Pro brášku. /Až mu bude osmnáct a bude vysvětlovat, jak to v tom životě chodí.../

Píšu tenhle článek možná i proto, že už jsem miláčika brášku dobrých čtrnáct dní neviděla. Že už na mě dlouho neházel jeho nové otrávené obličeje...
Jsme od sebe přece jen sedm let, takže ho, hlavně nyní, pozoruji zcela jinýma očima.

Pro mě to začalo asi tím, že z okraje vany zmizel dětský špampon (...myslím, že to byl Johnsons Baby - "no more tears") a objevil se tam Adidas for men - "after sports".
...někdy od té doby jsem svědkem té proměny.

Pozoruji, jak se z malých jemných ručiček formují sušší a drsnější dlaně.
Jak se z "Mamííí, koukej!" stává "Ježiš, mami, nech mě!".

Na Pokemony už zanevřel. Ale ještě pořád mu zbyly ty hokejové kartičky.
...i když...jeden můj nejmenovaný spolužák sbíral takové šílené figurky ještě v tercii...a k tomu pil pivo, ferneta a zelenou...

...A asi nejhorší na tom všem je, že mi ten malý bráška trošku chybí. Neužila jsem si ho úplně na 100%.

Utěšuju se tím, že se postupně metamorfuje v mého ochránce :)

...a když si vzpomenu, jaká jsem byla kdysi protivná, a jak jsem dělala, nejen mamince, ale i sobě, peklíčko... Neříkám, že to byla vždycky jen má vina - kolikrát jsem byla prostě jen nepochopena...kolikrát jsem potřebovala jen obejmout a utěšit, protože jsem se topila - ale je pochopitelné, že to maminku nenapadlo a je jasné, že i kdyby jí to napadlo, zůstaly by dveře mého pokoje zamčeny a nepustila bych ji k sobě na krok.

A víte, čeho se děsím? Až bude mít na desktopu nějakou spoře oblečenou paní...v tomto případě by mi vůbec nevadilo, kdyby si tam nechal logo Slávie.
A doufám, že stále není pozdě pokračovat s výchovou k gentlemanství...



A teď trošku z jiného soudku. Včera, tedy vlastně dnes, jsem šla zase spát až kolem třetí ráno. Četla jsem a psala.

To je tak, když víme, že je všechno ztracené...
Vědomě a dobrovolně sejdeme z cesty, abychom bojovali o to, co nám jaksi není souzeno...
A neuvědomujeme si, že bojujeme jen sami se sebou.
Navzdory rozumu. Ten je totiž často malý pán.

Jestliže něco máš, pusť to. Pokud se to nevrátí, nikdy to nebylo Tvé.
Forma návratu je libovolná. Může se vrátit v jakékoli podobě. Modifikovaný, metamorfovaný...


A i když to chlapi, jak se v poslední době přesvědčuji, mají úplně jinak, i ty poslední dva odstavce by mohly být pro brášku.
Až mu bude těch osmnáct...a bude vysvětlovat, jak to na tom světě funguje...