Čtyřicet kašpárků si ze mě nevystřelilo.

Mám podklady k článku, který bych moc chtěla napsat. Týká se mimo jiné skříní a šuplíků.
Rozhodla jsem se do něj zahrnout i jeden archiv, který je vlastně taky jen taková objemnější zásuvka...
Někteří totiž pořádají pokojové "pitky", zatímco se jiní chodí procházet na náves vně plotu. Například za účelem návštěvy místního obecního úřadu...

ALE

Musím se vrhnout na fyziku.
A musím tedy napsat něco kratšího.
A vlastně mi to ani tak nevadí, jelikož něco kratšího mám.
Kratšího a aktuálnějšího.

Dneska ráno jsem totiž vyšla z koupelny a z repráčků vyřvávala Zvířata. Po dlouhé době. Hodně dlouhé době. A nedělalo to dobrotu. O to víc proto, že hrála Pohádka. A Pohádka mě hned po ránu naladila na jednu ne moc populární myšlenkovou vlnu, na níž pluji celý den.

Kdyby se to stalo před dvěma měsíci a jedním dnem, tak bych s úsměvem na tváři prohlásila, že se ten aprílový vtip povedl... Jsou to ale na den přesně dva měsíce.
Když mi tehdy řekl "dobrou noc", věděla jsem, že je to naposledy, ale až postupem času jsem si uvědomila, kolik hvězd v tu chvíli zhaslo.
Někteří dodávají, že se jich v tu samou chvíli několik desítek rozsvítilo..., ale asi mám klapky na očích.
Nezdá se mi, že bych měla nějaké rozšířenější možnosti. A ani tu skupinovou slevu na vlak.

A pak jsem taky prožila ještě jeden šok.
A už to tam zase není. Tak nevím, jestli to byla jen nějaká chyba v matrixu...
Ale co už...jak jsem si dneska přečetla, někteří touží po tom "mít právo".
A je mi úplně jasné, že absolutně nikdo nemá právo jim tato jejich "práva" upírat.
A možná i toto bylo nějakým skrytým důvodem...?


PS.: Tohle je slabší...už se moc těším, až bude čas na ten šuplíkový článek. Cítím, že bude dobrý :)


A doma je to fajn. Těšila jsem se sem. A jak!
Mám domluvenou brigádu; v žaludku výborné těstoviny a čokoládový koláč; pokojíček; po dlouhé době brášku; zítřek před sebou...a vůbec...Nechce se mi tu být smutná. Jsem tu v klidu. Potřebuju ty prázdniny jak sůl.