Člověk by si řekl, že když je doma, téměř nic, co by stálo za zmínku se neděje a k tomu je spousta času k psaní... Je pravda, že čas k psaní by byl, jenže ho využívám všemožně jinak, takže není. Většinu jsem ho proválela v posteli. Někdy s knihou, někdy s někým jiným...teď jsem momentálně skloubila dvě moje oblíbené činnosti a už v posteli i píšu. Napadlo mě to sice i předtím, jenže teď není s kým se tu válet, nechce se mi číst, v televizi je pro změnu NIC, v domácnosti už jsem pomohla myslím docela dost, dokonce jsem se dneska i provětrala a vůbec...už to tak nějak všechno směřovalo k tomu, že bych mohla trošku potrénovat prsty na klávesnici. Vždyť jsem se dokonce dneska přinutila cvičit;D! A to, že by se nedělo nic zajímavého také není pravda, jen některé z těch věcí buďto nepíšu vůbec či jen do sešitu na linky. Něco bych snad ale dneska vyťukat mohla...
U nás teď panuje taková pohoda a klídek, že to snad ani není možné. To se v tomhle sterilním sídle moc často nestává. Babička to nazývá svou tyranií, já bych to pojmenovala ideální prázdniny a miláčik, kdyby nemusel chodit do školy, myslím, že by si taky užíval. To se mu ale vede tak i tak a k tomu nám konečně začal papat. Je to taková vyžle a topení se mu musí na noc tlumit na trojku a k svačinečce má v mrazáku sladkůstku, ale dá si i houstičku..., jenže on teď začal konečně pořádně jíst (pro změnu klepu na zuby;D ).
S babi si už někdy nemůžeme pomoct a smějeme se a smějeme...sedíme spolu u televize a ignorujeme otřesné seriály, které jsou minutu co minutu přepínány na fotbal, aby prý miláčik zjistil, jak si vede nějaký jeho idol...pojídáme gumové zajíce (pozor! zajíci! ne medvědi! budou přece Velikonoce! ;D ) a blahořečíme počasí, které se konečně rozhodlo začít vypadat jarně a sluníčkézně (klepu na zuby ještě silněji...).
Už se nemůžu dočkat, až bude teplo a léto a...inu, bude to krása!
S miláčikem se učím angličtinu, což mi taky dává zabrat, ale ne tolik, jako projít celý tenhle barák s konví a zalít všechny ty kytky ve všech čtyřech poschodích. Naštěstí mám u sebe v pokoji jen ty kaktusy... Kytky mám ráda, ale ne když jsou v takhle velké koncentraci a odděleny schody...a vysoko...a člověk musí vylézt všechny ty schody, pak vyleze na s plnou konví na židli a modlí se, aby nepřelil, když je čerstvě uklizeno. Pak přelije, a letí dvě patra dolů pro hadr a zase zpět, aby po sobě všechno řádně utřel...Ano, jsem nepraktická žena, měla bych ten hadr asi nosit s sebou hned od začátku, že? A nebo nepřelívat, ještě lepší nápad, to zajisté...
Jinak si ale tyhle prázdniny vážně nemůžu vynachválit:) Hospodaříme tu s babi jako za starých časů, svou přítomností nám to celé zpříjemňuje a okořeňuje miláčik; odpočívám; pokud to jde, tak dlouho spím; zítra přijede po druhé ten, co je před N a tak si to vážně užívám...:o)
V úterý jsem se byla podívat na holky do tanečních. Jelikož ty naše komorní školní s počtem sedmi párů už znám, ale chtěla jsem vidět, jaká je realita. Ta paní byla určitě anorektička, po chvíli se mi její hlas už vážně hnusil a chodila s mikrofonem sem tam... Muselo jí být jasné, že skoro nikdo nic nepobral, ale stejně jela dál a tak jsem si uvědomila, jaké jsme to měli v klidu... Takové polínko jako já by sotva zvládlo tyhle její rychlé pokyny a spoustu různých figur a otoček a vůbec... To, že ta paní nebyla nesympatická jen mě bylo poznat i na tom, kolik lidí se nakonec rozhodlo všechno jen z povzdálí pozorovat...jak mě Miši, která si pro jistotu také jen sedla vedle mě, informovala, tak nyní tak polovičně zaplněný sál byl na první hodině narvaný k prasknutí, že se tam téměř ani nedalo hýbat...
Raději jsme se tedy o přestávce vydaly do blízké čajovny, kde jsme probraly naše tak oblíbené plány, podrbaly jsme a vypovídaly se a pak už jsme jen sedly na tramvaj a po cestě domů se snažily o jakási podivná nonsensová čtyřverší...:) Něco jako Alex a Max-Pol v prvním Třetím přání, jenže my jsme ty naše ještě nedovedly do takové nesmyslné dokonalosti...tak vám tedy radši nabídnu ochutnávku od těch lepších a až se nám jednou něco opravdu povede...:
"„Čistit si uši mi připadá vadné.“
„To se přece nedělá – pářit se za dne.“
„Na dobrou omáčku odpovím kladně“
Nebyli k zastavení:
„Zapalte ohně a přineste suši.“
„Hoď na to kečup, sníme tu duši.“
„Loutna a lyra ty vždycky se ruší.“
„Až bude po všem, skončíme v buši.“
A vůbec nejhorší bylo tohle:
„Safra, hele, jsem to tele – při malování já zapomněl na ni.“
„Ňader špičky, rty a špíčky a puchýř či měchýř na mé dlani.“
„S cikánkou pak jdem na jarmark, ten její o tom nemá zdání.“
„Když půjde to jinak, my dostanem na frak a jí dáme požehnání.“"
-tak tohle je prostý lidový nonsense...;) Uznejte, že ty háčky u "Ňader špičky, rty a špíčky..." jsou výzvou...:D ...tedy alespoň pro mě a Miši, kráčejíce omámeně z čajovny, byly.
Ve středu se dostavila dlouho očekávaná návštěva:o) Musím se přiznat, že jsem se tak těšila, až jsem nemohla dospat, myslela jsem na něj kudy jsem chodila celý začátek prázdnin...a on pak vážně zazvonil. Tak jsem si to tu spolu náležitě užili...zítra už ho zas někam potáhnu. Pořád nám něco plánuju a zatím se nebrání, tak do toho jdu vesele dál:) No ještě aby snad měl něco proti..., když snad zítra opravdu budou ty knedlíky;D!
Skorojiž Mexičanka se prý včera po půl roce vrátila..., tak doufám, že ji zítra taky potkáme, protože jsem vskutku zvědavá a moc ráda bych ji zase viděla:)
Tak jen doufám, že se i druhá půlka prázdnin takhle vyvede. Náležitě si to užiju a ve volných chvílích se budu dál nerušeně povalovat... ano, ano lenoška lííínááá! Juchůůů!
Žádné komentáře:
Okomentovat