Korunní s kapkou lásky...

Tak mám svojí vodu. Májovou. A na etiketě má rozkvetlý strom a nápis "Bez lásky uschnete".
Krásné. Asi by mě s ní měl někdo polít. Pomalu usychám.
A co vlastně budu dělat 1. Máje? (řečnická otázka, zůstává bez odpovědi...)

Chybí mi. Chybí mi můj vrchní zalévač. Už mi nepřísluší ho takhle nazývat..., ale představa, že si najde jiný strom, mě upřímně děsí.
Mám takovou chuť za ním jen tak jít a povídat si s ním...jenže...povídala bych asi jen já. A k tomu...asi bych ani já nepovídala, jak se mi vždycky rozklepou kolena, když ho vidím. A ke všemu...přesně proto se mnou není. Nechce, abych s ním byla, abych za ním chodila a abych se s ním nedejbože bavila...Takže by to bylo neskonale hloupé. A nedůstojné. A vůbec. ...proti celému konceptu jeho rozhodnutí.

Naštěstí mi malá Tylli zvedla náladu, protože dneska to byl boj.
Nejen, že jsem za necelý týden zhubla 3 kila ani nevím jak, ale pořád mě bolí hlava a nemůžu se na nic soustředit...nemluvě o tom, že téměř nemohu poslouchat hudbu. A pomalu to přestávám dobře snášet. SAMOTNOU mě udivuje, jak často se usmívám, protože uvnitř to bolí a svírá. Takové prázdno...

Celý tento článek měl původně informovat pouze o existenci té nové vody...
...jenže...jaksi...ty asociace...spojeny s tím, že stejně celé dny na nic jiného nemyslím...