Jmelí, zima a úsměvy:)

Tak jsem pozvolným unaveným flákáním přežila poslední týden školy. Nyní ještě stačí přežít šestnáct dnů prázdnin a pak snad bude zas všechno fajn;D Celý týden byl krásný, moc se mi líbil...čtvrtek kupodivu nebyl krizový, nejspíš proto, že byl od těch ostatních čtvrtků poněkud odlišný a užila jsem si miláčika brášku...Takže se zákonitě muselo pokazit alespoň něco na pátku. Inu, snad to nebylo zas až tak hrozné, nakonec jsem dostala i tu pusu VEDLE jmelí;)
Snad se tyto Vánoce vydaří o něco více než některé z těch posledních, na něž si pamatuju. Minulý rok to bylo úplně něco jiného, to vůbec nebyly ty typické české Vánoce...teda byly, ale takové provizorní týden předem...a tenhle rok přijede po dlouhé době babi s dědou z Rychvaldu a dokonce i babi pražská, kterou jsme museli hodně dlouho přemlouvat. Kdyby kvůli ničemu jinému, tak alespoň kvůli těm prarodičům u nás bude malinko klídeček a snad ne takové dusno, jako obvykle. Co se mi více líbilo na minulém Štědrém dni, bylo to teplo. Přece jen je v Nairobi o něco vyšší teplota než na Bílé hoře. Dneska je tu dokonce -6 ... To mě děsí. Šla jsem asi pět minut z konečné k zelenému domečku a i v rukavicích mi mrzly prsty. Vlastně už jsem se rozklepala v metru, ale to nebylo až tak kvůli té zimě. Do poslední chvíle jsem si moc neuvědomovala, že dostanu pusu a pak už půjdu na eskalátory sama a budou prázdniny... Tak už jsou...

Dneska byl vlastně vůbec takový podivný den, včera naši nakoupili velkou část obrazů na dobročiné aukci (snad na to šly ty dva tisíce...;) ), ve středu jsem rozdala dárky a byla jsem obdarována...nádhera:) Krásná večeře, snad ani jeden naštvaný obličej, sbírka básní, Labella :o), tradiční dárek - veliké množství čokolády a karamelu s oříškama:o); kalendář, další kalendář, ještě jeden kalendář...v ubrousku zabalené (nejspíš dosud nesnězené) perníkové srdíčko, čajda ve sloní krabičce, šátek, knížka s tématikou pro Máju nadevše vhodnou...a mnoho a mnoho dalšího...
Jo, ve čtvrtek přijela kromě celé mojí rodinky a mnoha dalších rodinek za pletivo i Bzumka:) Typická sešlost u nás v pokoji na mojí posteli. Spousta popcornu, pomeranče, fotky a sáhodlouhé debaty o všem možném jako vždy;) Jakoby se snad nic nezměnilo, jakoby snad s náma byla Bzumka pořád a nikam neodešla...to je celá ona:) akorát se švácarskou čokoládou, no:)

Článek plný smajlíků;) takový pozitivní, i když se mi zrovna dnešní den nějak extra moc nepovedl...


Vnucuju se

Třeba má hranaté srdce,
jakoby s pravými úhly.

Nebo ho něco trápí,
zmalován černými uhly.

Pak řekne slovo, jež zabolí
někdy zrak upře do prázdna.

Někdo ho potichu chlácholí
a on jen, že jsou to bláboly.

Dejte si pozor, ať vás nezraní,
netrapte se víc než on.

Ráno, když přichází svítání,
slzy už po tváři kanou,

hrdina masku si nasadí,
zase se postaví stranou.

Vy tam tak vprostřed sedíte,
ostatním jenom pro smích

a ten, o nějž tak stojíte
i se svou upřímností,

svrchovaně na vás pohlédne,
zas překypuje blažeností.