Chtěla bych Ti toho tolik říct...

Proč mi chybíš?
a
Protože nikomu nemůžu říct, že ho miluji.
Protože mi nemá kdo říct, že mě miluje.
Protože mi nikdo nedá letmý polibek o přestávce.
Protože mě nikdo pořádně nerozesměje a nikdo neutěší, když pláču.
Protože mě nikdo neobejme, když to potřebuji.
Protože mě nikdo nezásobuje energií.
Protože mě nikdo nechytí za ruku a nedodá mi odvahu a chuť do života.
Protože mě nikdo neprovokuje a nikdo mě neštve.
Protože se se mnou nikdo nedohaduje a nedělá na mě otrávené obličeje.
Protože se mě nikdo nesnaží polechtat.
Protože si ze mě nikdo nedělá legraci tak hezky…

Protože se mi vedle Tebe nádherně usínalo a lehce dýchalo (i na jaře s tou spoustou kytek a trav všude okolo).
Protože jen s Tebou jsem dokázala létat…a vstávat o víkendu dobrovolně brzy.
Protože mě dokázalo rozplakat vědomí, že s Tebou nebudu. A teď často pláču – protože s Tebou nejsem.
Protože jsem byla smutná, když jsi mi chyběl, ale teď si uvědomuji, že to nebylo nic proti tomu, jak mi chybíš nyní.

Protože jsi svůj a já jsem našla jak chyby, tak i to krásné v Tobě. A do všeho toho jsem se zamilovala.
Protože jsi dokázal být tak hodný a milý…a tak se mi líbilo, když ses o mě bál, když jsi měl starost, jestli jsem v pořádku doma…

Protože jsi krásný když spíš, když vstáváš a máš slepené oči a každý vlas Ti trčí na jinou stranu, když jedeš na kole a bolí Tě nohy, když jsi naštvaný, protože prohráváš Scrabble, i když máš škodolibou radost, když vyhráváš.
Protože jsi krásný, ať máš jakoukoli náladu, jakoukoli košili a dokonce i to otřesné tričko s červenou lebkou.
Protože jsi úžasný, když jdeš do skal v plážovkách…a když jsi mi pak večer vařil čaj na plynové bombičce.
Protože jsi byl úžasný, když jsi mě v noci zahříval. Když jsem Ti mohla dát dupku do klína, aby mi netáhlo na záda. Když jsi mi foukal do rukavic, když…

Protože Ty jsi ten, kterého chci.
Protože Ty jsi ten, kterého potřebuji.
Protože Tě miluji.

Protože s Tebou dokážu snít i vnímat realitu.

Protože jsem se s Tebou cítila krásná (i ráno v pyžamu).
Protože jsem s Tebou byla neskonale šťastná.

Protože když jsem neměla chuť kohokoli viděť a chtěla jsem zařvat, běžet, letět, věděla jsem, že vždycky můžu skončit u Tebe v náručí a všechno bude v pohodě. V pohodě, v pohodě...
Protože mi měl kdo říct, že mě má rád a dát mi ten letmý polibek o přestávce…

…a PROTOŽE pro nikoho jiného nechci péct takovou spoustu perníkových srdíček…