Asi Doufám, že Snad...

Tak jsem zanesla halenku do prádelny, přišila tři až čtyři knoflíky, nabrala dostatek jídla a víkend právě začíná... Snad bude hezký. Doufám, že si ho užijeme. Včera jsem si už už říkala, že bych asi radši měla odjet domů, jelikož všechno vypadalo tak nějak hrozivě a dokonce jsem nešla ani do tanečních, jak jsem měla oteklé a červené oči, jenže dnes už to zas od rána vypadá, že je to vlastně všechno jak má být, takže se nejspíš budu muset nechat překvapit, i když nejistotu nemám ráda. Je pravda, že má takový divný pocit, ale nechci nic přivolávat, to bude stejně jen ve mně...

Nějak mi to psaní moc nejde, i když jsem si myslela, že si zas sednu ke compu, budu si říkat, jak nic nenapíšu a prsty mi začnou samy běhat po klávesnici. Jsem celá taková nějaká v divném rozpoložení. Dokonce i vím, čím to je, ale bojím se na to pomyslet. Dneska uvaříme čajdu, pustíme film a uděláme si s tím, co je před N, hezký večer (prosím:o) ). Budu se pěkně starat. Mám co vynahrazovat, oplácet, dokazovat a tak...a k tomu si chci upevnit nějakou jistotu, abych se měla čeho chytnout. Teď mi to tak totiž bohužel moc nepřipadá.
Taky už se těším, až si konečně otevřu tu knížku, v níž jsem listovala asi před měsícem a skončila jsem na kapitole "Maják", jelikož jsem musela dočíst ještě něco jiného a v zápětí se objevila první povinná četba, jež zhatila můj čtenářský plán, který se neustále rozšiřuje. Pořád a pořád nacházím něco, o čem vím, že to musím přečíst. Asi jsem začla moc pozdě, ale momentálně mě to neuvěřitelně chytlo. Stejně tak, jako španělština:) Úplně jsem se do ní zbláznila:) Začala mě hrozně bavit a pozoruju první pokroky:) Ano, baví mě teď ve škole skoro všechno, dokonce i dva přírodovědné předměty, exaktní vědy biologie a chemie. (s matikou a fyzikou si asi nikdy neporozumím, ale to už jsou poslední dva předměty, které mě opravdu nezajímají...) Tento rok dost pokulhává zeměpis i dějepis, ale zatím s tím nemám tak velký problém, protože se peru s tím novým jazykem, najíždím na novou češtinářkou vlnu-Mr. Kostlivým rétorem, opakuji základy němčiny (po kolikáté už???), postupuji systematicky v angličtině a v biologii s chemií nacházím smysl a spoustu neskutečně zajímavých věcí:) ...KONEC, odpočinek! Ale zas se musí nechat, že když toho učení není přetlak, je to pro mě svým způsobem také odpočinek. Když dělám úkoly, soustředím se jen na ně a nic jiného, což se mi u mnoha věcí vážně nedaří...;)

Nějak jsem si tak všimla, že je v tomhle článku nějak moc slov, které o něčem pochybují a nejsou si jisté sama sebou..."snad, doufám, třeba, asi..." Bojim, bojim... Nesnáším nejistotu. Když tohle píšu, vybaví se mi ta, co má brouky v hlavě, ale té nejsou oči vidět, když se směje. Já to má tak trošku naopak, včera jsem přes slanej otok skoro neviděla...a když už, tak přes slzy...

Zítra se možná "Marí's head" dočká nějaké změny;) To je ale překvápko a vlastně to také není jisté, takže co už? Radši nic, nic...
V neděli podnikneme něco, čeho se opravdu obávám. Čajovna ve čtyřech či pěti, ale složení bude poněkud zajímavé... Myslím, že se sama bojím daleko víc, než všichni ostatní, i když já bych vlastně neměla, jelikož jsem tzv. ta, která danou společnost spojuje...jenže nejen proto, ale také proto z toho mám obavu.
Všude je tady bílo a na to, že je listopad tak je sněhu spousta. Snad ještě nebude tát. A nebo, že by to snad mělo být naopak?! Ne, kruci, Májo, nemysli na to! Jako teda teplo by mi vůbec nevadilo...pořád jenom uvazovat šály a zapínat bundu, brát si silonky, který se neustále trhaj (zvlášť o ty kozačky, v kterejch je sice docela teplo, ale stejně bych je zakázala...!). Dobře, snad mě bude mít co (spíš kdo...;o) )zahřívat... při nejhorším je tu čajda, sněhule, palčáky, péřovka, rolák, kulich...a podvlíkačky...blééé!!!
Dneska nám Mr. Kos. pomohl odhrnout žaluzie a pohledem ven nás nechal inspirovat k napsání trojverší, jež mělo mít zimní náladu...ehm, napsala jsem ho jako jediná a to prosím ještě před tím, než se mu ty žaluzie vůbec povedly posunout...;)

Suchý, mokrý, jednoduchý.
Jiskra, odraz, zbytky světla...
a pak zima všechno smetla.

...ano, ano...Mr. Kostlivý rétor nám všem otvírá obzory...nemůžu si pomoci, prostě sem musím napsat ještě jednu básničku. Tentokrát to není vlastní tvorba. Napsala ji Markéta Procházková, která měla (a možná ještě má) velké tváře;)

Hádka

Prosím Tě, nekřič.

Nejsem tak daleko, jak ty si myslíš

a bouři v sobě tím stejně nepřehlušíš.

Jestli však odejdu, do smrti budeš slyšet to ticho.