Zásek - líně se povaluji

Tak mi v úterý přijel ten, co je před N. Krásně vyléčený, připravený na to, jít znovu do posilovny. Nebyla bych to ale já, kdybych pro změnu neskončila v posteli na marodce. Mám postýlky ráda, to ano, ale momentálně bych vážně radši seděla ve škole, nechystala se domů a odpoledne trávila s ním. Chjo. Inu, co se dá dělat... Snad jen rychle se uzdravit. Zas můžu být ráda, že mě to nepotkalo až příští týden, jelikož Mezi Ploty si nemohu nechat ujít. Zvlášť pak, když tam se mnou jdou mé duševní berličky Miši a spolubydlička. Díky mé poléhavosti ale nejspíš bohužel ztroskotala i páteční návštěva čajovny. Asi by mě to tolik neštvalo, kdyby nápad přišel z mé strany jako obvykle, jenže když konečně něco navrhne on, tak se mi najednou natolik zatočí hlava, že si z toho lehnu do postele. Jako naschvál, že? Tak snad nám to vyjde ve středu...
Než jsem skončila tady v peřinách, byl tento týden podobně hektický jako ten minulý, jen jsem se o něco více válela, jelikož mi nebylo hej.

Konečně jsem včera viděla Fantoma opery. Krásná hudba, kostýmy i příběh, ale některé scény bych vystřihla a zkrátila...takové ty momenty, kdy se člověk kouká na hodinky, a když si dojde pro čaj, nic mu neuteče. Přijde a ví, co se děje. Večer jsme chtěli hrát scrabble, ale nakonec jsme skončili u Simpsonů, což vůbec nebyla špatná volba, protože jsem stejně ze začátku měla špatný písmenka a protože při sledování kresleného seriálu můžeme ležet blíž u sebe, nemusíme se tolik soustředit a můžeme se válet, což je fajn:)
Jak vyplývá z tohoto článku, jsem línější a línější anebo na mě opravdu něco leze... Nemoc ale nevylučuje lenost, takže třeba trpím kombinací obojího:)

V úterý jsme nemuseli do školy, což znamenalo, že jsme přišli o tři hodiny poslouchání strašných činglishských keců jednoho pána, který má strašně moc vysokých škol, ale je hloupoučký a také jsme mimo jiné neměli dějepis, což mi vůbec nevadí, jelikož kolik kde a kdy umřelo slonů mě moc nezajímá. Výlet na konzervatoř byl daleko přínosnější. Je to tak trochu jiná střední. Myslím, že se museli dost divit a v duchu smát, když se k nim nahrnulo stádo uniformních pubescentů. Prošli jsme celé muzikálové oddělení. Chvílemi jsem nechápala, jak tohle může být označováno za školu, když to vypadá spíš jako celodenní zájmový kroužek, ale je to nejspíš pěkná dřina. A ti lidé! Učitelé i studenti - každý jiný, každý zvláštní, všichni nesmírně nadaní a zapálení. Krásně zpívali, tancovali a hráli. Uchvátila mě hodina herectví, bývalý baleťák z ostravského divadla a závěrečné korepetice. V tanci a stepu se moc nevyznám, ale i tyto hodiny na mě udělaly dojem. Vyučování od osmi do osmi. Musí to být vážně náročné..., ale ty výsledky! Krása! A ti učitelé. Herectví s pánem, který když mluví, nejste si jisti, zda to myslí vážně. Zpěv s učitelkou, která je oblečena bláznivěji než studenti a pouští podklady písní z všemožných muzikálů. Vyberte si co chcete, ale jen jestli na to máte. Kdyby mě nebavily exaktní vědy a nechtěla bych jít studovat farmacii...kdybych nebyla tak stydlivá, lépe zpívala a měla pohybové nadání...tak by to byla jasná volba. Pro některé to musí být splněný sen a otevřená brána. Já jsem za jinou otevřenou branou. Za naším pletivem. Líbí se mi tu. Biologie a chemie mi jdou víc než tanec, to zajisté. Ale tohle byla vážně pecka!

...tak...a jelikož moje hlava od pondělka přemýšlí jen nad tím, co se to děje s mým žaludkem, krkem a spánky, nemám žádnou další převratnou, rozebratelnou či přínosnou myšlenku.
Třeba zas někdy jindy...Nyní mám trošku ošoupaná všechna kolečka a celá jsem se zasekla...asi si musím odpočinout či co.

PS.: S tím mým prázdninovým plánováním to nakonec nedopadlo zas tak strašně. Miši měla pravdu. Stačilo chvilku počkat;) ... Myslím, že se teď oba (všichni čtyři?) moc těšíme:o)