Polovičně nefunkční s pokřiveným úsměvem

Včera jsem psací náladu opravdu neměla. Pár řádek na linky stačilo, ale nechtěla jsem zadepkovat mojí hvězduplnou tmu. Nálada na bodě mrazu a to i přesto, že pátek byl krásný a vážně se vydařil. I ty knedlíky prý chutnaly. Jenže najednou mě přepadly nějaké černé myšlenky a dopoledne dosáhly vrcholu...pak už to bylo sice lepší a lepší, ale asi jsem to s onemocněními zakřikla, takže mi vypověděla službu část těla od pasu dolů. Mohla jsem jenom sedět, takže jsem do tří do rána seděla u počítače. Půl dne si se mnou psal ten, co je před N a musel mít opravdu velkou trpělivost, aby to zvládnul, jelikož takhle špatnou náladu už jsem pěkně dlouho neměla a pak už jsem z nouze koukala na videa a pročítala všemožné články...
Dneska vlastně také není nic, co by se dalo napsat. Vracejí se zrekreovaní rodičové, uklízíme tu jako blázni, ráno jsem se probudila s tím, že už je to OK, ale asi jsem to podcenila, takže se to teď začlo slušně vracet a dál do sebe po litrech liju ten čaj, co chutná jako hlína...alespoň tak nějak si představuju, že by hlína mohla chutnat...a nebo si tuhle odpornou chuť ještě pamatuju z dětských let, kdy jsem toužila ochutnat vše, co mi přišlo pod ruku.

Moc často se to nestává, mně se to nestává téměř vůbec, ale nechce se mi za pletivo. Hospodaření s babi se mi vážně líbí, začínám objevovat kouzlo prázdnin a zjišťuju, že jsou u konce...nemám vůbec chuť vrátit se mezi lidi, kteří jsou otrávení a naštvaní. Jediné, co je fajn je asi taková ta zdravá náplň a o trošku více času s tím, co je před N, i když ve škole to není zrovna ideální..., ale co se dá dělat. Můžeme být rádi, že jsme spolu:o)
Piju ze spirálovitýho hrníčku, ten se srdíčkama je ve řezu a říkám si, že mi přece musí být uvěřeno, když mám deku kolem pasu, svetr, triko a spoustu dalšího kolem zad a břicha a k tomu popíjím tuhle lahodnou směsku černozemě, hnědozemě, slámy, jílu, humusu, kompostu a jiných přírodnin...příště budu ještě ráda popíjet průduškový čaj, to se musí nechat...;)

Tak tedy, co jiného? Pomalu si začnu chystat věci; převleču povlečení, kterému jsem všemožným válením a jiným pelešením dala za poslední týden dosti zabrat a připravím se na vřelé uvítání rodičů...pěkně úsměv (nepokřivený), dobrá nálada (nepředstíraná) a uklizenost (sterilní) všude kolem...
Děkuju, babi, že ses o nás tak pěkně starala. Dobře jsi nám vyvařovala; opečovávala týden naše bolístky; sledovala miláčikův fotbal, hokej a jiné sportovní hrůzy; poslouchala moje klikání, ťukání a jiné fňukání...a vůbec, že jsi nám dělala tak příjemnou společnost:)

Už nějak není co napsat...a teď zas minimálně týden nebudu moct zasednout ke klávesnici a vyťukávat. Přičemž vím, že jakmile nebude možnost klouzat po písmenkách, bude na to hrozná chuť. Beru linkovaný sešit a napíšu všechno, co mě bude pálit...a pak to buď zmíním i tady a nebo budu klidně pokračovat dál a vracet se k tomu radši nebudu...

Ještě něco...Fabulista Curnonsky, který byl v prvním Fulghumově Třetím přání citován, řekl či napsal něco takového...:

"V srdečních záležitostech neber na lehkou váhu následující:

Potěšení při čekání.
Radost při vzpomínání.
Prázdnotu při naplnění."

-nevím, já jsem taková netrpělivá zimnice, takže jsem při čekání spíše nedočkavá, zvědavá a celá šílená...někdy se dokonce i trošku obávám. Radost při vzpomínání, tak ta je krásná. Někdy i troška nostalgie, úsměvné vzpomínky a lítost, že už to není... Prázdnota při naplnění...s tou nesouhlasím. Může se to někdy přihodit. Většinou zvlášť, když člověk čeká více. Ale není pravidlem a myslím, že to takhle dopadnou nemá, nebo?