Rychlovka

...i rychlovky mohou mít někdy něco do sebe, takže i přesto, že se mi asi za dvacet minut odpojí net, mám nutkavou potřebu zakřičet do světa...
Inu, čtu básně; léčím dutinu ústní; pilně studuji, ale zároveň si myslím i maximálně užívám; včera jsem si úplně vyzpívala hlásek a vůbec...momentálně jsem tak nabitá, že bych možná dokázala ještě pár hodin fungovat, což je u mě v posledních dnech velice neobvyklé, jelikož i nadále velmi synchronizovaně zíváme.

Dříve než odešlu zprávu pro krásné sny a dojím zbytek rozpraskaných kukuřičných zrn, co mi tu spolubydlička ještě nechala, uveřejním něco, co mi jen tak mou rukou napsala asi před pár minutami na papír spolubydličky tužka...Až jsem sama byla překvapená a udivená, co to píšu...

Tak tedy:

Snídani při níž ještě trochu sním, sním si raději s ním...

Ihned tohle ranní snění

vyvede mě z osamění.
Dále stále nemyslím
však myšlenky se pořád mění.
Asi tak rychle, jako večer,
když táhlé kapky deště padají.
Stále nevíme kam jít...
Znovu počínáme snít...
o sněhobílých peřinách
a všech dnech či aspoň hodinách,
kdy úkryt v tichu najdeme.
Pak slova skryjem v mlčení
a pro jejich lepší utajení
vzdycháme a šeptáme.
Někdy nad nahotu není...
Spolu snít se zas chystáme...

Nu, ještě vybrat nějaký obrázek a barevně si pohrát. Snad to za těch zbývajících 15 minut stihnu. Byl by to další dnešní rekord;D ...