Nejdřív to docela dost bolí. Neubráníte se takovým těm slzám, co vám vytrysknou ani nevíte jak. A pak strup. Proces hojení je doprovázen nepříjemným pocitem svědění. A to pak chvilku trvá, když si do toho se zaujetím rýpete... :D Jeden můj nejmenovaný spolužák strupy jí. To já tedy ne. Bráškovi strupy z fotbalu zalepujeme, aby do nich neryl...
...
Když se teď tak koukám na tu jizvu na levé holeni, vzpomínám si nejprve na to, jak jsme s Háňou jako malé blbly v potoce. V Jizerkách, v gumákách. Bylo to super. Stavěly jsme mosty, přehrady, hráze... Jen jsem pak spadla na ten ostrý kámen. A dlouho se to hojilo. Z hojení si pamatuji asi už jen rychlostehy a nepálivou dezinfekci s jodem. Betadine.
...
Potřebuju mega náplast.
Když nacházíte staré majáky v zapomenutých sešitech a pořádáte zeleno-čajové dýchánky v uzavřené společnosti, je vám občas docela krásně. S knihou, samozřejmě... Čímž ovšem nijak nezastírám, že ve dvou je to většinou lepší... (Ne, není to zas tak hrozné. Zatím jsem měla každý den důvod k umytí hlavy a nacházela jsem červencové fotografie :) )
Takže jsem se včera vyrazila socializovat. A vzala jsem to opravdu vážně. Zodpovědně.
Nejprve jsem provětrala psíka vážícího 6,3 kg a prošla kus toho parku s trilobity, kde je koupaliště s ledově studenou vodou. Pak jsem se vydala popíjet zelený čaj a nakonec i Aztéckou pláž (tu doporučuji, ten čaj ne...dole byly sinice).
Gentlemani nevymřeli. Stále ještě existují chlapci, kteří, když už s vámi nemohou dojet až domů, počkají, než nasednete do tramvaje...za tmy.
Na konečnou pro mě v noci, tudíž v ještě Černější díře, přišla maminka. Tekly jí slzy. Že prý ten pán leží na gauči, a místo toho, aby střežil svou jedinou dceru jako oko v hlavě, má plnou pusu chipsů a povídá něco o tom, že jít za tmy je stejné, jako jít za světla. ...
Není smečka jako smečka. To si z toho odnáším já.
...Přestože jsem byla ve světluškách, získala jsem Tři kapky rosy a nejvíc ze všeho jsem milovala noční bojovky, Černou dírou opravdu raději chodím za světla...ač to může znít skoro jako oxymoron.
Potmě v lese uprostřed ničeho se stále nebojím, ale můj strach z nočních ulic vzrůstá. Pravděpodobně přímo úměrně s tím, jak klesá počet lidí požadujících, abych napsala, že jsem v pořádku doma...
- A na to by mi tatínek řekl, že když jsem teda získala ty svoje Tři kapky čehosi, musela jsem také dokázat minimálně 12 hodin mlčet... ;) (Ach, ano...a sama tomu stále ještě nemohu uvěřit :D)
Rozdíl v závislosti na C8H11N (FEA) a kokainu je ten, že jak vaše okolí, i vy sami si přejete, abyste do toho zase spadli. Najít ideálního dealera je těžké... Prý podvědomě po čuchu - tudíž bych už s žádným potencionálním dealerem neměla chodit cvičit ;D. ...a kdo je ideální dealer? Nejspíš ten, kterému jste zároveň vrchním dodavatelem...
A jen tak mimochodem...kromě toho, že se těším za pletivo, těším se před tím ještě do kraje tekutých švestek... Bude to taková pěkná tečka za těmi polopražskými prázdninami :)
...a navíc poznám někoho, kdo nocoval v mojí posteli, a to se vždycky hodí.
