Není cesty zpět, jen cesty zpět dolů...a maják nevidím...

Hi, hi...to má bejt jako /:háj, háj:/... (ale ne ten, kde se kdysi pásly ovečky, takže ne zelený, ale jako ten pozdrav...no prostě vy víte co, jsem z tý Vídně ještě furt zdegenerovaná tou angličtinou;) )Musím říct, že jsem se zas dneska lekla:O ! Proč já se pořád nečeho bojim?!? Pročítala jsem si Baruschky hmyz v hlavě, klikla na pár odkazů, protože nejlepší na netu je, že se člověk může proklikat i na docela zajímavé blogy a ne jen na virová doupata a nezajímavé hrůzy (ehm, kéž by to tak nikdo neřekl o mém blogu...zatím koluje v jistých vrstvách pouze hláška:"Vždycky, když mám moc dobrou náladu až mi to přijde divný...a mam pocit, že bych se měl krotit, jdu k tobě na blog a ten mi dokáže dokonale zkazit náladu;D" -ehm, červenající se stydlivý smajlík, ale ten nevím, jak se vytváří;) -)...tak tedy zpět k tématu: Klikla jsem na ty odkazy, využila jsem doporučení a trošku jsem se začetla do takého deníku a post(řežníku) moc zajímavé holky.... Nu a pak jsem se tam tím jejím virtuálním místečkem tak všemožně se zaujetím prokousávala, až jsem se dočetla, že už píše pěkně dlouho...Teď jí je devatenáct, píše od patnácti a vše archivuje, takže je možnost proklikat se i na zápisky z roku 2003...-ty jsou ale nyní okomentovány asi tak, že "nechápe svět té dívenky"...pak je tam další část archivu zahrnující i náhlé utnutí a následuje šestnáctý a sedmnáctý rok života, kdy prý přišla nějaká první veliká láska a vyskytuje se zde slovo naivní...(!) - mno, já už jsem taky jednou mazala, už jsem jednou přestala, naivní jsem stále dost...ehm, je mi patnáct!!! Tak a co s tím teď? Vážně jsem se lekla...tolik vývoje přede mnou;D To se mám ještě asi na co těšit, co? Uááá, s jistými obavami si čtu krátké úryvky...uznávám, že momentálně bych spoustu věcí, které jsem byla před rokem schopna publikovat už teď neuveřejnila, ale od těch minulých prázdnin se tohle zas až tak radikálně neliší, ne?...-Tady se sluší možná znovu říci něco jako: Králíkárno, děkuji:) (už není ani potřeba psát za co...je to pro ty lidi...ano, říkala jsem vám, že budu nejspíš dlouho sentimentálně vzpomínat...začíná to už teď a děkuju téměř v každém článku, ale co teprv bude v září???) ...teď jsem přece zatím vylezla nedobrovolně po schůdcích, které se hned po tom, co jsem se octla na skokanském můstku, vypařily...zatím tam tak nervózně přešlapuju, ale přijde chvíle, kdy začnou odpočítávat sekundy do vypaření prkna...a pak už budu muset rovnýma nohama či po hlavě nebo placáka (to už bude na mně-asi jako jediné), skočit do té ledové neznámé vody...jinak bych totiž spadla z té mnohametrové výšky rovnou na dno vedlejšího vypuštěnýho bazénu...pravdou zůstává, že tu ledovou vodu, do které budu muset skočit, vážně neznám, takže pokud je tam mělko...skaliska tam ale nejspíš nebudou, maják jsem nezahlídla...

Zítra půjdu na nádraží čekat na příjezd originality samotné, která mě svou návštěvou poctí na pár dnů a přijede až z onoho místy hrozivého města rozbřesku:) Jéje, já se tak těším...zas známá tvář, do jejíž tváře a hlavy můžu bez váhání hustit všechny možný blbosti;D (Ne, chci aby přijela, takže dost! Už sem nic takového psát nebudu...pravdou je, že se na ni moc těším;) ...a nechystám se ji nijak týrat...jenom prostě budu Májou, to stačí:D ...oh, my dear;) )
Dneska ráno jsem se probudila a první pohled mířil přímo na zeď s fotkama...(ehm, není to u mě ve sluníčkézním pokojíčku nijak těžké, když jsou fotky všude...na každé zdi alespoň jedna, ale spíš více;), skříně polepeny, rámečky zaplněny a na parapetu se mi přes všechny ty památeční předměty velmi špatně utírá prach;) ). Tak jsem se tedy po dívala na tu fotku, pak na onu fotku...a postupně jsem je všechny rychle projela...ty s Miší, ty s XYem, ty celotřídní uniformní i civilní...momentky i dlouhé či krátké aranžmá, úsměvy i úšklebky...slunce i zataženo...ach, jak mi všichni chybí...ach, jak je mám ráda...ach, sakra! Mno, je to těžké...

První plato dalších šmoulinčích tabletek dobráno:/, pěkně trpím a jsem připravena trpět dál, jestli to bude mít ten správný účinek... Jestli ovšem má tahle načasovávací věcička fungovat tak, že mi znemožní praktikovat i ty věci, při kterých by vůbec nebyla potřeba, strach nestrach, X bez Y i s, klidně poletí z okna nebo kamkoli jinam;o) ...naprosto upřímně přiznávám, že začátek není žádá slast a jestli by to takhle mělo pokračovat, existují přece i jiné prostředky...ano, poučení odborní odborníci s mnoha tituly (...,kteří od propagujících firem dostávají dary od reklamních předmětů a vzorků přes golfové turnaje až po dovolené...záleží na ceně léku, který má lékař propagovat a samozřejmě také na tom, jakou má lékař publicitu a klientelu...), říkají, že nic není stoprocentní, ale tohle prý má nejmenší riziko, které je nesrovnatelně maličké oproti těm dalším metodám a prostředkům...týrat se ale v tomto věku ještě nenechám...a asi ani později...Držte mi palce, protože na druhou stranu se mi nechce znovu hledat alternativní cesty a strašně se strachovat...a na cvrčky, netopýrky a vánočky mám vážně ještě času až až a moc a ještě víc;D
-zde je cesta zpět, ale raději bych to zvládla bez ní...majáky jsou, ale nakolik se jim dá věřit? Klidný přístav by byl vhodnější než bóje na rozbouřeném moři...

Tak tedy see you;) Ne, není to jen tou Vídní, která mi prohloubila znalosti hovorové angličtiny...otec tu má teď na návštěvě kamaráda z Améééériky...uááá, jediné, co po mně bylo žádáno, bylo: podat ruku, připravit občerstvení, prohodit pár zdvořilostních frází a pak se samozřejmě co nejrychleji vypařit...ehm, jsem zvyklá...Můžu přijít za nima domů, můžu zpátky, ale pak dostanu huláka (samozřejmě až bude vzácný host pryč...).



Jo a mimochodem, zase jsem byla přesvědčena o své naivitě, vyvedena z mylných představ a slepých uliček...přivedena ke světlu pravdy a kruté reality:( Majáky jsou většinou bílé, často dost ošklivé a nízké...prostě co nejlevnější, že? Jediný použitelný obrázek, který se skoro vyrovná mým pohádkovým představám, je ten dnešní..., ale stejně bych ho postavila vyšší a užší...aspoň vypadá udržovaně a má ty "typické" tolik netypické barvy...Co se dá dělat, no...:´(



Je lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu. (Karel Jaromír Erben)

-njn, ale když zmizelo schodiště, ten žebřík zpátky...nezbývá buď než stát na prkně (teď), koukat dolů (pak) a tušit, že prkno zmizí (předtucha?) ...njn, uvidíme, uvidíme...