Přemýšlela jsem o věcech

Nadpis může vypadat dosti zvláštně - inspirovaly mě vzpomínky. A ono to taky není divné, ono je to zvláštní. Není žádné výročí. Prostě jsem si jen tak sedla a přečetla si šest dopisů od jednoho a téhož člověka, jež je před N. Nastřádaly se mi tu. Jeden je dokonce z roku 2006, ostatní pak nejspíš z roku 2008 a jeden ze září 2007. Nejen, že bych je dokázala seřadit podle data vzniku, protože je v nich vidět někdy až neuvěřitelný vývoj, ale ony mě dokázaly úplně paralyzovat. Není neobvyklé, že by mě snad něco rozplakalo, ale tohle je něco jiného. Pláču, ale jinak. Ej, to je bomba!

Posledních pár dnů jsem strávila s ním. Jak za ním dneska zaklapla vrátka, už se mi stýskalo. Bude se mi těžko usínat a když mi bude zima, budu moct tak akorát odvzdušnit radiátor pečlivě schovaný za stolem...dneska už se k nikomu nepřitulím. Babička bude spát v bráchově posteli a má věčně neprokrvené nohy, ta by mě tak akorát studila. A jinak je barák prázdný a nevytopený.

Stal se neoddělitelnou součástí mě. Zastřešuje celý můj svět. Ano, má pravdu, hodně se toho změnilo...
Děkuji Ti, Ty jenž jsi před N. Za krásné prázdniny. Za ten dopis, na jehož konci jsem se celá chvěla... Víš, když otevřu ten z února 2006 a ten nejnovější, mají něco společného. V těch ostatních to slovo není. Netroufnu si ho psát. Bojím se ho říkat. Zní nádherně, občas nedosažitelně... Tak uvidíme... Inu, dovedeš se mnou divy a máš ohromnou trpělivost.


Dlouho jsem nic nepsala. Jednak nebyl čas, ale jak říká spolubydlička, to je jen chabá výmluva, jelikož čas vždycky je. Kdybych se tedy měla odvolat na něco jiného, tak se také absolutně změnil můj denní režim, zaměřila jsem se na jiné věci...a jak si doufám všimli i jiní, detoxikovala jsem se. Částečně. Od toho nejhoršího. A pokud to takhle půjde dál, za chvíli už nic nepoznám..., ale klepu na zuby... Je to dobré, jen alkoholu se stále zdravě bojím ;)
Jenže po tom, co jsem dneska seděla v obýváku s počítačem na klíně a líně přemítala nad tím, že jsem se za těch pár dnů volna totálně odpoutala od jakékoli biologie, angličtiny a podobného...nechtěla jsem tímto směrem své myšlenky dále ubírat, a tak jsem začla zběsile surfovat. Chtěla jsem se proklikat blogy, které jsem ještě v říjnu minulého roku navštěvovala. Jejich adresy jsem si samozřejmě nepamatovala, takže jsem zabrousila sem... Proklikala jsem odkazy, uviděla pár PFek a zamrzelo mě, že jsem si taky s nějakým nevyhrála. Pak jsem ale vesele prokrastinovala (vysvětlení tohoto odborného termínu najdete v nově umístěném videu) dál a zamířila jsem do pokoje, abych nejnovější dopis zařadila mezi jeho kamarády na poličce. Nedalo mi to, otevřela jsem je jeden po druhém...a byla jsem z toho tak na měkko, že jsem se zas dostala do psacího stavu.
- ano, ano...po přečtení posledních pár vět jste si zajisté museli všimnout, že jsem vyšla ze cviku. Svaly na prstech ochably. Článek je slabší. - Zato já si připadám o něco málo silnější...;)


Minulý rok byl krásný. Mnoho poprvé.
Například první vysněné prázdniny, jestli vás to zajímá O:-)
A včera jsem ještě úplně ke konci roku zcela poprvé plakala lítostí do telefonu mamince - první Silvestr bez rodičů, to dá taky pořádně zabrat ;)
Také minimálně jeden konec.
S bílou dobrou náladou. Což je také chvályhodné.
Ráda bych dále pokračovala tímto směrem. Docela se mi líbí. Má to vzrůstající tendenci s občasnými prudkými či pozvolnými, ale i tak ne moc znatelnými propady...občas vše stagnuje... Tohle beru. Stačilo by jen trochu méně malých zklamání a podobného... Ale vlastně bych nic neměnila.
Už se tolik nedívám zpět. Na některé pěkné věci si moc ráda vzpomenu, občas mám své sentimentální chvilky, ale jinak už jsem asi za zatáčkou a přede mnou je vidět nějaké světlo na konci tunelu! Nebo je to třeba jen osvětlení...nemám pocit, že bych byla ještě úplně venku :)

Doufám, že jste měli veselé Vánoce a přeji šťastný nový rok.
S celou svou zoologickou - lvíčkem, slůnětem, opicí, zebrou, psíkem, kočkou a všemi dalšími :o)

Dovětek 2/1/2009
Děkuji, drahý, žes' mi to tu dal do pořádku :o)(o: