Bolo fajn...

Ve čtvrtek nenávratně odjela šestina žáků zpoza plotu. Myslím, že to tam bez nich bude prázdné. A v září se to tam zas zaplní...jenže mladšími ročníky... No, zas se začnou řešit jiné problémy než alkohol (i když...u toho asi i nadále zůstane). Tentokrát se bude paní-dobré-ráno zabývat tím, jestli se ti malí kluci umyli, jestli mají úkoly... Inu, nedovedu si představit, že by bráška dělal příští rok přijímačky do králíkárny... Vždyť ho musíme dva dny nutit, aby si umyl hlavu a desetkrát se ptát, zda už si vyčistil zoubky...
Budete tam chybět, oktaváni...zvlášť někteří. Třeba ti, co se mnou měli němčinu...
Němčina...kapitola, kterou bych už chtěla definitivně uzavřít :D

Výjimečně jsem totiž také odjela ze školy už ve čtvrtek. Koupila jsem mamince opožděně slíbenou voucher-kytičku a v pátek jsem brzo vstávala, abych se vydala na cestu do Goethe Institutu a předvedla, co mi z toho krásného jazyka v hlavě ještě zbylo.
Za čtyřicet minut jsem zvládla čtení a nechtěli mě pustit ven, protože první část měla trvat osmdesát minut. Tak jsem si další třičtvrtě hodinku zdřímla. O přestávce jsem si koupila čokoládovo-kokosovou tyčinku a čím dál tím víc se těšila, až to budu mít za sebou. Poslech byl sice rychlejší, než jsem očekávala, ale myslím, že dopadne dobře. Obavy z třetí části, psaní, byly opodstatněné. Z témat "Pohádky" a "Soutěže krásy" jsem si vybrala "Pohádky". Měla jsem se vyjádřit k významu pohádek v naší kultuře; mému vztahu k pohádkám; proč si myslím, že jsou pohádky důležité nebo naopak a zamyslet se nad tím, jak přivést dnešní děti k pohádkám...a to vše v dopise adresovaném nějaké internetové redakci jakéhosi časopisu... Podařilo se mi obsáhnout vše. Teď jde ještě o to, kolik jsem udělala chyb ve členech, časech a jiných záludnostech...
Další pátek mě čeká poslední část...budu si s nimi patnáct minut povídat...zase tedy přijdu o biologii...

Hned po nástupu do tramvaje v Černé díře, někdy kolem osmé ráno, jsem se začala těšit, že to budu mít z krku a půjdu s maminkou na pizzu. A byla výborná. A po dlouhé době. Naposled jsem jednu nejmenovanou pizzu měla tak v půlce března. A ta byla ještě lepší. I když zhltnutá před divadlem... K divadlu se ještě dostanu. Na všechno dojde. Mám psavou...
Tak tedy...ta pizza. Byla dobrá, ale...ta se špenátem byla o chlup lepší.

V pátek večer jsem taky byla po dlouhé době v kině. V kině s chlapcem. Dosud jsem byla v kině sama pouze se čtyřmi chlapci. S bráškou, s bratrancem, s Péťou v sedmé třídě - a na to nechci vzpomínat, jelikož jsem se strašně styděla a on ještě víc a bylo to hrozně legrační. Měla jsem červenou kabelku a pak jsme se šli projít...a nikdy jsme se nechytli za ruce a pak jsem mu dala košem, protože mi to přišlo divné a strašně jsem se styděla... Pak jsem byla jednou jedinkrát v kině s tím, co byl a je před N...ano, jen jednou...a to bylo něco zcela jiného. To bylo jediné opravdové kino-rande, které jsem doposud zažila.
A v pátek jsem tedy vyrazila do kina s lingvistou, jak mu já říkám. Koupil lístky, já jsem koupila popcorn, film byl průměrný...spíše podprůměrný..., ale přesně něco takového jsem potřebovala. Smála jsem se při dramatických scénách, pojídala popcorn a konečně jsem se odreagovala. Od té doby, co mi došly díly onoho seriálu, v tomto ohledu celkem strádám. Pak jsem jela do Černé díry. Byla tma, pršelo a bylo mi smutno. Ještěže mi maminka přišla naproti na konečnou, docela jsem se bála...

Sotva jsem dnes vstala, už byl dům plný smíchu. Dva moravské a jeden slovenský pár a naši. Jeden z moravských párů zahrnuje vinaře, takže alkoholu měli od jedenácti dopoledne dostatek... Spokojila jsem se s čokoládou. Když odcházeli kolem čtvrté na procházku, vypadala zvláště mužská část výpravy velmi vesele. Měli jsme se sejít před sedmou před divadlem.
Vzala jsem si tedy sukni docela normální délky, košili zcela normálního výstřihu a boty na mírném podpatku a vyrazila. Když jsem před sedmou vystoupila z metra a vydala se přes Václavák nahoru, netušila jsem, jakých těch pár kroků k divadlu bude. Poznámky dvou oplzlých chlapů mi byly krajně nepříjemné a pochopila jsem, proč mě vždycky tak jinak chytnul, když byli kolem lidi...
Konečně jsem byla před divadlem. Dorazili. Mírně podnapilí. Maminka se vyjádřila hezky: "Jako by byli s gymplem na třídním výletě a měli rozchod." ...průběh představení naštěstí nenarušovali, byla to komedie, takže se spolu s nimi smálo celé hlediště. Hned po skončení se vydali hledat další lokál. Tam se asi utábořili, takže jsem teď doma sama samotinká...a čekám, jestli mě někdy v brzkých ranních hodinách vzbudí veselé halekání...
Představení bylo fajn. Všichni se smáli. Hlavně babička, která v té hře pozorovala prvky vlastní kariéry. Impresário se mi líbil. Smála jsem se též. ..., ale na Milostné dopisy to nemělo. Nějak jsem neměla s kým sdílet ten zážitek. ...a ke všemu jsem dost špatně viděla, jelikož přede mnou seděl jakýsi zamilovaný pár a pořád měli hlavy u sebe a byli oba dost vysocí a vůbec...

Ale nepříjemný byl ten návrat domů. Moraváci a Slováci zamířili do hospody, babička na tramvaj a já jsem zas šla přes ten Václavák. Byla už tma a strašně jsem se těšila, až budu v pořádku doma...v teple. V tramvaji bylo strašně moc lidí, což mi bylo ohromně nepříjemné, ale když jsem vystoupila v Černé díře, hned se mi po nich začalo stýskat :D Radši bych šla domů s davem. V černé díře je vždycky dvakrát tak větší tma a nikde ani noha. V některých uličkách si zřejmě myslí, že by bylo veřejné osvětlení přežitkem a dostat se z konečné domů je daleko strašidelnější než získávání Třech kapek rosy tenkrát ve světluškách... V tom lese mohl být tehdy maximálně nějaký divočák...tady u nás vidím za každým křovím úchyláka. ...ale rodiče mě pustili samotnou...až teď jsem pořádně pochopila, že se o mě vážně báli...a že nikdy nechtěl, abych šla sama.
Zvládla jsem to. Napsala jsem babi zprávu, že jsem v pořádku - někomu jsem musela dát vědět...a v klidu jsem se odebrala k počítači.

Dobrou noc.
Poslechněte si před spaním toto: I've found you

PS.: Ten obrázek mi připomíná moje vzteklé kopání do odkvetlých pampelišek...

...a ještě něco...děkuji, že už to tam není...