Prisaham, ze se nikdy neodbarvim!!! ...dekuji:)

Dyli, dyli...uaaa!!! Tak jsem riskovala sve zdravi a vydala jsem se dylinkam v kratkych sukynkach ukazat, co je to metro;) Ony totiz metro sice znaji z Prahy, ale nejspis si myslely, ze z te skolni budovy ani nevylezou, takze nebudou muset dat najevo svuj orientacni zmizel (ktery mam mimochodem take, ale statecne s nim zapasim a vubec se za nej nestydim;D ). Takze se tyto divenky s blond vlasy (peroxid, odbarveno) a s nechutnymi blond meliry, vydaly se mnou do metra, prekvapeny velikosti Vidne...podotykam, ze krome velmi spatne anglictiny s chabou slovni zasobou take vubec neumi nemecky a jejich cestina...no comment, pouzivaji zakladni slova...rekla bych, ze any by mohly klidne napsat nejakej dyli, dyli slovnicek...ovsem, asi nemohly, protoze by nevedely, jak to prelozit...po jednom odpoledni s nimi, bych ho mohla napsat spise chudinka ja:D

Takze ale mimo vyzkumu dyli, dyli, ktery je velmi zmahajici a psychicky narocny...(clovek se musi naucit se hihnat, trapne se smat a nestydet se za svuj doprovod...nastesti se nemusite stejne oblekat, kdyz vam ovsem nevadi, ze si vas syli chvili udivene prohlizi a pak si poseptaji, ze vubec nejste in a cool a zahihnaji se...;D ) jsem zacala naprosto spontanne pozorovat i neco dalsiho...Zjistila jsem, ze vyvoj dvanacti az trinactiletych Slovenek je mi velmi povedomy:) Nejdriv jsem se sice strasne smala, kdyz ta jedna sedela u obeda, dojedla a cekala, az se ten, do ktereho je pry siiilene zamilovana, zvedne a pujde odnest tac...-to vse jen proto, ze pak pujde za ni po schodech...(ne, ze by snad vedela, jak se jmenuje, jake je narodnosti nebo by se s nim nedejboze chtela zacit rozpravat;) ), ale pak jsem si vzpomnela na to, jak jsem velmi podobne a snad i stejne veci delala ja...uaaa, to byly casy, ted uz si nic podobneho vubec nedovedu predstavit...

Dalsi takovy vesely zazitek, ale s velmi EMO ceskou holkou, ktera hned prvni den po prijezdu pry objevila lasku sveho zivota, jsem prozila vcera. To jsem se pak smala jeste vic... Je ji trinact, stala vedle Turka (ja vim, ze je to Turek, ona to nevi), neumi temer ani slovo anglicky a jeji nemcina je nesrozumitelna...sly jsme kolem nich, ona se slastne zaculila, rekla neco jako "To je on!!!" a pak prohodila, ze si povidaj'...jenze oni za tu dobu, co jsem tam kousek od nich stala, celou dobu jen mlceli, pak na sebe kyvli a vysli do ulic spolu s partickou jeho dalsich sestnactiletych kamaradu. On i jeho kamaradi jsou starsi, umi docela obstojne nemecky a jejich anglictina je perfektni...Kdyz se vecer vratili, drzel ji za ruku, ale spis ji tak divne tahnul za sebou, ona zarila stestim, on vypadal dost znudene, ale vesele se (turecky) bavil se svou partickou...ji to zrejme vubec nevadilo, byla v sedmem nebi... Musela jsem se potichu zasmat a pak jsem se ji jen tak z legrace sla zeptat, jestli vi, odkud je, jak se jmenuje a kolik mu je let... Rekla, ze nevi odkud je, ze se jmenuje Attaka nebo tak nejak, ale ze mu to moc nerozumnela...a kolik mu je, to uz nerekla...zacla jsem se vazne smat, nemohla jsem si pomoct a sla jsem si lehnout:)

Rano jsem odchazela na hodinu nemciny, spokojena a vyrovnana, s XYovou fotkou za deskama sesitu a kazdou chvili jsem se na ni musela podivat...rict si, ze se nikdy neodbarvim, nikdy si nevezmu sukni typu "pasek"...jestli budu dyli, zastrelte me!!! Pak jsem si taky rekla, ze jsem rada, ze me za sebou milacik netaha tak znudene jako ten "turkish boy" a alespon se snazi tvarit mile a prijemne a mezi spousta frazemi o wofffku, kterym bych rozumela asi tak, jako turectine, rekne tak neco mileho:o)

Dekuju kralikarno a vsichni, ze jste mi takovou hezkou formou pomohli o neco vic dospet...Stalo by se to stejne, ale asi by to nebylo takove prirozene a nenucene...Diky tomu uz ted necekam u stolu v jidelne a nepokukuju, kdy si nejaka ma zivotni laska ci objev pujde pridat nebo kdy konecne odnese ten tac:)

Ach, dekuji...asi nejsem zas tak hrozna...:) Juchuuu, juchuuu...muzu vas ujistit, ze existuji i horsi, takze kdyz do nekterych z vas hustim ty svoje kecy, zkuste si vybavit dyli, dyli a budte radi;)

Láska je cesta, jež vede k životnímu cíli. Rozum je jen průvodce. (Anicius Manlius Boëthius)