Nechci, aby mě teď kdokoli viděl, ale přála bych si, aby mě měl někdo přečtenou... Aby si dovedl představit, jaký tu mám teď nepořádek...jak sedím s polštářem na klíně a nakláním se nad klávesnicí. Jak hbitě vyťukávám slova, jimiž si nejsem jista. Jak už jsem dopila poslední doušek čaje a pořád nemohu spát...
Je hluboká noc...či mělké ráno. Je vnitřní prázdno...a k tomu emocionální plno. Jsou mokré oči..., ale sůl vysušuje.
V mém stínovém kabinetu rozeznávám zřetelně pouze jendu postavu. ...a to ne proto, že má tak specifický tvar...
Chybějící figury jsou strašně mocné. Často cokoli, co nám chybí, má nad námi daleko větší moc než to, co máme. Je to daleko výraznější, než to co můžeme mít anebo čím již dispopnujeme.
Zdálo by se, že je čas jít spát..., ale ve skutečnosti se ve mně zas něco probudilo...
Jdu si umýt obličej. Kdybyste někdo chtěli černou sůl, ráda se stanu hlavním dodavatelem :D (aneb nalíčené oči umí divy)...
Místo I found you si pustím She's like heroin...
Na dobrou noc nyní jednoznaně vyhrává Walz (v G moll) ...ten text mi uhranul.
PS.: Němcům v Institutu jsem to dneska nandala ;) ...snad přijde uspokojivý výsledek.
Mezi odmaturovavší přibyl ve středu jeden takový, jemuž drželi v čele s psíkem palce ti samí lidé, co dneska mně...a Herr Tapfer taky říkal něco o Daumen drücken...Tak uvidíme...
Neměla jsem talisman. Ten už mám, jak jsem dneska trefně prohlásila, z krku. ...a ani nevím, zda je to tak dobře.
0 komentářů:
Přidat komentář