Z FreshFilmFestu, a vůbec z města Rozbřesku, jsem se vrátila živá a zdravá, jak jsem později zjistila, tak chudší jen o jedno labello, ale i to je ztráta. Na poklidné loudání v lázeňském městečku a hodiny (některé i zívací) v kinosálech, budu teď asi ještě dlouho a ráda vzpomínat.
Den po návratu byly prázdniny definitivně u konce, a tak jsem byla v neděli naložena tím, co je před N a uháněli jsme za pletivo. Umístění pokoje se nezměnilo, už je docela zabydlený a stačí dovézt snad jen zahory. Dneska jsem nám byla koupit látku na závěsy, takže tam bude ještě útulněji, ale moc se v tom pokojíčku neohřejem, jelikož ten rozvrh, co na nás v pondělí čekal, to byla vážně síla...ještě teď se z toho někteří vzpamatováváme.
Minulý rok jsem se směle zapsala na všechny semináře, které by se mi mohly hodit a těšila jsem se, jak zas budu chodit na sbor, zpěv a jógu, ale teď občas sama sebe proklínám. Ano, mám v rozvrhu pokročilou němčinu s přípravou na certifikát, druhý rok španělštiny, laboratorní biologii a rozšířenou fyziku, jenže díky tomu mám taky jednou do šesti, pak zas do pěti a někdy do půl páté. Myslím, že by mohli pro takové blázny jako jsem já alespoň zrušit ten otravný tělocvik... K tomu všemu ještě ten sbor, filmový klub, občasná návštěva německé konverzace a jednou za měsíc do divadla...a latina už se mi tam nevešla... ani nebudu mluvit o nějakých vycházkách či dokonce výjezdech do Prahy... možná tak v létě a na jaře na hodinku out of gate, ale s Prahou ve dvou moc nepočítám, protože drahého rozvrh jako by se snažil zaplnit všechny mé mezery, a tak máme něco zrcadlový obraz toho, co mám já... Pěkné.
Předtím bych řekla, že návrat do školy proběhne v klidu, a taky to tak i celkem bylo. Všude kolem klid, jen každý pořád někam spěchal, ale ve mně se to mlelo jedno přes druhé, páté přes deváté...a tak jsem občas ronila slzy jak hrachy a vlastně jsem ani nevěděla proč anebo věděla, ale bylo to zbytečné, protože tím jsem tomu vážně nepomohla, spíše naopak. Jsem možná přecitlivělá, ale někdy není chyba jen na mé straně..., jenže co já s tím zmůžu, když to ani nedokážu natvrdo říct? Tak jsem pak vždycky přišla na pokoj nejdřív šíleně naštvaná a pak se to celé přehouplo do smutnění, že jsem zas něco udělala špatně... Začarovaný kruh. Jako bych se pořád, v jednom kuse, něčeho bála. Už můžu spát, už mi není špatně. Jen mi občas ztuhne krční páteř, zabolí hlava a hlavně jsem pak smutná. Protivná a ufňukaná.
Tak, drahý, promiň. Ono se to nějak zlomí. Doufám, že co nejdřív, jelikož i mně samotnou to dost otravuje...a pak nevím cestu ven, když je mi nakonec líto, že jsem s Tebou byla smutná, tak jsem nakonec zas smutná a vůbec...učiním tomu přítrž. Sice ještě přesně nevím jak, ale zvládnu to:) A až se to zas všechno trošku zajede, usadí a ustálí, až budu vědět, kdy kam jít a co kdy dělat, bude to zas v pořádku. Ty ses taky občas tvářil jako kakabus...a do toho jsem přišla já se svojí "super" náladou a dohromady to občas nebylo úplně ono...a to jsem se pak bála...A už dost! Vždyť se vlastně nic nestalo, jen to nejde tak rychle a jednoduše, jak jsem si myslela...vlastně už jsem na to všechno ani nemyslela...(chyba?) No, ono se to připomnělo samo...
Složení naší buňky se z poloviny změnilo, ale já a spolubydlička jsme stálice. Čtvrtý rok spolu a pořád si ani moc nelezem' na nervy:) Naproti Terez a poloAmeričanka, zvykáme si:) Vlastně i přesto, že jsem se v pátek vracela vážně dost unavená a asi pořád ještě docela smutná, těším se na zítřek... Čím dřív se to všechno ustálí, tím líp.
Doma docela dobré. S maminkou budeme šít ty zmíněné závěsy a kromě toho, že jsem deska strávila asi dvě hodiny nad angličtinou, nedělala jsem skoro nic a až teď se chystám k žehličce.
Příští víkend odfrčím do Vyškova pomáhat spolu s částí třídy na Dny evropského kulturního dědictví. Paradoxně budeme v rámci této akce překládat z angličtiny do češtiny tchajvanský film, instalovat tchajvanskou výstavu a komunikovat s tchajvanskou návštěvou... Oslavím tam Májovský svátek (doufám, že o něco lépe než minulý rok doma) a snad si taky trošku odpočinu, jelikož pochybuji o tom, že příští týden bude méně náročný než tento, takže to budu potřebovat. Místo EDIE expedice za čtrnáct dnů, půjdu nejspíš na alergo domlouvat omluvenku z toho úmorného tělocviku a dál už nevím nic...
Chtěla jsem vlastně hlavně napsat to, že FFF byl úžasný, že děkuju spolubydličce za nocleh a stravu a taky to, co se mi honilo hlavou celý týden, a jak jsem to po večerech parádně nezvládala...Chtěla jsem to dostat alespoň touto cestou částečně ven z hlavy... Miši neodpovídá na icq (asi má taky pořádnou honičku) a spolubydličku netřeba více zatěžovat nářky.
