Padají sny? Všechno mi dochází jen tak obloukem...

A jak to bude dááál??? Dneska přijednou naši. Jsou třídní schůzky. Včera jsem měla špatnou náladu. Těšila jsem se na večer, jenže ona se jen uvolnila. Probrečela jsem téměř hodinu a půl. Dneska jsem si říkala, že už bude dobře. Zas mě pobolívá hlava. Co to je?!? Vůbec se mi to nelíbí. Propadám se do něčeho divnýho...
Změny se projevují i jinde...vyjadřování, přístup, čas...nevím, zda si zvyknout nebo jestli je to jen na chvilku. Nevím, jestli je to momentální nálada a rozpoložení nebo prostě nějaká nová etapa..., každopádně to na mě nepůsobí dobře.
Copak si mám počít? Mám něco přes hodinu na to, abych tu seděla a psala, ale mám plnou hlavu věcí, které sem jen tak napsat nemůžu. Netýkají se jen Máji, jen Mája neví, jestli o nich mluvit anebo si to radši všechno nechat pro sebe. Zatím si to nechávám v sobě, v hlavě...vyjde to ven s jednou či druhou slzou, ale myšlenku nijak písemně ani slovně nezformuluji a nepošlu adresátovi. Akorát by z toho bylo dusno, akorát bych si myslela, že to není dobře...a stejně bych brečela a nebo by se stala nějaká ta "katastrofa".
Pokud by všechno mělo být, jak je napsáno v příbalových letácích, rozhodila jsem si náladu sama a budu si muset projít tíhle očistcem... Never more!

Jo, jo...včera jsem se zaujetím poprvé otevřela "Never More a jiné básně" od Paula Verlaina (překlad mistrný-František Hrubín;) ) a začetla jsem se...líbí se mi ta zvukomalba a ta zajímavá, často melancholická zamyšlení...
Dál se taky prokousávám prvním Třetím přáním, jež se pro mě stává jakousi drogou, protože si před spaním musím šlehnout aspoň jednu kapitolu a také proto, že mě ze stavu mysli brečící dostává do takové neutrální nálady a povznese mě nad všechno, co se během dne událo, takže pak v klidu usínám...:)
A tak jsem se rozhodla, že sem jednu z těch básní přepíšu... Vybrala jsem si ji původně kvůli nadpisu, jinak bych ji asi jen tak přeskočila, jenže nejen že má v nadpise slovo "luna", ale ten obsah vážně stojí zato... Dojme, okouzlí, překvapí jednoduchou pravdou, která tryská právě ztěch vodotrysků, jenž tak jemně vzlykají...

Svit Luny

Je vaše duše vzácná krajina,
kde masky okouzlující se rojí,
při loutnách zpívají, a jak se zdá,
skrývají smutek podivnými kroji.

Zní jejich písně v tónech mollových
o lásce vítězné, o šťastém žití,
a sotva, sotva věří někdo z nich
těm písním, jež se svitem luny sytí.

Svit luny teskným kouzelm opájí
a ptáky v listí naplňuje sněním.
A štíhlé vodotrysky vzlykají
v mramorech zalykavým opojením.

-(báseň je vytištěna na straně osmnáct, ale to je jedno, je jednoduše nádherná...:) )

A co takhle třeba ještě něco povznášejícího od Roberta Fulghuma? Jaké je to jeho první Třetí přání? Ta jeho první tlustá kniha, která nemá vazbu paperback...

Myšlenky Fabulisty Curnonskyho (trojice):

Všechno vypadá lepší na dálku.
Očekávání a vzpomínky jsou příjemnější než vlastní zážitek.
Nikdy nic není přesně tak, jak se to zdá.

Představivost nás uspokojuje víc než skutečnost.
Odchýlit se od jednoduchosti znamená ztratit svobodu.
Nikdy nic nebylo tak jako kdysi.

Milostný románek je záležitost jednoduchá. Ale láska je obtížná.
Sex může být bezpečný. Láska je nebezpečná vždycky.
Není se třeba bát mužů nebo žen, pouze lidí, jež dobře neznáte.

Některé sliby se nikdy nesmějí plnit.
Některé otázky nikdy nesmějí padnout.
Některé pravdy nikdy nesmějí zaznít.

...a teď zas něco od Máji:
Sluníčko, sluníčko...popojdi maličko! ...co takhle třeba ke mně? Sice nestojím u cesty, ale mám pocit, že se mi bez tebe stane neštěstí... Možná ani mě ani Tebe nic nezajede, ale spolu nám bude líp:) sluníčko zasvítí a zhojí všechno, co vyrejpalo silné šrámy tím tlustým zašpičatělým ničím...

Legrace
Sranda
Zábava
Smích
Prátelé
Jiskřičky v očích.
Energie

...

Ukáže tanec,
naučí zpívat...
jednoduchou píseň...složité radosti.

Kvítek...kvítko...
kvítka!
Existují, svítí!
Rozzáří všednost rozjařením.