Pár brzce jarních motýlů...neobyčejná radost všedního dne:)

Tak jsem se minulý týden asi nevyvztekala dost, takže tento týden ještě přitvrdilo... Kromě toho, že je vše při starém a většinu lidí nemohu vystát, tak teď už nemohou někteří z nich vystát ani mě. Nevím, nemám k tomu důvod, ale aspoň o nich tedy nemluvím, když už mi lezou na nervy...naopak mi ale je odměnou sledovat jejich protáhlé obličeje a to ani nemusím nic říct, stačí se pohnout...a když náááhodou něco řeknu správně, následuje takové to přidušené vysmátí. Včera jsem nejdřív dělala jakoby nic, že o tom nevím a později, že tedy tuším, ale je mi to jedno. Jenže v hlavě mi to furt kmitalo nahoru a dolů, takže jsem si o tom radši popovídala, abych to jako dostala ven, jenže to ušislyšně a ústomluvně nestačilo, tak jsem to ještě od shora ještě výš rozebrala se spolubydličkou, která byla včera také, a dnes je ještě více, rozhořčena. Její slova mi nakonec asi nejvíce pomohla..."Myslíš, že ona si říká: "Taková by Mája měla být a taková ne..."? Myslíš, že nad tím uvažuje? Že ví, co říká? Ne! Ona prostě jen tak něco plkne...!" a tak dále a tak dále... zmatek a zklamání...smutek a teskno se mísily v hlavě až daly dohromady děsivý koktejl. Ten jsem naštěstí včera zaspala a po krásném večeru to nebylo nic těžkého...dnes je tomu také tak, jen už nad tím tolik nepřemýšlím a lechtám, blbnu a hraju si...škrábu a oblizuju;o)

Mám prostě dneska takový den, kdy mi v hlavě neustále zní nějaká veselá písnička. Tak jsem si na to k tomu psaní pustila po dlouhé době Anastaciu, jelikož to si pak vždycky vzpomenu na Miši a je mi tak nějak pěkně a ještě pěkněji...a vůbec...:)
Jo a taky jsem se dneska asi konečně naučila pravidla šachu! Myslela jsem si, že je pro mě ta hra zapovězena, jelikož jsem si z minulého roku a vysvětlování jejích pravidel nepamatovala vůbec nic, ale teď si pamatuji snad všechno...teď se "jen" naučit při té hře dobře a soustředěně přemýšlet..., což asi také časem půjde, když budu hrát s někým, kdo mě bude alespoň o něco méně rozptylovat...;o)

Udělala jsem svou jarně šťastnou náladou radost mamince. Té přeci nebudu vyprávět o nějakých pomluvách či něčem takovém. Nějaká chyba totiž musí být i na mojí straně, nikdy to není jen jednostranný problém a navíc, ono to zas přejde a vlastně je to normální...Co jsem si myslela? Že když budu pomáhat, bude se mi to ze všech stran vracet? Že když je každý alespoň někým pomlouván, tak mně se to vyhne? Ehm...naivní, že?:D Stejně by mi na to řekla to samé, co už vím a co mi již bylo řečeno. Je to normální, takhle to funguje, takhle to je a bude. Jsou i jiní a budou jiní a jsou tací, kteří budou stále. Jak ti špatní, tak ale i ti dobří. Jen se musíš postarat o to, aby ti dobří převažovali a počítat s pár housenkami. Třeba i s těmi, co z nich ani motýl nebude. Zaměř se na ty věčné motýly...;)
Nu a tak jsem mamince napsala jen to, že sluníčko svítí; je docela teplo; mám volné odpoledne; úkoly jsou za mnou; víkend se neodvratně blíží a voní bramboráky; budu s tím, co je před N; usmívám se a je mi fajn...že je život docela hezký:) Hezčí odpověď, než to, že je miláčik na horách OK a nadšený, a že se ona tedy nemůže mít lépe, když jsou obě její ratolesti šťastné, jsem dostat opravdu nemohla. Tak jsem se pousmála a tak se tak uculuji zbytek dne...a to jsem se prosím v tom mailu ani nezmínila o tom, že jsme těm potvorám ještě nezhasli!;o)
Takové neobyčejné radosti...ani vlastně nevím z čeho, ale milou kombinací příjemných věcí vzniká nějaká taková nálada, kterou teď oplývám:) Není to úplně ta zběsilá radost, je to něco hezčího. Vyrovnaný a usměvavý klídeček;) Nevím, jak to jinak popsat... Něco, co je očím skryto, protože to nemůže být viděno, aby to člověk mohl alespoň na chvilku mít...
Tak už chápete toho beránka?


Se spolubydličkou se večer co večer přesvědčujeme o tom, že poezie je..., když je dobrá, dokonalost sama...
Co takhle třeba Gellner? Toho jsme teď postupně hltaly obě...


V kavárně u stolku lecco se řekne...

V kavárně u stolku lecco se řekne,
srdce se zachvěje, srdce se lekne.
Trochu se vraždilo, trochu se kradlo,
pereme, pereme špinavé prádlo.

Otec tvůj poslední prodal již krávu,
matku bůh povolal ve svoji slávu.
Trochu se vraždilo, trochu se kradlo,
pereme, pereme špinavé prádlo.

Slova jsou slova a mladost je mladost,
genitálie si přejí svou radost.
Trochu se vraždilo, trochu se kradlo,
pereme, pereme špinavé prádlo.

Ve zraku holek plá nemilá tklivost,
hostinských zmáhá se netrpělivost.
Trochu se vraždilo, trochu se kradlo,
pereme, pereme špinavé prádlo.