No...podle nadpisu to vypadá, že jen co začlo svítit sluníčko a udělalo se tak nádherně...no prostě jako kdyby byla občas moje nálada přímo úměrná počasí...na první pohled možná jo, ale někdy se mi zdá, že jsou slunečnímu svitu přímo úměrný i moje nervy...čím víc sluníčka, tím větší nervy:) a to mi leze na nervy...chjo...
Vrátím se ke svému věčnému monotematu...ale fakt jenom na chvilu...prostě mi chybííí. Chybí mi každou vteřinu víc a víc...:( (čím déle jsem sama, tím více mi chybí...)
Jinak...na koleji mi občas docela chybí boxovací pytel;) (ale tyhle stavy jsou zas přímo úměrný zábavě...), ale jinak je to asi fakt lepší...Jenom už všem lezu na nervy s těma neustálejma návratama k tomu jednomu tématu... (já si nemůžu pomoct:) )
To se mi zas chtělo jednou něco napsat, no...
Tak třeba zas někdy...až bude co napsat...(teda né, že by dneska snad bylo co napsat...nebo možná bylo, ale já jsem to nenapsala:) - ještě lepší, co?)
Hmmm...ten člověk, kterýho můžete obejmout...a nemusíte mluvit a objímáte ho třeba hodinu v kuse a nebo mu brečíte na rameni ...a nikdy to neni dlouhý a už vůbec ne trapný...
