Ano, jistě...samozřejmě...celý víkend jsem se k otci chovala velmi přívětivě. Mámu jsem vytáhla zadarmo do divadla a nakoupila jsem nějaké dárky, ale stejně mi přijde, že k nám domů nepatřím. Buď jsem tam jako host nebo jako nežádoucí host či jako něco zvláštního nebo extra...nikdy tam nejsem jako Mája. Něco jako když jsem se v září s cedulkou "návštěva" octla tady za pletivem a všichni byli překvapeni. Nejen z toho, že jsem se držela za ruku s tím, co je před N, ale vůbec z toho, že jsem se tu objevila...jenže: možná to hráli a nebo to alespoň tak vypadalo, ale zdálo se, že byli celkem příjemně překvapeni a nebo jim to bylo jedno. Tak to ale u nás doma není. Domácí práce, abych si odpracovala nocleh. Nedělní žehlení jako satisfakce. A to se mi tam prosím ještě k tomu téměř vždycky nchce, jelikož se nudím a nic většího nestihnu. Jediné, co se stihnout musí, je nedělní oběd, vyprat moje věci, vyžehlit rodinné prádlo, navštívit babičku (ovšem, to mám ráda, ale většinou si s ní ani nemůžu v klidu popovídat...), případně nakoupit kartáček na zuby a někdy se mi podaří vidět Miši, což tento víkend nevyšlo, takže kdybych nezašla do Trafiky s Dáší, mohla bych tyto dva dny prohlásit zcela zbytečnými...
Koukla jsem na Mechanický pomeranč. Ze začátku jsem si pořád říkala, co na tom všichni tak vidí, protože jsem o tom filmu hodně slyšela, ale nikdo mi nikdy neřekl, jaký je jeho obsah. U nás ve škole se taky dost mluví o Stanleym Kubricovi... Po půl hodině už jsem se od filmu nemohla odtrhnout, takže se mi ho ani nechtělo stopnout, když jsem musela jít za rodinkou a nejspíš se mi ten film zalíbil, protože první, co jsem udělala, když jsem přijela na kolej bylo, že jsem zapnula počítač a dokoukala závěrečný skok z okna, krmení v nemocnici a focení s ministrem. Ten film má něco do sebe, ale asi se o něm neodvážím psát...asi by se mi to nepovedlo.
Rozhodla jsem se, že tento týden bude klidný a pohodový a hodlám využít jakýchkoli prostředků, aby se mi to zdařilo. Zítra, večer jen pro mě...škola, psaní,...cokoli...co mě jen napadne. + samozřejmě jóga. V úterý zpěv...to mě přivádí k myšlence, že bych měla cvičit. Zpěv samo o sobě je krásné slovo, že?:) Úplně se rozléhá...ZPĚV. Jen si to řekněte pomalu a nahlas...;) Ve středu Praha a koncert...s našima v kombinaci s tím, jež je po L to bude asi zvláštní;D ...a ve čtvrtek se nebudu stresovat z toho, že se jednou vyspím a pojedu domů, ale udělám k večeři těstoviny s tuňákem a pěkně se zachumlám do oranžový deky na koleji:) Sobota, klídeček? Uvidíme, no... A v neděli asi zase Praha, jelikož rodinná čajovna je již bohužel slíbena...inu, ještě to bude zajímavé, ale slibuju, že alespoň po tu dobu, co se budu nacházet zde v králíkárně, budu v klidu...anebo v to aspoň doufám O:)
Koupila jsem máti k vánocům "čaj"-tedy spíše tzv. citrónovou trávu, která jí prý stašně chutnala a pořídila jsem k němu krásnou černou krabičku s červenými ornamenty...stále ještě přemýšlím, že do ní spíš přesypu ten druhý, ale nevím, možná se spíš pokusím najít nějakou, co mi ještě více padne do oka:)
S těmi dárky je to stejně těžké.
Otci se dárek vybrat nedá, ten stejně vždycky skončí v šuplíku (nejlépe ještě zabalený:( ), jelikož náš pan úžasný má všechno, na co si jen vzpomene, a to hned..., takže možné dárky se nenaskytnou. Maminka pořád opakuje, že jí přece udělá radost všechno, ale kdyby měla pít ze všech těch hrnečků a vystavit všechny obrázky, měla by každý den jiný hrnek po celý rok a obrázky by pokrývaly i stropy. U miláčika to zas není nic tak těžkého, ten o všech těch blbůstkách, co by se mu nesmírně hodily, mluví po celý rok, takže stačí jen dávat pozor a ta radost je pak sice neúměrná tomu, co dostane, ale je to krásné, když mu svítí oči u prvního gelu na vlasy a hned potom vytáhne další lego a model auta:) Nu a pak jsou tu i tací, kteří se rozhodli mít narozeniny v prosinci, což je fakt úžasné, protože člověk vymyslí jeden dárek, dokonce ho i sežene a pak zjistí, že je v půlce a může dál usilovně přemýšlet... Babi, ta je jednoduchá, což je milé, protože ta si umí dárek nadiktovat do posledního detailu...občas i zaškrtne v katalogu;) Jo a ty blbůstky holkám na kolej mi ani nepřipomínejte! Už dostala každá svou skleničku a hrnek, tak asi přijdou talře nebo vařečky, aby měli po ukončení studia vybavenou kuchyň;D ...s Miši to máme jednoduché. Narozeniny nám přijdou osobnější, tak si většinou předáme nějaký dar a svátky slavíme pozváním do kina a na kafe. K Vánocům si dárky nedáváme, samo o sobě je už tohle dar:) Tradičně spolu vyrazíme jeden víkend nakupovat, radíme si a utrácíme za balicí papíry a hrnečky pro matky.
Když už jsem teda začala mluvit o těch Vánocích takhle brzo, což mě vůbec netěší, tak i když je to krásné a romantické, že zrovna na Martina, jenž přijíždní na bílém koni, začalo sněžit, je mi z toho na nic. V deset hodin jsem vstala z postele a nepřála bych vám vidět to, co jsem uviděla. Všude za oknem se v Černé Díře držel sníh...Foukalo, sněžilo, byla kosa...zařvala jsem fůůůj, oblíkla jsem si svet a ponožky a běžela jsem pro čajdu...úplně se mi udělalo špatně a modlila jsem se, aby ten sníh nechytnul...pak začlo pršet, takže už ani nebylo bílo, ale vytvořila se taková ta hnusná kaše, která jestli přes noc zmrzne, tak naši nevyjednou z garáže...blééé, nesnášim zimu.
Když mi byla zima na ruce, vzpomněla jsem si, jak jsem ve Vídni při čtyřiceti stupních nemohla v podkroví usnout a nosila jsem si do postele flašku se studenou vodou, která se hned oteplila. Nevím, co je horší, ale zima je momentálně blíž a jen těžko zabráním tomu, aby se mi zas klepaly venku zuby jako šicí stroj a koleno neposedně jezdilo nahoru dolů, jak smyslů zbavené...Bojim, bojim... (Teď se, lásko, ukaž! No, zahřívej! ...)
Máma je máma, otec je ocet. (Moravská přísloví)
Žádné komentáře:
Okomentovat