Sladkou vůni nese Ti noční motýl z perleti...

Spinkej můj maličký,
máš v očích hvězdičky...
Dám Ti je do vlasů,
tak usínej, tak usínej...

Ho, ho Watanay
Ho, ho Watanay
Ho, ho Watanay
Kiokena, kiokena...

Tahle ukolébavka je skoro tak důležitá, jako Malý princ.

Začalo to tím, že mi ji zpívala maminka. Byla a je to moje nejolíbenější ukolébavka.
Nejsem si jistá, jestli jsem ji zpívala bráškovi...nedokážu si to teď vybavit, když jde do puberty a je zuřivý fotbalista ;)
Pak jsem ji pobrukovala na jedné chatě.
Malé Tylli jsem začala zpívat ukolébavky někdy v listopadu. Od těch babičkovských, po ty skautské...a jako poslední vždycky tuhle...
Poslední dobou tu poslední vynechávám.

Tylli má horečku, ucpané dutiny (dutinky?) a oteklá očička...starala jsem se a starala, a pak ze mě vylítla i tahle Indiánská ukolébavka.
...a vzhledem k tomu, za jakých okolností jsem ji kdy pobrukovala, ...jsem pak hned volala mamince.

Chtěla jsem jí říct, že je mi ouzko, a že mám tak strašně ráda její Ho, ho Watanay..., ale skončilo to u povídání o škole a zkouškách z němčiny a angličtiny.

Sieben acht, gute Nacht! Jdu si pustit svého večerníčka - již čtvrtou sérii. Taková lepší náhrada za monotematické ukolébavky.

Hajajajajajaja-ja, Tylli, Míša, máma a já ;)

Mimochodem, dnešní předčítání pro paní Klusákovou bylo moc fajn. Konečně jsem cítila, že dělám něco přínosného. A ten stopětiletý český francouzský letec na závěr tomu jen přidal na intenzitě.
Vůbec jsem se dneska tak půl dne pohybovala po dlouhé době ve společnosti jiných generací. Nejprve o hodně starší a pak ta maličká, která nedávno slavila rok a půl.

Rok a půl je poměrně dlouhá doba, že?