Ohled za kameny, schodišti a lampami...s červenou kytkou na peřiňáku:o)

Ta fotka s kostrbatým srdcem je pořízena v Avignonu. Není to úplně přesné, ale Dam a Krupi (promiň, Miši, máš tam jen příjmení;o) ) a ten, co je před N a Mája...nedalo mi to, musela jsem to vyfotit...:o)

Mimo to, že se dnes chystám napsat něco blíže o starobylých španělských městech, Gaudím a Barceloně, měla bych určitě zmínit i mé první prázdninové dny v Praze.

Předložila jsem otci finanční rozvahu a on zarytě mlčel. Mamá měla slzy v očích. Nejen kvůli tomu, že se jí tyhle jeho manévry také vůbec nelíbí, ale i proto, že mu dala těžce sháněný dárek k výročí a on nejen, že neprojevil žádnou radost, ale dokonce mamince řekl, že ta košile je padělek a bůh ví, co ještě...
Druhý den za mnou přijel ten, co je před N. Hned u tramvaje jsem dostala nádhernou červenou kytici, která se na mě usmívá pokaždé, když zvednu hlavu z postele, protože ta modrá váza se žlutým papírem a červenými květy se na peřiňáku náramně vyjímá. Na zkoušku jsme postavili stan, zdá se být v pořádku, tak doufám, že nám v noci nebude kapat na hlavu:) Miláčikovi bráškovi byla nainstalována na mého pradědečka, který již často těžce oddechuje či snad spíše vzdychá, hra s jeho oblíbenými Simpsnovi, takže měl o zábavu postaráno, rozloučili jsme se s rodiči a měli jsme pré:o) Bylo to krásné, konečně jsem si zas připadala úplně v bezpečí a spokojená. Povídali jsme si, smáli jsme se...O:-) a vůbec...dokonalé. Nakonec jsme spolu uvařili a snědli večeři a vůbec se mi nechtělo loučit. Teď je drahý někde na Úborsku a mně se stýská, ale mám necelý týden na to, abych zařídila všechny náležitosti, jako je funkční baterka, kartuše s plynem a tak...a potom už frrr! Pojedeme SPOLU pryč:o)
Kromě toho, že budu lítat a shánět, nakupovat knihy a budu očkována, budu také hlídat jednu maličkou Emičku a snad se uvidím s Hrošokožcem a možná i s někým dalším...:)

Inu, tak tedy Španělsko:
První výlet jsme podnikli hned po cestě tam. Naší první zastávkou byl francouzský Avignon...krásné starobylé městečko s kamennými domy, známé svým mostem a papežským palácem. Přijeli jsme pozdě, takže zahrada paláce už byla zavřena. Most byl pronajat na nějakou svatbu, takže jsme se kolem něj mohli jen projít, ale nahoru jsme se nedostali. Nevadí, myslím, že to stačilo...
- toto je kus onoho papežského paláce...mně osobně se nejvíc líbí to modré nebe, krásný kámen, z nějž je všechno vytesáno a postaveno a pak mám v oblibě tu starou lampu v popředí...

Jelikož jsme bydleli v městečku Pals de Mar, které je vlastně takovou odnoží starého Pals, je u moře a je plné apartmánů, domečků a turistů, vydali jsme se hned na druhý výlet do pět kilometrů vzdáleného centra Pals. Musím říci, že na rozdíl od velmi podobně stavěný malých kamenných toskánských městeček, bylo Pals tak trochu mrtvé a moc turistické, ale stejně se nám tam líbilo, protože měli dobrou zmrzlinu a ty kameny!

- celé Pals oplývá nespočetným množsvím různých vyhlídek a vyvýšeninek. Výhled na moře, hory, lesy, pole, louky...jiná města, kempy a tak...


- co se mi v Pals asi nejvíce líbilo, byly malé dvorečky s krásnými zahradami...1. fotka je pohled přes mříž a 2. to jsem prostrčila ruku skrz...;)










Dalším z našich cílů byla Girona, což je o něco větší, ale také kamenné a staré město. Tam jsme ochutnali klasickou paelu s mořskými plody, navštívili jsme s bratránkem obchod "la condonería", kde jsme po dlouhém vybírání nabrali nějaké ovocné vzorkyO:-) a otec celou dobu zběsile hledal, kde by se mohl připojit k internetu... Prošli jsme si také zdejší zahrady, které jsou obdařeny snad milionem různých schodů, schůdků a schůdečků (vlastně je jimi obdařena celá Girona) a často jsou tak rozbujelé a přerůstají domy, že to v nich vypadá skoro jako v džungli...














- tahle ulička (pro změnu plná schodů), mě nadchla svou prázdnotou a hlavně tou krásnou lampou... Vpravo si všimněte zahrady, k té snad komentář psát nemusím, že? Jen snad...po SCHODECH a všemožným obcházením se dalo dostat až k tomu oknu nahoře...

Poslední výprava směřovala do Barcelony. Z města Flaca, což bylo nejbližší město od Pals, kam vedla železnice, jsme se vlakem dopravili do hlavního města Španělska. Ještě pořád to tam žilo fotbalem, jelikož jsme tam zavítali asi dva nebo tři dny po tom, co Španělé vyhráli EURO.
Nejdřív jsme všichni navštívili "La Pedreru", což je dům celý vyprojektovaný a do poslední kličky u okna promyšlený Gaudím. Stačil pohled z venku a byla jsem nadšená... Co pak teprv, když jsme celý dům, jehož původní název je "casa Mila" a La Pedrera se mu jen přezdívá (česky to znamená kamenolom), prošli? Byla jsem unešena. Část domu funguje jako muzeum a vysvětlení Gaudího tvorby, ukazují tam, jak dovedl secesi k dokonalosti, a že každá klička, židle a práh či futra u dveří, mají opravdu ony secesně přírodní tvary... Druhá část domu je stále obydlena, takže jsme se prošli po vzorovém bytě, vybaveném z doby, kdy Gaudí žil, poté jsme viděli střechu se sochami, z nichž každá má svou funkci (větrací šachty, komíny a vchody...), prošli jsme malou výstavkou maket a šli jsme ven... Uchvátilo mě to...v tom baráku nebylo nic rovného...
- na střeše si můžete všimnou jedné z mnoha obrovských soch (celé jsou obloženy drobnou mozaikou)... Druhá fotka je pořízena uvnitř domu na jednom ze tří jakýchsi dvorků...

Po prohlídce tohoto architektonického skvostu jsme se rozdělili na ryze mužské a dámské skupinky. Kluci jeli metrem na prohlídku fotbalového stadionu FCB a my jsme se vydali metrem na známou nákupní třídu "La Rambla". Několikrát jsme z ní odbočili. Jednou do ulice plné obchodů s korálky a šátky (to by se spolubydlička zbláznila), pak zas ke krásné katedrále a naposled pak na nádherný, obrovský, vonící a pompézní trh. Ten se mi líbil daleko víc než všechny živé sochy na Ramble...žádné blbé suvenýry...pěkně čerstvé ovoce, koření, zelenina, sýry, maso, ryby...oooch...

- tady jsem nemocné babi koupila krásné, velké šťavnaté mango za absolutně směšnou cenu...

Cesta zpět byla o něco náročnější, byl pátek odpoledne a z města se všichni hrnuli pryč, takže jsme hodinu a půl ve vlaku do Flacy stáli nebo různě posedávali na zemi a druhý den mě strašně bolely nohy, ale vážně to stálo za to:)

Tak to je asi vše o Španělsku, ještě bych snad mohla zmínit, že po cestě zpátky jsme přespávali ve Švýcarsku a podívali jsme se do Ženevy, jenže tam se mi nějakým nedopatřením vybil foťák a bez obrazové dokumentace by to nebylo ono... Měli jsme tam výborný oběd, já jsem brečela a brečela kvůli otci, který se mi snažil vysvětlit, jak nepočítal s tím, že budu na prázdniny potřebovat peníze na jídlo... a prošli jsme si staré město, nábřeží velkého jezera a nakoupili jsme kapsle s kávou....

To by už k naší rodinné dovolené mohlo být tak akorát...teď už se těším na jiné fotky...skály a stan a MY:o)