České kino a ignorace Velikonoc

Jsem zpět z kina. Viděla jsem Venkovského učitele. Musím říci, že to bylo výborné. A musím znovu konstatovat, že jak nemám ráda kino, kvůli špatným divákům, tak když jdete na podobný film, který není takovou teenagerskou komedií či něčím takovým, dokonce ani nemáte pocit, že skončíte zavaleni popcornem, dá se normálně sedět a sledovat film, aniž byste byli rušeni. I tak mám pořád ráda gauč a pohodičku s tím, co je před N. Možnost film stopnout a tak..., ale stejně jako po Občanu Havlovi ani dneska jsem neodešla z promítacího sálu tak znechucená, jako když jsem se vydala třeba na Gympl nebo Pusinky (i když Pusinky nebyly úplně tak ten film, na který jdou ti neohleduplní lidé, jenže díky tomu, jak byl prezentován, si ho tato skupina lidí vybrala...). No, tak asi tak to vidím s dnešními českými kinosály. To, jak si film užijete, záleží na tom, jakou má cílovou skupinu. Dneska do všech těch sálů proudily davy. Asi půlka jich měla v ruce obrovskou colu a popcorn, ale minimum z nich vstoupilo do sálu číslo šest. Takže Liškovi ani Bydžovské nikdo nekazil jejich impozantní herecké výkony nějakým chroupáním a srkáním...trapným pošklebováním, zvoněním telefonu ani odchody na toaletu.

Tak dobrý film už jsem dlouho neviděla. Obecně mám české filmy daleko radši a čeští herci jsou mi tak nějak bližší. Zdá sem mi, že tolik nepřehrávají a většinou moc nepřehánějí. -Myslím tím samozřejmě lepší filmy, než například Panic je na nic, protože když si to miláčik včera večer pustil, musela jsem po pěti minutách zhnuseně odejít. Hrálo si to na takovou tu americkou komedii pro mladé a šestnáctiletí chlapci se chtěli stát "konečně" muži. Holky si tam zkoušely plavky a kluci kupovali metr, aby jim přeměřili poprsí... Nakonec se se všemi třemi chlapci za jeden večer vyspala jedna dívka a ti ostatní o tom nevěděli... Mám ráda české filmy, které si na nic nehrají a do ničeho se nestylizují.
Dlouho jsem přemýšlela, co kromě námětu, mi na tom filmu přišlo takové jiné a myslím, že to byly ty dlouhé záběry a nepatrné detaily. Díky nim bylo to bylo vše takové reálné a každý musel pochopit náladu jednotlivých scén a jejich aktérů tak, že ji skoro sám pociťoval. Žádná velká love story, ale přece to bylo o lásce. O lásce, přátelství a odpuštění. Slogan filmu "Každý někoho potřebuje." doprovází celý děj. Samota je strašná. Většina postav je osamělá a nebo osamělá byla, takže ví, jaké to je. Už proto jsou pak někteří schopni odpouštět, dělat bláznivá rozhodnutí a pouštět se do podivných plánů. Všechny ty osudy se mi zdáli být velice reálné. Pochopení sebe sama, o které se snažil Liška, jako učitel; práce pro přežití a zahnání "zbytečných" a depresivních myšlenek-farmářka Bydžovská a i další drobnější a ne tolik zřetelné osudy všech kolem. Vesnická hospoda a místní opilci; apatický ředitel místní školy; zemřelá babička; dítě, které chtělo mikroskop a samozřejmě různé nešťastné lásky...
-tak to by asi o filmech stačilo, že? Dobře, už toho nechám, ale vážně mě to vzalo... Vlastně se mi nakonec zdá, že tam homosexualita učitele nehraje tak velkou roli. I když...

Byla jsem v kině s mámou, protože u nás doma už od dvou hodin nepřetržitě běží různá fotbalová utkání a tak tu není k vydržení, protože televize řve na celý barák a nikdo nesmí vydat ani hlásku, s výjimkou nadšeného výkřiku, když padne gól anebo kdyby jste snad chtěli stejně jako můj otec, "poradit" fotbalistům, protože vy byste to určitě zvládli líp a oni i když hrají za nejlepší světové kluby přece dělají začátečnické chyby...zatímco vy se válíte celé odpoledne na gauči, že?
Dopoledne jsem barvila vajíčka, i když Velikonoce ráda nemám, a kdyby nebyly prázdniny ani si jich nevšimnu. Jenže mám ráda vajíčkovou pomazánku a zítra až budu ještě spát, bude tu u nás, jak je tady v Černé Díře zvykem, zvonit spousta sousedů a dožadovat se koledy...Ti mladší sice moc o vařená vejce nestojí a radši mají ta čokoládová, ale co...aspoň pochopí, že my zas nemáme rádi Velikonoce, protože já z postele nevylezu, máma řekla, že to nesnáší, takže se půjde projít a vrátí se až odpoledne a nakonec to dopadne tak, že otec s miláčikem budou ze soucitu rozdávat u branky ta vejce...;D Jediné, které mě bavilo barvit, bylo to, které dám tomu, co je před N, protože za něj dostanu z lásky pusu:o)
Především bych ale, když už mluvím o Velikonocích, chtěla zmínit, že tento rok je přestupný a proto, jak jsem se dozvěděla, mají holky vyšlehat kluky. Ne, že bych chtěla někoho šlehat, ale docela mi vyhovuje, že nikdo nevyšlehá mě..., i když já bych se stejně nenechala. Stačilo mi v útlém dětství pár velikonočních prázdnin strávených na Moravě a mám k těmto svátkům takový odpor, že je odmítám do konce života slavit. Opilí dědci a fanoušci Baníku, kteří mlátí ženské a nakonec je chtějí hodit do vany s ledovou vodou... Co je na tom svátečního? Už je to dokonce tak, že se starším osmnácti let nalévá alkohol za to, že vás zmlátí proutím...fuj!

Inu, tak jsem se zase dneska k něčemu vyjádřila... To by stačilo:) Jsem saturována a teď už se jen těším, až si dám čajdu a zítřejší dopoledne v klidu prospím. Normálně bych se už dneska dávno balila a touto dobou přešlapovala na zastávce busu do školy, ale zas se musí nechat, že díky tomu podivnému svátku mám ještě zítra volno...:) Sice se za pletivo těším jen na něco a na někoho, ale i tak to snad bude dobré. Jak jsem se dnes dočetla, stačí se "jen" smířit se svými pocity, stavy a náladami a ignorovat je či je prostě "jen tak" přijmout do každodenního života... Není to tak lehké, jak se to napíše či řekne...uvidíme...(Ostatně jako se vším ostatním, že?)

Nakonec bych ještě ráda přidala zase něco z toho mnou pořád omílaného prvního Třetího přání od Fulghuma...tentokrát tři části moudrosti podle starých Řeků, jelikož poznat sebe sama je nakonec asi nejtěžší...:

"První – „Gnothi sapfon“-Poznej sám sebe.
Druhá – „Pan metron ariston“-Ve všem umírněnost.
Třetí – „…to bylo jen řecké písmeno epsilon, které je totožné s písmenem E. Ani tehdy ani dnes nikdo nevěděl, co to epsilon mělo znamenat, ale já si myslím, že si ho sem vybrali právě pro tu nejasnost. Dvě části moudrosti známe a ta poslední na odhalení pořád ještě čeká.“ "