Pozor, pozor...knihomolka nasazuje háčky a čárky!!!

Uááá, já se tak těším a tak se mi stýská...a přitom budu muset čekat ještě téměř měsíc, jestli se vůbec dočkám...:( Ano, všimli jste si správně, háčky a čárky jsou zpět...ovšem jen na chvilinku:´( V neděli dopoledne se opět přesouvám zpět na kolej do Vídně...upřímně, moc se mi tam nechce...nechce se mi tam vůbec. Po dnešním odpoledni, které bylo sice moc příjemné (už proto, že na mě lidé mluvili česky a slovensky...a hlavně, mluvili na mě;) ), následovalo pro změnu pár slz a vodopád jekotu mého otce...nějak jsem nebyla připravená na to, že když přijedu, protože mi je v tý škole na nic, bude mít zas chuť spustit něco o tom, že se mi na jeho vkus moc rychle střídaj nálady, či co...Jeho nálady jsou taky nevyzpytatelné. Stačí, aby měl jenom trošku hlad a dokáže být tak nepříjemný, že by snad nikdo nevěřil, že je to pouze kvůli prázdnému žaludku...Dostala jsem tedy pořádnýho huláka proto, že se mi po jedné SMSce, která mě odkázala k dalšímu čekání a velké nejistotě v tom, jestli se mi povede uskutečnit moje jedinné prázdninové sny a představy, trošku upravil výraz.

Přijela jsem totiž dost nadšená, jelikož jsem se týden nudila a téměř s nikým nebavila...tzn.:byla jsem taky dost nevypovídaná, což u mě znamená náhlý vodopád slov, vět, dlouhých souvětí a nepřetržitého kecání o všem možném, jakmile mě někdo poslouchá;) (někteří s tím mají zkušenosti-ano, jste chudáčci, lituji vás;D ). Pořád přibývá témat a věcí, o kterých bych se chtěla zmínit...aspoň slovem...(což u mě na blogu většinou moc nefunguje, takže slovo znamená minimálně ono dlouhé rozvité souvětí;) )

Zase jsem si ale dneska vzpomněla na ty knihy, co teď čtu...Fulghum, nejspíš něco, co se mě celkově velmi dotýká... Běžná témata z každodenního života...takové ty obyčejné věci, jako třeba jídlo a mytí nádobí..., ale i ty méně obyčejné, třeba smrt, narození a svatby...Prostě všechny "rituály", jejich posvátnost a význam...jejich důležitost pro vyrovnávání se s jednotlivými kapitolami ať už dne nebo roku...někdy delší etapy a nebo dokonce celého života...
-pro mě je takovým rituálem (bohužel, teď už spíše nepravidelným) psaní na blog...Jako správná Mája pořád o něčem přemýšlím..., jak mi pro změnu dneska řekl další můj česky mluvící ICQ-zachránce, až moc si s některýma věcma lámu hlavu...a právě díky tomu, že myšlenky napíšu mezi linky, na bílou stránku a nebo je vyťukám na klávesnici, srovnám si je a pročistím si hlavu...ano, i nadále pak MUSÍM pořád nad něčím dumat a AŽ MOC se něčím zabývat, ale přece jenom je to pak lepší...a snad už to potom tolik nezatěžuje moje okolíl;)

Knihomolsky jsem teda vstřebala další Fulghumovu knihu, která obsahovala jednotlivé příběhy, které tentokrát nebyly zaměřeny na nic určitého (např. rituály), ale spíš se jen tak zamýšlely nad určitými věcmi, které se každý den dějí nejen v Americe, ale i všude jinde ve světě...
Mezitím jsem ještě stihla jednu červenou knihovnu (spíš jen tak pro rozveselení), takže jsem se opět přesvědčila, že jsou lidé, kteří si neuvědomí, co vlastně vydávají nebo co dávají někomu k vydání...a ještě se pod to podepíšou... "Její rty byly horké, jen čekaly na polibek od Adriana..."; "Hester netrpělivě stála u dveří a vyhlížela černého koně svého milence..." ...a ještě spousta dalších, mnohdy daleko červenoknihovnovějších formulací...ne, nedočetla jsem to..., ale byla sranda si to prolistovat:D ...ano, kniha plná "vášnivých polibků", "nečekaných rodinných zápletek", "bohatých a chudých...spolu s jejich problémy..." ...a tak;D
Momentálně jsem se dostala ke své oblíbené "ryze prázdninové četbě"-Vlastní životopis Agathy Christie, který je velmi zajímavý...nicméně čtu ho už více než rok, protože je to vážně bichle. Za tu dobu jsem přelouskala spoustu jiných, ale tuhle si beru většinou k bazénu nebo do pokoje na dovolenou, protože to chce, aby se člověk na dlouho začetl a ne, aby si s unavenýma zavírajícíma se očima přečetl tři stránky u chabého světla lampičky a nakonec jen tak usnul...druhý den bych si totiž už vůbec nepamatovala, kam se zas na svých věčných cestách, tahle krimi-lady vydala...

Takže ano, na můj vkus a na mé obvyklé výkony, čtu poslední dobou vážně dost:), což snad taky není až tak na škodu. - zvlášť, když člověk vážně nemá nic jiného na práci a vlastně ani nic jiného dělat nemůže...
Nákupy už mám za sebou...spešl čokoládu pro bratříčka v baťohu; labello pro Péťu v toaletní taštičce; dvě trička pro Máju:o), která si prostě musela něčím udělat radost (a nebyla to jen ta trička, to se přiznám...myslím, že mu to vyrazí dech, ale to není nic pro širokou veřejnost;)...-která sice můj blog nečte, ale spíš bych řekla, že je to jen pro jednoho člověka;o )...tzn.: příští týden už pořídím asi jen dárky babi a bohužel budu muset asi i něco koupit našim...a tím to pro mě smutně končí, protože nákupy ve Vídni jsou slast...:D

Mimochodem, v Bratislavě na mě kromě mého závěrečného hodnocení a výstupního listu z králíkárny ( :´( ), čekala i nááádhernááá fotka. Ano, jedna z těch, kterou jsem si prostě musela nechat vyvolat, protože mi přijde jako "dokonalý obrázek štěstí". Kdybych měla dát do slovníku pojmů nějaký doprovodný obrázek ke "štěstí", tohle by bylo první, co bych vzala do ruky...

Začetla jsem se i do básniček, nad jednou z mého oblíbeného filmu, o kterém jsem se už zmiňovala v průběhu školního roku, jsem se znova pozastavila. Čím dál tím víc mi bohužel přijde až moc pravdivá...asi ji sem dám, i když je v angličtině, myslím, že základní myšlence se dá porozumět...a pokud máte zájem, přeložte si ji celou;)

To the Virgins,Make Much of Time

Gather ye rosebuds while ye may,
Old time is still a-flying,
And this same flower that smiles today,
To-morrow will be dying.

The glorious lamp of heaven, the sun,
The higher he's a-getting,
The sooner will his race be run,
And nearer he's to setting.

That age is best which is the first,
When youth and blood are warmer;
But being spent, the worse and worst
Times still succeed the former.

Then be not coy, but use your time,
and while ye may, go marry;
For having lost just once your prime,
You may for ever tarry.

-ROBERT HERRICK 1591-1674

A víc už nic...dneska už se mi zavíraj oči...uvidíme, jestli se k téhle superčeské klávesnici zítra dostanu, ale jestli ne, podám zas zprávu o myšlenkách z Vídně a pěkně bez diakritiky, aby bylo co luštit;) Ach jo, mně se tak stejská...no nic, musim to vydržet, už jsem to zvládla docela dlouho...ještě čtyři dny a budu mít přbližně půlku čekací doby za sebou...ano, zní to strašně, vzhledem k tomu, že každnou vteřinou je ten stesk čím dál tím intenzivnější, ale jsem si jistá, že až budu dělat něco zábavnějšího, tak budou ty hodiny utíkat aspoň trošku rychlejc...v tomhle vážně dost spoléhám na Miši;) - mimochodem, welcome back:) Konečně jseš zas v civilizaci a se signálem!!!;D

Tak já tedy budu dál neodbytně čekat...však ono to zas tak nekonečné být nemůže...Každý máme na tomto světě omezený čas, všichni jsme smrtelní...třeba se spoustou umělých kloubů a se zubní náhradou, ale i my jednou naposledy vydechneme...Všechny naše nádechy i výdechy jsou dávno spočítány...přidat jich moc nemůžeme, ubrat možná ano... Tak čekejme, ale přitom něco dělejme! Pořád na něco čekáme, ale čekání je potřeba využít, jelikož jinak by to bylo plýtvání časem...;)