Stále žiju, teď i s přáním, dědit jen z jedné strany...

Tak nakonec jsme pro zachování klidu v našem sterilním hnízdě odjela minulý týden ve čtvrtek na Moravu. Byl to opět poměrně nepříjemný zážitek. V domku mých prarodičů jako by se snad zastavil čas...a nejhorší je ten jejich "mužský kult". Uznávají muže jako zcela dokonalého tvora ať je sebesmradlavější, sebelínější a sebenemožnější. "Hlavně Tomášku Ty se najez!, První naložte chlapům!, Nemyj to nádobí, Ondro!" a podobné věty, jsou na denním pořádku.
A já ty věty nesnáším. Nemůžu se dívat na to, že nejmenovaný člen rodiny (mužského pohlaví) spí a bdí 3 dny ve stejném tričku i ponožkách, ve svém pokoji téměř nevětrá a po odstrčení talíře od oběda, který sní, aniž by na někoho počkal, či popřál spolustolujícím dobrou chuť, se odebéře zpět do toho chlívku, do rozvrtané postele hrát hry. Ostatní muži v domácnosti se odvalí na opodál stojící kanape a křesla, kde se vyvalí a my ženy pak sklízíme nádobí ze stolu a po obědě pro sedmičlennou společnost uklidíme a všechno umyjeme. To už se z obývacího pokoje ozývá, jestli by nebylo kafe, a kdo nakrájí ten koláč...
Heslo těch necelých tří dnů bylo: "Proboha, snad to všechno není dědičné!"
Miláčik v této společnosti bude více než týden, tak se bojím, aby se nám nevrátil malý buran. Tak vzorně vychovaný a pozorný bratr to je...nelíbilo by se mi, kdyby nám ho někdo převychoval. No, můj tatík musel mít vskutku zajímavé dětství...to se musí nechat...
Neustále zapomínající babička, která se každých pět minut znovu ptá, zda nechceme něco k pití, protože zapomněla, že nám pře chvilkou dala velkou sklenici vody nebo litr čaje. Nervní děda, který už s babičkou raději ani nenavazuje kontakt a nepodněcuje ji k hovoru, protože by zas poslouchal to, co už mu řekla včera nejmíň desetkrát. A k tomu jí můžete pětkrát za den říci, že je sobota a ona vám večer stejně řekne, že ta dnešní neděle byla skvělá, že je škoda, že nám ten víkend končí, a že si její kamarádka Drahuška před padesáti lety zlomila ruku...
Ve čtvrtek jsem přijela, v pátek se stala ta strašná vlaková nehoda a já jsem se jen bála, aby se našel nějaký spoj, kterým se v sobotu dostanu do Prahy, protože jinak by mě tam asi kleplo. Tak jsem volala na České dráhy, kde mi řekli, že neví, zda v sobotu něco pojede, a proto jsem se modlila, aby byl žlutý bus, který sice jede o dvě hodiny déle, ale zato jede, ještě volný... Byl a já se s radostí vydala na dlouhou cestu za babi pražskou, které už jsem se nemohla dočkat:) Takový kontrast...

Přes všechnu snahu netahat toho, co je před N. zrovna na svátek Romanů do Prahy, se mi to nepovedlo, ale vlastně jsem z toho měla radost. Na Florenci mě čekal příjemný odvoz a pejsek, který prý botičku již rozkousal. Jeli jsme rovnou k Suchý dásni, kde už mě čekala večeře, noční košile a pelíšek...pěkný to návrat:)

Hned druhý den jsem opět očekávala drahého...hlídal mě i přes noc, tak jsme si zas vyšli na procházku tmou a i tentokrát Černá Díra nezklamala, bylo nám tu nádherně...to by sice asi bylo nám dvoum všude, ale ten výhled a tak...V noci jsme se ani nepřetahovali o deku, protože bylo teplo, a když jsme ráno vstali, hned po snídani jsme vyrazili ven:) Ladronka, zmrzlina a dětský hřiště...-tam jsme narazili na tu výbornou houpačku a strávili jsme tam spoustu času hopskáním... Bylo to vskutku pěkných 24 hodin:o)
A zas jsem pak večer měla po filmu Mama Mia, na nějž mě vzali rodiče, protože jsme chtěli nějak oslavit mamá narozky, takovou sentimentální náladu... V takových chvílích posílám zprávy, které drbou ego mého milého a chodí na ně pěkné odpovědi...
Jinak, Mama Mia byl osvěžující letní film, který dokazuje, že všechny ty písničky jsou hity... Love story se šťastným koncem, mírně zamotaná, taková normální..., ale ty písničky tomu daly šťávu... Jo, docela se mi to líbilo:) A Abbu mám teď pořád v hlavě, takže mi tam zní Honey, Honey; Money, Mney, Money; Does Your Mother Know...a spousta dalších...

Minulý týden jsem ještě stihla koupit balicí papír, zajet na s milým na kolech na Okoř, stavit se na Kladně a potkat několik zaploťáků, kteří si nyní užívají prázdninové volnosti... S potěšením jsem zjistila, že někteří se buď změnili anebo mě přešel vztek...nevím, co z toho, každopádně ve volných chvílích zase žhavím icq všemožnými i nemožnými rozhovory...O:-) Zrovna před chvílí jsem uváděla několik jasných výhod dlouhodobějšího vztahu a ptala se, "kolik?"...
Teď už zas vymýšlíme seznam potravin na chatu, abychom se měli dobře, aby láska procházela žaludkem a vůbec..., takže se zase mám na co těšit, a jako každý rok se ještě k tomu v srpnu začínám těšit i do školy, třeba jsem divná, ale co už...:)

Nemůžeme změnit minulost, ale můžeme vnímat její stopy a akceptovat ji. (Thérese Jacobs-Stewartová )