Bolo fajn, možno fajn ešte stále je...a ak nie je bude...(?)

A nebo jako tedy né, že by bylo hůře, vždyť tomu minulé dva dny absolutně nenasvědčují...a taky se studentskou pečetí v ústech, v žaludku, na rtech a na prstech nejde žít špatně, ale stejně jsem dneska měla prý od řasenky ošklivý veliký černý kruhy pod očima, které způsobily ty slané kapky, jež vytékaly z mých věčně připravených slzných kanálků...ani vlastně nevím proč...nebo třeba vím, ale nechce se mi o tom psát...
Jen prostě jediné, co se v té jídelně, kde se půlka školy chovala nehorázně hrozně a tím nenechala ty, které to bavilo, užít si pozdní Halloweenskou večeři, dalo dělat, bylo experimentovat s ohněm svíček a chroustat dekorační kávová zrna, díky čemuž těm, kterým se tam moc nechtělo, ale aspoň to dávali najevo nanejvýš znuděnými pohledy nebylo dnes večer zrovna hej...
-ano, je to tak, nejmenovaný kostlivý rétor mi dnes řekl, že je v mé anotaci všechno v pořádku, až na přetíženou větnou skladbu...část dnešního školního dne jsem tedy díky tomu strávila zkracováním vět, takže teď musíte pochopit, že se v těch dlouhých zas nesmírně vyžívám...Zvlášť, když ten, co je před N posiluje v podkroví a já se svým kynoucím "bříškem" pomalu snědla opravdu celou velkou čokoládu plnou buráků, želé a hrozinek, měla bych protrénovat aspoň ty prsty a zapojit do mé dnešní činnosti aspoň hlavu...;) I když, musím se pochlubit, dostala jsem jakýsi virtuální bod pro naši kolej...inu, on vlastně ani moc virtuální není, ale má podobu jakéhosi smajlíka s pusou od ucha k uchu, pod nímž stojí mé jméno a podpis našeho splachovací angličtináře s výjimečným hereckým nadáním, který k tomu všemu skvěle zpívá a jen když se opravdu naštve, tak zbrunátní a začne ukrutně křičet, až úplně nahání hrůzu...jindy zas mluví tak klidně a potichu, že člověku běhá mráz po zádech a pak je hned přátelský a milý...prostě zvláštní člověk a to nejen všemi těmi tvářemi, ale myslím, že tak celkově...
No, ale abych se vrátila k té večeři, která pro mě vlastně ani večeří nebyla, jelikož jsem na polévku neměla chuť a další jídlo (kromě suchého tvrdého chleba do polévky) se mi nepodařilo před odchodem sníst...Prostě jsem se zvedla s podivným pocitem, že něco přichází...plížila se ke mně ta nálada, která mě vzápětí chytla pevně kolem pasu a nechtěla se pustit. Zavolala jsem Miši a vyslechla pohádku o myšce, která chtěla poznat celý svět:) Slzy se kutálely a to už jsem ležela na gauči, kam vzápětí po tom, co jsem telefonovala přišel ten, co je po L a pak přinesl tu vším možným prostrkanou čokoládu a Mája papala a smrkala a válela se a uklidnila se...pak jsem si pro jistotu vypila lektvar na hlavu, jelikož hadr už mi na ni opravdu dlouho nepomáhá, ale usnout se mi nepodařilo, takže tu teď klidně vyťukávám a cítím se absolutně vyrovnaná...dalo by se říct, že nemusím na nic myslet, kromě tíživé myšlenky zítřejšího testu z matematiky (ale co už, není to tak těžké, nějak to dopadne...nejsem si jistá, ale nic se nestane, když to jednou nevyjde...-takové sebeuklidňování a pak na sebe stejně budu naštvaná...)no a pak taky zítra dvě hodiny biologie, prostě takový přírodovědný den, když nepočítám hodinu dějepisu, jež je pro mě vždy ve znamení skládání básniček a angličtinu, kde bychom teoreticky po vyplnění nějakého šíleného papíru mohli zpívat písničku...

No, za chvilku si půjdu pro polibek na dobrou noc, pak projdu ten sešit z matiky, ulehnu a zítra domů...ano, je čtvrtek, už jsem přišla na to, proč je to tak, jak to je...Je čtvrtek, to znamená, že je zítra kupodivu pátek, což evokuje odjezd domů, takže uááá. Naštěstí zítra mě přivítá babi a miláčik a bohužel Miši bude někde v severozápadních Čechách, takže žádný schoping a hon na šílené dary nebude a bude možná tak den s rodinkou...ehm, to bude něco...Jo ale jeden nákup bude...potraviny, protože příští víkend budu tady za plotem a tomu, co je před N chci aspoň udělat toasty (když by to šlo, tak i něco kvalitnějšího...), takže musím do obchodu tak jako tak...teď mi došlo, že můj kartáček na zuby vypadá úděsně a pastu si půjčuju od spolubydličky...ehm, bude toho víc, znám se;D

A ještě něco pro tu, co má brouky v hlavě (ps.:nejlepší jsou ploštice;) ): Promiň a díky...nevím, jestli se tomu dnešnímu rozhovoru dá říkat "vyříkaly jsme si to", ale každopádně to bylo moc fajn:) Úplně mě trklo, že ty tvé věčné úsměvy nemusí vždy skrývat jen úsměvy, ale třeba i něco, co tak příjemné není... Dělám chyby, moc se nekontroluju...(ale nechci říkat pořád "pardon" a "já jsem debil", jako někteří...) a taky se nejspíš ani stále ještě moc neznám...
Samotnou mě vlastně udivilo, že jsme spolu vždycky dobře vycházely a teď se to v posledních týdnech nějak zvrtlo, ale třeba to nebude dlouhodobé...třeba se to usadí, doufám... Jsi takový tahoun, inspirace, výzva...podivná výjimka, která vždycky něčím překvapí a fascinuje, jen se teď asi něco děje jinak na obou stranách a musíme najít nějakou cestu...nebo spíš můžeme, pokud nám to bude stát za to a budeme chtít...po dnešku si myslím, že by to za to stálo, ale je to i na tobě;)


Dříve než začnete milovat své nepřátele, měli bychom se lépe chovat ke svým přátelům. (Mark Twain)