Povídej...

Jestli se Ti po mně stýská, když večer jdeš spát...
Jestli, když večer se blýská, nepřestala ses bát...

Večerního blýskání jsem se bála pouze ve stanu ve světluškách. ..., ale to, co se teď odehrává za oknem...hromy, blesky, trakaře...

Malá Tylli povídá. "Mááájóóó, kůůůň...Mááájóóó bééé...Mááájóóó mééé...Mááájóóó bear...Mááájóóó dog!"
Vyřvává moje jméno v kombinaci se zvuky všemožných zvířat. Na krávu zatím nedošlo. Dneska zase řádila. A byla s ní legrace. Běhala s bearem; rodiče jí odjeli, tak uháněla Lukáška; postříkala mě sprchou...

Nakrmím, obuju, zabavím, vykoupu, obleču, ohřeju mlíko, uložím a zazpívám ukolébavku...
No nejsem téměř ideální partnerka? :D

Dneska mě ta malá potvůrka asi docela zachránila před nežádoucími myšlenkami. Nevím, jestli na mě jde jaro...nebo spíš léto...anebo je to jen jakýsi deficit, ale dostávám se do další fáze.
Nejprve jsem byla extrémně smutná a trvalo mi, než jsem si uvědomila, co se stalo a začala si zvykat na něco jiného...jelikož zvyk je železná košile, nebylo a není to věru nic lehkého. (Bylo, nebylo a není... Nikdy nic nebylo...)
A teď se to nějak přehouplo.
Nevím, jak bych to popsala. Je to takové zvláštní. Kdybych to napsala nebo vyslovila, nejspíš by nikdo neuvěřil, že to nemyslím ironicky. Takže dokud nepřijdou na to, jak to vkusně pojmenovat...

Když je venku krásně, tak jsou prostě všichni ještě tisíckrát krásnější, ne?


A jestli se mi stýská? Tak to teda echt a fest!
...a jak bych si povídala...