Jelikož můj notebook je pro změnu v komatu...či teď už spíše udržován v umělém spánku, narazila jsem na tvrdou realitu. Ta je taková, že na školní počítač se člověk dostane jen velmi málo. Či v mém případě spíše vůbec, jelikož nikdy nejsem nejrychlejší, nejvychytralejší a nejzákeřnější... Takže teď, když se tu snažím co nejvíce potichu vyťukávat, jelikož máme IT a nový učitel prý za činnost, která nějak nesouvisí s jeho výkladem, strhává drahocená procenta...a protože jsem za každé z nich na konečném hodnocení vděčná, provozuji tuto partizánskou činnost velmi obezřetně...Myslím, že tento článek stejně bude podivně rozpolcený, jelikož bude samozřejmě napsán na dvě etapy, protože...co se dá stihnout za jednu hodinu informatiky, když neustále musíte přepínat z okna do okna, by si toho ten pán náhodou nevšiml?
Nejen kvůli psaní na blog mi můj dědeček počítač chybí. Byla jsem zvyklá dělat většinu úkolů v pokoji a nečíst si maily ve společnosti dalších klikajících. Také jsem samozřejmě stíhala daleko více věcí, jelikož jsem eseje mohla psát i po večerce a třeba je i do půlnoci odeslat, pokud hořelo...
Paradoxně však tento týden pracuji daleko více než jindy (nevím, třeba to s absencí počítače u mě na stole nějak souvisí..., ale nejsem si tak úplně jista...). Minulý týden jsem si zas spokojeně pochrchlávala doma a posmrkala jsem snad tunu kapesníků, v čemž díky pomalému a studenému rozjezdu jara, travám, roztočům a pylům pokračuji i nadále...a proto tenhle týden, těsně před třičtvrtěletním hodnocením všechno doháním a a kompletuju...Uááá...
Dnes škola do čtyř, únava všech únav a k tomu ještě spousta práce...a všechno jde tak pomalu, když je kolem tolik brebentících, ťukajících a a klikajících lidí, který mě chtě nechtě rozptylují ani o tom neví... Tenhle článek ale dopíšu, protože je to relax a já si potřebuju trošku odpočinout, jinak se tu snad zblázním... Dějepis, zeměpis, biologie...k tomu chemie, čeština, matika a angličtina...pak taky němčina a španělština a nakonec fyzika a...pak už jen postel, postel, postýlka...a celý víkend jen prospím-otec neotec, matka nematk, program neprogram...
Taky mě zrovna dneska potkalo jedno ukrutné zklamání. Vždycky jsem si myslela, že když prší a k tomu svítí sluníčko, musí pak zákonitě přijít duha. Jenže ona nebyla! Bylo teplo, sluníčko se na chvilku schovalo za mrak, začalo kapat, sluníčko vykouklo a pořád kapalo, zafoukal vítr, trošku se ochladilo...pořád kapalo a poprchávalo, sluníčko svítilo a zas se začalo oteplovat...pak to pršeníčko přestalo a duha nikde! Těšila jsem se na ni, hledala jsem ji...a ona se neukázala... Barevná duha projasní všední den...no, takže zrovna dneska, kdy by mi to zvedlo náladu a byly k tomu opravdu ideální přímo učebnicové podmínky, se duze nějak nechtělo... Inu, doufám, že když ne teď a když ne s duhou nebo v posteli, užiju si alespoň dnešní večer...
Včera byl krásný den:) Krátká škola a pak spousta práce. Sice jsem zase přišla o kousek své čisté naivity, když jsem pracovala na prezentaci o moderním otroctví...hlavně tedy o jedné z jeho podob, kterou je obchod s lidmi a následné otroctví sexuální.Vezmou devítiletou holčičku, zavřou ji buď rovnou do bordelu, kde musí poskytovat sexuální služby asi patnácti mužům denně sedm dní v týdnu a nepřetržitě se při tom usmívat nebo ji nejprve posadí do továrny, kde tká koberce a večer si ji jeden z továrních dozorců odvede a využije ji i jako prostitutku. Buďto sám pro sebe a nebo ji prodává jiným. Naletí ale i dospělé ženy a dívky, které jsou nalákány do cizích zemí (včetně USA a jiných vyspělých civilizací, jež odsuzují zločiny proti lidskosti, mezi něž obchodování s lidmi patří) na sliby legální a dobře placené práce, manželství (samozřejmě nelegálního) či jsou na tom doma tak bídně, že téměř jakákoli nabídka lepšího prostředí je pro ně lákavá... Následně je obchodník předá nákupčímu (nejnižší cena jedné ženy se pohybuje i okolo čtyř dolarů...!), který ženám, dívkám nebo dětem zabaví všechny peníze a pasy, neplatí jim, fyzicky je trestá za neposlušnost nebo je dokonce krmí drogami, aby byly svolnější a nutí je pracovat, což odůvodňuje tím, že ještě ani nezaplatily cestu a musí si vydělat na své jídlo... Začarovaný kruh, z něhož není úniku...utéci je složité a dokonce i životu nebezpečné...Oběťmi bývají zejména ženy a dívky z Asie, Afriky a zemí bývalého Sovětského svazu...
Tento náraz na tvrdou zem reality mě zaskočil...a to ještě nevím, co si vyslechnu u dalších prezentací, které pojednávají o dětské práci ve světě a o jiných otrockých pracích.
Včerejší pozdní odpoledne ale bylo moc fajn...film o autistickém muži a jeho bratrovi, který se o existenci tohoto svého postiženého bratra dozví až po smrti otce, s kterým se dlouhá léta vůbec nestýkal...Více vám o tom filmu nenapíšu, protože jsem samým vyčerpáním z pracovního nasazení usnula vedle mého milého, co je před N a probudila se skoro až na konci filmu. Dokument o autismu, který následovala jsem zhlédla s zájmem a plánuju se na něj dodívat, jelikož včera jsme to pro samý hlad nestihli...
Nakonec jsem večer spokojeně usínala s pocitem dobře vykonané práce, protože jsem toho vážně hodně stihla... po večeři jsem totiž ještě dodělala zbytek prezentace a začla s biologií a ten, co je před N mi pomohl se španělštinou. Před spaním jsme se šli projít ven na vzduch. Bylo pěkně, sice trochu foukalo, ale nám bylo hezky:o) Dokonce mi samým dojetím ukápla slza. Děkuju, jsi na mě neuvěřitelně hodnej...a pro mě to není samozřejmost. Ani nevíš, jak moc si toho vážím...:o)
Tak a to je tak vše, co jsem měla potřebu napsat. Vůbec sice nevím, kdy se zase někdy naskytne příležitost se takhle rozepsat, jelikož mého dědečka kompijůtra budou muset resuscitovat, ale jestli to přežije, tak to tu zase ožije a i tak se snad občas nějaká ta volná klávesnice snad najde...
Snad už začíná jaro...tak se jen těším, až se ta moje rýma trochu uklidní, přestane mě škrábat v krku a zem se prohřeje natolik, že budeme moct vyrazit s přehozem O:-)
Dobrodiní lásky není jen to, že nám dává víru v druhého, ale i to, že nám dává víru v sebe. (Romain Rolland)
Žádné komentáře:
Okomentovat