se, ale dám do toho zas kus Máji a všechno ostatní, co jen budu moci.
Neztratit kontakt nejen s jedním důležitým XYem, ale i s dalšími také nesmírně důležitými a hlavně s mou hlavou provázanými osobami, bude taky těžké...nejde si namlouvat, že už o mně dávno nemluví, jako bych neumřela, a že to, co teď plánujem jak bude super, se nakonec ani nebude mít šanci uskutečnit...k mému velkému smutku...A zas to samé...jsou to absolutně rozdílné světy "za plotem a vně"...a proto i jen nařídit stejně hodiny, je velmi těžké a dá to zabrat...Snad se tedy prokáže to, co tvrdí všichni ti neznámí známí páni, kteří se podepisují pod citáty..."Láska hory přenáší." ...a podobně... "V nouzi poznáš přítele"...nestojím o nouzi, chci poznat přátele a nemusí nastat nouze....prostě nám jenom půjdou jinak hodinky...(pana Murphyho bych nechala spát a naladila bych se na pozitivnější vlnu...ano, čtete dobře, chci se ladit na pozitivní vlnu....bohužel, jsem si jista, že když to výjimečně udělám, neujdu pak zklamání...:( ) Tady asi nebude stačit držet palce, viďte? -je toho totiž bohužel hodně, co má šanci se pokazit...a obávám se, že stačí maličkost a všechno může spadnout...:(

Střípky z dob hezčích než jsou prázdniny a regulérní školní rok...střípky z času nikoho, z času naší třídy...z času těch, co si to vždycky umí užít, když je příležitost, tak maximálně:
...nejkrásnější je, probudit se vedle něj...
...nejkrásnější je, dívat se, jak usíná..
...nejkrásnější je, se s ním smát...
...nejkrásnější je, si s ním povídat...
...nejkrásnější je to ticho a pohled do medovejch očí...
...nejkrásnější je každá chvíle s ním...

...nádherný je, když jste s lidma, který vás maj´ rádi...
...nádherný je, když vám to řeknou...
...nádherný je, věřit tomu, že se všechny ty plány, o kterých s nimi mluvíte, uskuteční...
...nádherný je, když se máte od koho pořád co učit...

Nakonec je nádherný, když máte po kom si stejskat...Když se po vás někomu stejská...Když někomu chybíte...Když máte komu zavolat, napsat a na koho myslet... a ještě je spousta nádhernejch věcí spojena nejen s XYem, ale i s těma všema, co na mě dávali pozor, co mě poslouchali, co po mně četli ty slohy a eseje, co jsem jim snad naslouchala i já a třeba i občas tu pomoc oplatila...Stejská se mi, je to dobře a je to úžasný, že se mi má po kom stejskat:o)

Děkuju:) - o vzpomínkách na králíkárnu a snad i o dalším kontaktu s ní...tak se asi začne vybarvovat můj černý blog do budoucna...taky samozřejmě ta studená voda kolem, kam mě hodili je tak, bez ptaní a naštěstí v plavkách...
...a pokaždý tam bude spousta třech teček a nakonec vždycky jedno DĚKUJU, protože jim a celýmu tomu divnýmu kousku světa za plotem, mám opravdu ještě dlouho za co děkovat...
Tak se mi nepodařilo sem napsat nic z toho dalšího, k čemu jsem se chtěla vyjádřit...třeba o té krizi po devatenácti a více letech...o té absolutní nudě, o následném vypovídání a o tom, co se dělo v mojí hlavě...o snobské jachtě na moři...o jednom sluncem prozářeném deštivém odpoledni pod stromy ve Hvězdě...a ani jsem neshrnula, co se vlastně všechno dělo ke konci pobytu v králíkárně...dokonce se nedostalo ani to, jak se ze mě stal knihomol...jéje, jéje...a to každou vteřinou přibývá spousta dalších věcí, které se staví do fronty...tohle je jen pocit z té fronty a jednotlivé položky na jezdicim páse začnu markovat hned, jak to bude možné...neskončí to, pořád je co vyťukávat a odpípávat...budu všechno poctivě a pilně dál házet do černého nákupního koše...Ano, občas je igelitka plná, musíme vyndat další a začít plnit od začátku...dokonce se občas naplní i vozík a to je pak na řadě další zákazník..., ale pokladní zůstává stejná;) Po konci směny se jde vyspat a pak znova do práce, aby měla peníze na výbornou čokoládu, kterou si pak koupí na ty dlouhé zimní večery a na léto ta skvělá čokoládová zmrzlina...a tak pořád dokola...někdy se zákazník směje a jindy má špatnou náladu, občas má ta čokoláda kaz a tak mi je pak pěkně blbě...realita...a já jsem pesimistický realista;D

...výhodou je, že se dobří zákazníci čas od času vracejí...