V rozkvetlý předvečer...

Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky.

První čtyři verše znají všichni...já si pamatuji ještě pár dalších...a babi a kostnatý rétor snad umí Máj celý nazpaměť.
Nejprve jsem chtěla vypsat něco z Frieda, ale...mám v té knížce moc záložek a poznámek a nevím, jestli je teď chci číst. Pak jsem chtěla vzít Gellnera. Z toho taky sešlo. Hned poté jsem upřela zrak na drobnou knížečku s růžovým obalem - Seifert. Ne, toho taky neotevřu. Všechny ty nejkrásnější mám spojené s ním. Všechny ty, které jsem si četla nahlas.

Dnešní článek je díky Máchovi umělecky hodnotnější než ten zítřejší. Zítra očekávejte anafor plný počin, jež nebude pocházet od žádného básnického génia.
Zítra to jen publikuji. Okomentuji to dnes, jelikož pod to ani nad to už nechci nic jiného psát. Bude to prvomájové, bude to bez cenzury a možná se to sem nebude hodit, možná to pro černočenou tmu nebude vhodné...JENŽE...není příležitost k tomu, abych to vyslovila; na dopis je pozdě - a jestli ne pozdě, tak brzy a...jinak to neumím.
Zítra začíná můj měsíc a zítra publikuji něco neobvyklého.

A zítra bych nejradši ani nevstala z postele. Kdyby neměl přijet Hrošokožec (mimochodem, přemýšlela jsem nad tím, proč mu tak říkám a trvalo mi dlouho, než jsem si vzpoměla), tak mě nikdo nedostane z pokoje.
Zítra to nebude tak úplně veselé. Nu, co...budu se těšit z tulipánů, které nám pomalu odkvétají na zahradě, tentokrát se neprojdu pražskými parky a neuvidím modré ODS balonky...nedám si mléčný koktejl v Trafice a nebudu hledat rozkvetlý strom.
A víte co?
Je mi fakt smutno.


Nemám ráda fyziologické reakce ve formě srdce v žaludku nebo v krku; sevření průdušnice a rozmazání řazenky.

Koupila jsem si tu hnusnou fialovou flašku. Jen pro tu etiketu. A je fakt ošklivá.


Chci aby se zítra stal zázrak. Já vím, chci moc.