S miláčiky. S jedním téměř rok, s ostatními i déle:o)

Ještě včera jsem tu byla sama s miláčikem, teď jsem tu ale úplně sama. Zamkla jsem všechny dveře a v noci zmáčknu hlídací tlačítko...pak dám před schody pejska. A pak půjdu do hajan...:) A zítra pěkně se všemi těmi svršky a dobrůtkami na bus a do Unhoště a pak do auta a pak do chaty a to už budu s tím, co je před N a zas mi bude ještě o něco lépe. Doufám, že i přes absenci bílé dobré nálady. Té už se u mě nenachází vážně ani jedna jediná půlka... Trošku mě to děsí, tak uvidíme, jak to bude vypadat... Poprvé za tak dlouhou dobu ani špetka...

V sobotu večer jsem se rozloučila a šla si lehnout s myšlenkou, že až v neděli vstanu, budou zbývat necelé tři dny a v baráku nebude nikdo kromě miláčika. Užili jsme si to...nákup, zmrzka, předčítání pohádek, pendreky z konečné a pak počítač a televize a zas jsem předčítala a pak už spinkal, jako kdyby ho do vody hodil... Dneska, hned jak jsem ho doprovodila k odjezdu na kopací tábor, začalo se mi stýskat. No jo, ten náš mazánek;) Sice je to pěknej ďáblík, ale dneska je tu bez něj ticho a nemám pro koho dělat ráno sladký palačinky a večer těstovinky a vůbec...nikdo si tady do noci nehraje s míčem a neohrožuje všechna ta skla, jež se nacházejí v našem sterilním domečku...
Opravdu mi ale nevadilo, že jsme tu byli spolu jen sami dva. Vůbec se mi totiž nestýská po útočivém ošklivákovi, který je schopný poslat mě bez večeře spát a říct mi, že když už je vše hotové, nejsem v našem obýváku či kuchyni žádoucí. To, že rozbrečí mě, mi vadí. To, že se úplně pro nic za nic opírá do mámy, které je to pak líto a chodí se smutným obličejem, že by si toho jen takový necita, jako je on, nevšiml, mě dokáže ohromě namítnout. Ale co mě nejvíc ze všeho rozčiluje je, že je kvůli němu teď často mrzutý, smutný, naštvaný a rozpačitý i miláčik.

Jsem zvědavá, jak nás Miši s Damem rozhejbou...jsme ti největší prázdninoví povaleči:o) Už se vážně těším...nemůžu se dočkat O:-) Hodlám si to užít a doufám, že nejsem sama. 21., ale i všechny ostatní dny. Všech pět nocí. Každičký okamžíček.
Dneska jsem se viděla s Dáší. Téměř před rokem to tady u nás ve sterilním domečku, společně s ní a samozřejmě s tím, co je před N, podruhé začalo. Kruci, ani nevíte, jak neskonale šťastná jsem z toho, že jsem do toho šla znovu...:o)(o:
Děkuju. Doteď byl toto nejkrásnější rok mého života. Tedy aspoň co si pamatuju. Doufám, že takových ještě pár bude.

Vážně už se těším na spolubydličku. Došla mi od ní ta nejstylovější pohlednice. Za tu taky děkuju, bylo to jediné psaní, které mi za celé tyto prázdniny přišlo.
Naštěstí se snad s tou, kterou budu na pokoji zatěžovat svými věčnými nářky již čtvrtým rokem, uvidím nejspíš ještě před tím, než pojedeme za pletivo. Pokud to všechno klapne, měla bych za ní zajet do města Rozbřesku. To bude asi poslední prázdninová akce a pak už si zas sbalím tašku a víkend za víkendem budu zas pár měsíců balit kufřík na kolečkách... Inu, učebnici angličtiny jsem naposled otevřela ve Španělsku, kde jsem stihla jednu z těch osmi kapitol, které jsme měli nastudovat..., ale jinak jsem myslím na další rok v králíkárně celkem připravena:)

To, co utvrzuje lásku milenců, je neustálé nebezpečí jejich vzájemného rozchodu. (Hans Christian Andersen)