Pozitivní záření...pořiďte si solární panely, přibližte se ke mně a nasávejte!

Pozor, pozor! Tento článek vyzařuje vysoce nakažlivou radost. Jiskřičky v očích, paprsky zářící několik kilometrů do dálky, vůně jarních květin a ... není to nááádhera?

Píšu po dlouhé době a ještě k tomu bude tohle jeden z nejkratších článků. Jsem totiž tak plna pocitů a vůbec všeho, že to ani nejde jen tak vyjádřit. Výlet byl skvělej, ohromnej...ta naše třída je výborná:) ; ve škole jsem se v posledních dnech moc nezastavila, ale nakonec všechno dopadlo až nad očekávání dobře; klepu na zuby, když říkám, že se mi v lásce daří a bude nejspíš ještě chvíli dál, jelikož jsem včera prohrála kulečník;) a vůbec...tak nějak se mi všeobecně daří. Nevypadalo to tak, dokonce jsem se uplynulého pracovního týdne bála, jenže asi je dobře, že jsem se netěšila, protože výsledek mě o to více potěšil.
Jo, párkrát jsem byla úplně rozčílená, vyvedená z míry...ale pak se stal nějaký zvrat či co...O:) V kalendáři svítí dvě data, jedno již minulé, jedno budoucí...Nu, to minulé, to tedy bylo...:o) Hm, to budoucí...takové normální, snad se to obejde bez velkého (obzvlášť rodinného) zájmu.
Tento týden jsem viděla dva filmy, minimálně dvakrát jsem krmila ubohé ještěrky a další potvůrky v zoo-koutku a včera se stalo něco, co u Máji opravdu není normální. Celý den jsem byla taková dobře naladěná, ale odpoledne jsem jen zářila. Některé lidi jsem trošku nakazila, ale stejně nikomu nemohlo být tak hezky. Připadala jsem si, jako bych snad měla vzlítnout. Až takové to bylo...! Některé moje nálada provokovala. Možná proto, že nechápali, jak se někdo může takhle usmívat a zasněně hledět... "Když dva se rádi mají, tak v lednu je jak v máááji..." Myslím, že jak venku svítí sluníčko a občas sice studeně foukne, ale stejně je nádherně, na to, že je leden, hned je ten svět krásnější...vážně bych s tím mým super skvělým rozpoložením mohla tvrdit, že je jak v máááji, chvílemi jak v ráji...a samozřejmě, že bych to nebyla já, kdyby to někdy nebylo i jak v háji;)

Říkala jsem, že to bude krátké. Jsem přesvědčena o tom, že méně je dnes více;D
Dočetla jsem poslední díl Třetího přání, ten třetí. Stále ještě mám v rukávu nějaké ty myšlenky z dílu prvního, takže...co třeba tahle:
„ … O štěstí se dá rozdělit, ale nikdy nad ním nemůžete mít kontrolu.“

A čtu jak zběsilá, takže jsem si včera půjčila dvě knihy, z toho jedny básně:) František Gellner, můj oblíbenec. Tak snad i od něj něco odcituji...:

Noc byla touhou přesycená

Já nehledal jsem vilnou Frynu
pro flirt a k ukrácení chvíle.
Utišení jsem na tvém klínu
pro srdce žádal neklidné.

Noc byla touhou přesycená
a vábila a lákala.
V tvé jizbě lampa rozsvícená,
vím, že můj příchod čekala.

A lože ztřísnilo se krví.-
A já zachvěl se vědomím,
že srdce tvé jsem vznítil prvý
a že je prvý rozlomím.