Včera jsem do rukou matky odevzdala tu malou ďáblici Emču, a abych byla upřímná, těšila jsem se, až si odpočinu. Šla jsem tedy docela brzo spát a hrozně pozdě jsem vstávala, abych pak uklidila celé jedno patro a vyfintila se na schůzku s babi. Ta mě po dlouhé době vytáhla do kina.
Šli jsme na Bathory od Jakubiska. Babi se těšila, říkala, že když legendu o čachtické paní četla za mlada, ještě několik let se pak bála usnout, protože představa, že ji někdo zavraždí a bude se koupat v její krvi byla jako vystřižená z hororu. Film byl úžasný. Hlavní hrdinka krásná. V celém filmu byla vykreslována povětšinou jako oběť lží a intrik, takže její koupele měly sice temně rudou barvu, ale ta byla zapříčiněna bylinkami. Sama jsem knihu také přečetla a toto zpracování se mi zdá o něco realističtější. Nebyl to horor, jen velký krvák, protože kromě koupelny tekla krev proudem všude. Ta doba měla něco do sebe...ty šaty:) Chápu, že byl film rak drahý, takové množství červené barvy asi není laciné;D...Děj se odehrává všude možně a ty překrásné záběry ze zimy i z léta...prostě nádhera... Vše dokreslující hudba a osvětlení, které hrálo podle mého názoru velkou roli, jelikož nebylo vůbec nepřirozené, ale ne tak ponuré jako v jiných krvavých filmech z hradů, kdy člověk neví, co se vlastně děje, protože jen slyší kroky, sem tam kápnout vodu, napínavou hudbu a vidí tmu, někdy louči a pak obrysy postav...
Překvapil mě Mádl, byl vážně dobrý a pak taky Polívka, jenže ten se mi líbí kromě jeho slavné "Manéže" snad všude, hlavně v Pelíškách, které znám díky letošní zimě dokonale nazpaměť.
Krváky, kde je spousta bitev a vojáků a sporů a podvodů a intrik moc nemusím, ale ta ženská postava jim jaksi dodala na něžnosti, a jelikož, jak na začátku řekne starý mnich (Polívka), který příběh na začátku uvádí, je příběh zaměřen hlavně na samotnou osobu hraběnky, nejsou bitevní scény natolik v popředí a zdůrazněny jsou i jiné detaily doby (např. upalování čarodějnic, nevolnictví, organizace hradu, šaty a kočáry, výchova...a vůbec) ... Ten malíř třeba, ten se mi moc líbil...;)
Večer přijel bratránek z Moravy, který pojede místo mě na dovolenou s rodiči a miláčikem, protože jsem uvolnila své místo ve voze a už se vážně nemůžu dočkat, až v sobotu odfrčím úplně jinam...oni na jih, já na tedy na sever (pohybujeme se jen v Čechách, takže počasí budeme mít podobné... - bohužel asi i trochu deštivé, i když stále doufám v dlouhodobou předpověď, že to mají být jen drobné a občasné přeháňky a jinak má být celkem pěkně, i když ne asi úplně na koupání...).
U večeře jsme měli výjimečně zapnutou televizi (tatínek není doma, kdyby tu byl, mohla by být jedině za předpokladu, že by běžel nějaký z mnoha sportovních kanálů). Když začaly reklamy a na obrazovce se objevila do žluta laděná "Axe-nebe a dudy reklama", rozsvítily se miláčikovi podivně očíčka a zeptal se maminky, zda taky někdy poletíme Axe speciálem, protože by si taky požádal o deku na přikrytí...Maminka pohotově odpověděla našemu devítiletému zvídavému hochu, že na něj by si ta paní i při své štíhlé postavě nemohla sednou, že on by unesl maximálně deset kilo a takové slečny, že se prý v letadlech jako přikrývky nedávají a jestli ano, tak nemají tak velká poprsí...). Tím to ale jen začalo, protože hned poté začala reklama na Martini, jejíž dominantou je paní, která má taktéž bujné vnady, jež jsou ke všemu zvýrazněny hlubokým výstřihem skoro až k pupíku. Miláčik nemohl od obrazovky odtrhnout oči, čehož jsme si samozřejmě všichni všimli a potutelně se usmívali... Jakmile reklama skončila, miláčik se na nás zasněně podíval a prohlásil: "Čoveče, už se ale docela těšim, až budu ten puberťák.", načež jsme propukli v hlasitý smích (to by se za přítomnosti otce taktéž nestalo) a maminka řekla, že to bude divoch, a že ho budeme muset hlídat.
Nejsem si jistá, jak dlouho o něm tady ještě budu moct psát, jako o "miláčikovi", jelikož ať se mi to líbí či ne, nějak strašně rychle roste a tohle pojmenování se k němu už často přestává hodit. Chvilku s jeho přejmenováním na "puberťáčika" ale počkám, jelikož jsou ještě stále někdy ty chvíle, kdy má nejen nevinné oči, ale i řeči a hned po nich úsměv a ještě pořád mu čtu Malého Mikuláše před spaním a vůbec...nedovedu se toho svého malého miláčika vzdát...třeba si to, že už není maličkej uvědomím až když mě přeroste...to mi pak bude dělat bodyguarda:)
Děti mohou jen žít, dospělí musí zápasit. (Alexej Nikolajevič Tolstoj)
1 komentář:
Nice blog. Thats all.
Okomentovat