Zběsilé, ale odpočinkové jarní probuzení

Dneska jsem otevřela oči z podivného snu (Nevím už přesně, o čem byl, ale vím, že jsem se vprostřed noci vzbudila a byla jsem strašně překvapená, protože naše rodina vlastnila nějaký zámek a já jsem si najednou nebyla jistá, jestli spím v Černé díře nebo na tom zámku či co...:D) a venku foukalo tak, že když jsem otevřela oči, stromy na zahradě se všemožně ohýbaly. Když jsem měla oči ještě zavřené, tak jsem slyšela takové to nepříjemné hvízdání a jiné projevy onoho silného větru. Do toho bylo šedo a ohromě pršelo, takže ve spojení s tou vichřicí pršelo skoro vodorovně...
Teď už je to zas trošku jinak, jelikož vysvitlo sluníčko a vítr už slyším minimálně, takže jsem zas musela zatáhnout závěs aby mi při psaní nesvítilo do očí a taky abych pořádně viděla na monitor...:)

Doma je to teď trošku zběsilé. Je nás tu hodně, balíme dárečky, skrýváme je před tátou a miláčikem a posloucháme, jak babi z Moravy opakuje dokolečka pořád to samé. Maminka s tatínkem nás v tom tady nechali a klidně si odjeli, babi uvidím až na slavnostním obědě a tak jsem se radši zas na chvíli zavřela do pokoje.
Můj bratránek (taktéž z Moravy) si našel moc hezkou dívku:) Konečně! Snad na něj bude hodná. On si to zaslouží:) Miláčik si tu hraje se sestřenkou (Asi jsem si ho trošku idealizovala, jelikož jsem si myslela, že nemá takový sklon k počítačovému paření..., jenže teď už ani nevím, jestli vůbec spal, jelikož včera večer pařil a dneska ráno jsem se vyhrabala z pokoje a pro změnu paří...).
Včera jsem dostala další dárek k narozeninám. Vyplatilo se počkat, jsem z té euphorie v euforii:) Calvin Klein má dokonalé vůně, tak snad nevoní jen mně, ale budu vonět i tomu, co je před N...nikomu jinému vonět nemusím...:o)

Opět jsem se rozhodla trošku zapropagovat němčinu, jelikož jsem si zase začala uvědomovat, jak ji mám pod kůží a že je u mě pořád ještě zažitější než angličtina, což je zajímavé, jelikož tu se učím dost intenzivně... U Eby v buši si často čtu o německých zážitcích, přátelích a uchamžicích, takže jsem se i zaposlouchala do některých vyprávění, adventních okének a tak. Před pár hodinami mi bylo odpovězeno na dotaz, zda bych si mohla poslechnout pohádku, kterou sama přeložila a namluvila, takže teď poslouchám něco o jarních kytičkách a jsem překvapena, že docela dobře rozumím.
Jak jsem se znova přesvědčila na dnu jazykových projektů u nás za pletivem, má toho čeština s němčinou dost společného, v Německu se dobře vaří, sachr je z Vídně, Vídeň je krásná, Švýcarsko je čisté a ekologické, němčina je krásná řeč, když ji někdo umí a nebojí se jí...a vůbec...někteří zatvrzelí odpůrci němčiny neviděli ta krásná města, neslyšeli ten pěkný jazyk od rodilého mluvčího ani neví, o čem mluví...
Děkuju, Ebo:)

O škole už více nic, alespoň na týden či více, jelikož si chci odpočinout, mám prázdniny a s nimi spojený odpočinek a nemám chuť myslet na některé události posledních dnů. To ovšem nepočítám chvíle strávené s tím, co je před N a zejména pak náš již zmiňovaný společný víkend, hospodaření v kuchyni i mimo ni a ještě nezmíněný čtvrteční 3. zimní zápletivní ples, který pořádala naše třída. Myslím, že se moc povedl. Překvapil mě moderátor (příjemně;) ); potvrdila jsem, že jsem polínko, ale i tak jsem pár kroků a tanečních kreací osvěžila a nakonec jsme se, myslím, docela vyblbli:o)

Mimochodem, měla bych jít zabalit ty dárky, když je tak za tři hodiny budu muset předávat, že?
Nehledě k tomu, že by měly být zabaleny nějak originálně a jarně. Když jsem totiž dneska vstala a sešla po schodech dolů, že si dám něco k snídani, praštilo mě jaro do očí. Copak dělá ta moje máti, když už je tak dlouho doma? Očividně teď ji zrovna přepadlo jaro a vydala se nakupovat. Z červených polštářků a dek, modrých váziček a bílých doplňků nezbylo nic. Teď máme zeleno-bílé polštářky. Zelené svíčky, zeleno-žluté blbůstky, zelené ubrousky, zeleno-barevné utěrky a zástěru a prostírky a vůbec... Zazelenalo se nám celé dolní patro. Veselé, nové, svěží...fajn:) To se ti, mami, povedlo:)
Já jsem v pokoji snad jen otočila list kalendáře, převlékla postel (stále do těch samých modro-zelených barev;) ) a zabordelila stůl, jelikož po těch čtrnácti dnech, co jsem tu nebyla, bylo zde nějak moc uklizeno. Teď už se tu zas nemůžu skoro ani hnout..., což se mi líbí o něco více:) Jarní úklid neplánuju, takhle to mám ráda a možná to tu jen malinko urovnám, než sem za mnou přijede Nakladeňák a budeme tu zas společně hospodařit a vůbec provádět všemožnosti...;o)


Nakonec zase něco z prvního Třetího přání...:

Wabi-sabi (japonsky)

Krása nedokonalého, pomíjivého a neúplného
Krása prostého, pokorného a běžného
Krása nekonvenčního, asymetrického a jedinečného