Svíje se ve všední nevšednosti...

Mimochodem, "svíje se"=přechodník 1.os., č.j. slovesa "svíjet se"- taky bych napsala "svíjejíc se", jenže to je prý 2.os. ...

Tak tento týden je již skoro za mnou...ten školní určitě. Četla jsem Fulghuma a Verlaina, povídala si s mou věrnou (mnou již určitě dost vyčerpanou) spolubydličkou, našla zajímavé obrázky u deviantů, smutně si popřemýšlela, málem jsem se poddala "against rules", nakonec jsem se snad udobřila a ještě pár takových prapodivných věcí, které se celkově vymykaly všednímu týdnu...

Do Verlaina jsem se tak začetla, že jsem si ho dokonce "objednala" od prarodičů pod stromeček, jenže oni ani nevěděli, o koho jde, takže jen abych nedostala Pejska a Kočičku..., když jsem teď nedávno dostala s mámou napůl jedny ponožky (prý z nějaké vzácné kočky, což mi nahání hrůzu:/) a k tomu dokonce s protiskluzovou vrstvou...

K uplynulým pár dnům už se radši nebudu vyjadřovat, jelikož kromě toho, že jsem se naučila pár hip-hopových tanečních kreací a lítala jsem v kavárně jak zběsilá, abych si pak na chvíli oddechla a zaploužila a nakonec umyla tu hordu skleniček a hrnečků jsem taky pak skončila asi v půl dvanácté s bolavejma nohama na posteli s telefonem v ruce a ťukala jsem a ťukala...zvláštní noc...usnula jsem někdy kolem půl druhé, ráno jsem byla unavená a chtěla jsem všechno jakkoli vyřešit...Takže jsem si počkala celé dopoledne, oběd a ještě hodinu než jel autobus a pak jsem se schoulila v náruči a usnula...zas jsem po pár dnech neměla ten podivný pocit, že je něco špatně, i když to bylo takové zvláštní, to se musí nechat, jelikož jsme byli tací nervózní a tak...no prostě uvidím v neděli, moc se v tom sama nevyznám, jen doufám, že se vše zas na chvíli v dobré obrátí... Jsem trochu v rozpacích...
-...ehm, mimochodem, na některé věci prostě nemám žaludek, něco by mé svědomí prostě neuneslo a samotnou by mě některé věci hodně ranily, takže se budu zas jednou řídit tím,že co nechci, aby druzí činili mně, nebudu činit druhým..(i když někdy je těžké odolat a občas jsem z toho opravdu zmatená...). Ne, nemám v tom nepořádek. A nemám ráda čas...vždycky se říká, že čas všechno zahojí; "dejte tomu čas"; čas ukáže, pomůže a tak..., ale moc jsem se o tom ještě nepřesvědčila a dokonce mi to dneska řekl i ten obávaný Tomííík;)


Tak třeba ještě jednu báseň od Verlaina? Takovou, co se hodí a ještě se mi neskutečně líbí...tak jako většina z těch, které jsem zatím stačila přečíst a zamyslet se nad nimi...

Spleen

Ty růže celé rudé byly
a břečťan celý černý byl.

Jen poodejdi, a v tu chvíli
je znovu po všem, čím jsem žil.

Příliš se skvěly - modří nebe,
zelení moře, něhou vzduch.

Že jednou ztratím zrovna tebe,
šeptá mi strach, můj stálý druh.

A lesklý zimostráz, jenž studí,
cesmína, její věčný třpyt,

kraj bez konce - to vše mně nudí,
běda, jen tebe nejsem syt!

-výborná, nebo? A k tomu se tentokrát výborně hodí...možná hned v několika významech(?)