Má teorie těšení zklamala! Juchůůů!

18.července jsem dopoledne balila a poté zjišťovala, že začínám mít cestovní horečku. Šla jsem tedy celkem brzo spát, aby mi to čekání rychleji uteklo. 19.července jsem od rána dobalovala, vypravovala miláčika a zbytek rodinky a sama se neskutečně těšila, až zazvoní zvonek. Miši s Damem nezklamali, pro změnu měli zpoždění. Dali jsme tedy zavazadla, stan, spacáky a karimatky s alotaťkama do kufru a jeli vyzvednout ty dva:) ...
Nádhera, krása, dokonce se vydařilo i to počasí, a když náhodou na chvilku selhalo, vedli jsme nekonečné boje s kostkou a figurkami u Člověče nezlob se (to byste se divili, jak můžete při takové dětské hře poznat svou drahou polovičku...někteří nedokáží přiznat náhodnou a neovlivnitelnou prohru, druzí se zas trochu napijí...nakonec všechno dopadlo dobře;) ). Prvního dene jsme zmordovali nohy pochodem na Trosky a lezením na skálu (ano, můj milý, jsi nejlepší, zvládnuls' to v plážovkách!), druhého dne jsme si dali pauzu a prováleli jsme hodiny a hodiny...jednou jsme také zkusili vodní minigolf; hráli jsme poker o karty, jelikož jsme se nechtěli obírat o peníze na jídlo; vlezli jsme do ledového rybníka; uvařili jsme a spořádali několik litrů přesolených instantních polévek a čajů a vše jsme zajídali piškoty a vánočkou. Bylo to super, byla to legrace, byl to odpočinek, konečně jsem jednou sepnula spacáky a prožila jsem poprvé kousek prázdnin přesně podle svých představ (no, dobře, možná vše dokonce předčilo má očekávání...O:-) )
Svoboda mě uchvátila, i kdybych měla šíleně pracovat a na celé příští prázdniny si vydělat, nějak to zařídím, protože dovolená trávená tímto způsobem se mi moc líbí:o)
Zlobila jsem, budila, zabavovala polštářek, provokovala...a strašně jsem si všechna ta společná usínání, probouzení, vaření, tulení, chození, stavění a bourání stanu, sušení ručníků a jiné kempovací libůstky, jako třeba házení dvacek do automatu na sprchu, užila. Po několikáté jsem si uvědomila, jaké mám štěstí, jak mi je poslední rok krásně a jak jsem vděčná za to, co mám. Mám totiž toho nejkrásnějšího, nejlepšího, nejmilejšího, nejstarostlivějšího a jiným superlativy ověnčeného milého, který se o mně úchvatně stará, je na mě ohromně hodný a ničeho se díky němu nemusím bát:o)

Doufám, že se to Miši s Damem taky tak líbilo a už se pro změnu zas těším,...až za necelý měsíc vyrazíme společně na chatu...tam je v těch všech deskových i jiných hrách ještě více rozdrtíme a potvrdíme opět čest našeho páru;D
A ještě něco, přemohla jsem se a s milým jsem přelouskala Maxima s těma počítačově upravenejma a odbarvenejma panima...prolistovali jsme i jeden dívčí časopis, kde jsme se dočetli, jak emo zabíjí a zinscenovali jsme jednu letňoláskovskou povídku, ale mnohem radši jsme si jen tak povídali a váleli se, to se musí nechat;o)(o;

Včera se mi vážně dost špatně usínalo, protože postel byla moc rovná, měkká, velká a hlavně prázdná, o čemž jsem samozřejmě informovala milého, jenž je před N, ale ten samozřejmě nemohl přijet, protože si samozřejmě užíval polštáře a pohody doma, takže jsem po čtyřech dnech usínala sama a bylo to divné...chyběl mi. Nebylo slyšet žádné dýchání, zívání, převalování a mručení, nikdo mi nedal pusu na dobrou noc a nechytnul mě kolem pasu, za ruku ani mi nevzal polštářek...

Prozatím mám z prázdnin takové množství zajímavých a pěkných fotek, že nemá cenu hledat obrázky k článkům u devianta...tohle totiž o mých zážitcích pochopitelně daleko více vypovídá, tak se kochejte...

Na závěr bych si dovolila proti sobě postavit dva citáty, které si dosti protiřečí...:

Štěstí se dá definovat jen negativně. (Arthur Schopenhauer)

X

Štěstí je trvalým a odůvodněným pocitem uspokojení ze života. (Dorothy Thompsonová)