Že bych tento příspěvek nějak ozvláštnila, když je dvoustý?
Rozhodla jsem se pro dlouhou citaci z knihy od té, co kdysi měla brouky v hlavě... Dostala jsem ji k Vánocům, ale přes práci do školy, čtení o penicilinu, Marketu Lazarovou a Barona Prášila jsem se prokousala až nyní. Ano, času mám ve čtvrtek více i z jiných důvodů...
Inu, otevřela jsem tu útlou knížku teď, když mi není zrovna hej. Teď, když ať dělám, co dělám stejně si každý den trochu popláču. Teď, když mě spousta věcí vůbec nebaví a nevidím v nich smysl. Teď, když se mi stýská...
Mathias Jung, německý psycholog, mi v knížce "Malý princ v nás" osvětlil nejen některé vskutku zajímavé okolnosti života Antoine de Saint Exupéryho, které tohoto letce-filosofa zajisté ovlivnily při psaní knihy, již považuji za svou bibli, ale také jako by mi říkal: "Koukej!" ...a tak tedy koukám. Zírala jsem do té knížky včera odpoledne a dneska v autobuse. Je protkaná citáty z Exupéryho děl, zvláště samozřejmě z Malého prince. Nejen, že mě láká přečíst si od něj i něco jiného, ale asi si po sté otevřu tu mou stálici.
Tak tedy tuto pasáž jsem si dnes v autobuse založila:
"Růže na planetě Malého prince zraňuje svou krásou, a navíc má čtvero ostrých trnů. Malý princ však, stejně jako každý z nás na počátku svých erotických vášní a erotického utrpení, dosud nedokáže pochopit, že láska a trápení patří neodlučně k sobě, jak se zpívá v milostných písních vrcholného středověku. Ještě je v lásce nezkušený. Ještě nedokáže stanovovat meze. Ještě má sklon dělat z lásky pěstitelskou stanici a formálně zadusit svou růži - svou ženu - skleněným příklopem svých charitativních inscenací.
Školákovi lásky se ještě nedostává dechu na schopnost vztahu. Rezignuje: A tak Malý princ, ačkoli měl dobrou vůli mít ji rád, o ní brzy zapochyboval. Bral vážně bezvýznamná slova, a byl proto velice nešťasten. 'Neměl jsem ji poslouchat,' svěřil se mi jednoho dne. 'Květiny nesmíme nikdy poslouchat, Musíme se na ně dívat a vdechovat jejich vůni. Moje květina naplňovala vůní celou planetu, ale nedovedl jsem se z toho těšit.' "
...
"Tehdy jsem, myslím, nedovedl nic pochopit. Měl jsem ji posuzovat podle jednání, ne podle slov. Obklopovala mě vůní a jasem. Neměl jsem, myslím, nikdy utéci. Měl jsem pod jejími chabými lstmi vytušit něžnost. Květiny si tak odporují!..."
- toto je úryvek z Malého prince, následuje jedna z mých oblíbených vět. Věta, která má něco do sebe. Ale už zde, v černočerné hvězduplné tmě, minimálně jednou zazněla.
...a následuje zase něco od Junga...
"Musím utéci od světa a od lidí, které mám sebevíc rád, abych se v době odloučení mohl otevřít pro nové krajiny své duše a vyvíjet se. O tom, jak bolestný tento proces je, by mi mohlo vyprávět mé vnitřní dítě, kdybych se ho v hlubokém ponoření otázal. Teprve když naleznu sám sebe, mohu se vrátit ke svým milým a milovat svou "růži". Odloučení je tedy vlastně rozpuk - ale je bolestné jako amputace bez narkózy.
Schopnost rozloučení a odloučení je demarkační čárou mezi dětstvím a dospělostí. Děti nesmějí odcházet. Dospělí odejít mohou."
- Kromě faktických informací o životě Exupéryho a úryvků z jeho děl obsahuje kniha Malý princ v nás i takováto autorova zamyšlení.
Báro, tohle se Ti povedlo! Vytáhla jsem tu knížku s tím, že si prostě zase jednou konečně budu číst...a co se z toho vyklubalo? Jako by mi ji tam někdo nastražil... Ještě nejsem u konce. Ke kapitole "Láska" jsem se ještě nedostala. Četla jsem Politiku, Strach (ten byl hodně dobře popsán), Krizi a Dítě ve mně...
Mám dneska smutný den. A taky jsem unavená. Zítra budu mít akční odpoledne, takže bych už měla zalézt do hajan. Aspoň že se mi dneska chce, včera to bylo šílené...
A zase jsem neudělala toho Shakespeara... když už ho ale musím po druhé číst, odcituji něco ze Snu noci svatojánské... Je tam teď pro mě spousta zajímavých dialogů i monologů...dovolila jsem si vybrat tento:
Demetrius: I love thee not; therefore pursue me not.
...
Helena: We cannot fight for love as men may do; We should be wooded, and were not made to woo.
Žádné komentáře:
Okomentovat