Zimní romance (je mi kosa na podzim!)

Jelikož se i přes skoro až všednost minulého příspěvku-se zajímavým pliw.commentem; některých mailů, které jsem napsala Miši a některých myšlenek, vzpomínek a asociací neustálě rojí v mé hlavě všemožnosti o lásce v zimě.
Před nějakou dobou se stalo něco podobného, také ve spojitosti se zimní láskou, ale to následovalo po přečtení knihy, jejímž hrdinou byl pan Jesvel, jenž si hledal lásku pouze na zimu-jen tehdy dokázal být zamilovaný...no, abych to uvedla na pravou míru, zde byla ta zima i ten pán a skoro možná i ta láska použita jen jako symbol, ale jelikož byl velmi dobře uplatněn, nezamýšlela jsem se jen nad tím, co symbolizoval a jak je nám příjemné, když v zimě hřejí kamna a v létě fouká klimatizace, ale i přímo nad zimní zamilovaností...

Pamatuji si, že když napadl první sníh, dali jsme se dohromady. Byla to tenkrát taková ta typická zima a ještě k tomu ne v Praze, ale tady za plotem na vesnici. Hromady sněhu, romantika...;o) ;D ...nu a Mája se poprvé zamilovala:o) Vzpomííínky, ach ta nostalgie... Ovšem pak přišlo zklamání...o víkendu, kdy už sníh pomalu tál a byla jenom taková ta štiplavá zima, jež přechází do jara a chvilku jsme všichni unavení v době ničeho, láska vysublimovala. Neroztála, ale prostě z něčeho bylo najednou nic. Ze skály vítr a vítr uletěl přenášet skály jiné. Sublimace. ( ("Sublimace je skupenská přeměna, při které se pevná látka mění na plyn, aniž by došlo k tání pevné látky (tedy bez průchodu kapalnou fází").-viz.Wikipedia, kde jsou sice chyby a nemáme z ní čerpat, ale nevadí...;) ) A tak když za dva dny už nebylo po sněhu ani památky a pořád ještě panoval takový ten podivný mezičas, něco mezi oteplováním a přituhováním, rozpukem a zmrznutím, byla jsem smutná a jaro jsem si vážně neužila. Ano, jarní únava. Moje jarní únava byla z lásky, která nebyla.

Miši si zas v souvislosti s láskou v zimě stěžuje, protože s jejím obětavcem obdivuhodným nemají kam chodit (njn, nemaj' slámu na seníku, ale zas v létě chodili do trávy...). Na druhou stranu ale jedním dechem prohlašuje, že by byla ráda, kdyby konečně začlo sněžit, jelikož když už se musí procházet v té zimě, je lepší bílo než bláto. No jo, jenže když už jsou takové teploty, že sněží, zčervená nos i uši úplně každému a nejen tomu, co je před N, takže to bych snad už radši brala to bláto...
Mimochodem, když už jsme u Miši, nemůžu se dočkat, až se naše plány uskuteční;o) Bude to vážně sranda. Konečně nebude na chatě jen dámská jízda a doufejme, že tentokrát nebudeme muset štípat dříví, ale jen loupat ty brambory...a třeba bude večer či v noci jiná zábava než popíjení a prohlížení si vskutku zajímavých časopisů...

A teď jedno velké téma, kterým se stalo holení nohou. Ano, je pravda, že to není takový problém, ale je to nuda, zabere to hafo času a kdo by se s tím pořád pižlal? Když nemáte "takový to trhátko, který bzučí"...a za dva tři dny je to zpátky v daleko horší podobě, jelikož pak jsou ty chloupky takové malé a jdou špatně holit a vůbec...Když jste šikovní jako správná Mája, povede se vám minimálně říznout se do kolena, protože se vám na to prostě nechce pořád koukat a napínat koleno a vůbec...
Pokud je večer k dispozici jen seník, spokojím se s tím, že si navlíknu pod kalhoty punčocháče, protože je stejně šílená kosa a to je přesně ta výhoda zimní lásky, že si člověk nemusí holit nohy...jenže ony existují také vytopené místnosti, kam je možno se dostat. Pokud už je tedy takováhle příležitost, tak si ty nohy klidně oholím:o) Proč ne? Stejně mi je osobně nepříjemné, když vím, že oholené nejsou...
A tím bych tuto věc uzavřela, myslím, že jsem si to se sebou jednou pro vždy vyřešila...tedy alespoň co se týká zimních či jiných chladných období...

Jedna bývalá zaploťácká paní taky říkala, že nepotřebujeme jít do tepla, že se přece v těch mínus-deseti klidně můžeme procházet venku, když nás hřeje láska... Teda, jsem si jista, že mě v tu dobu vážně hřála hodně, ale zuby mi klepaly jak šicí stroj a když bylo nejhůř, přidala se dokonce i kolena...to si také pamatuji. Když někdo řekne zima, vybaví se mi sníh. Zimu nemám ráda, ale když někdo řekne zima, vybaví se mi, jak jsme chodili dokola kolem areálu a zkoušeli, jaképak dveře budou otevřeny, i když jsme měli zakázáno chodit do uzavřených prostor. Vždycky si na to vzpomenu a jsem vážně zvědavá, jestli mě tuhle zimu bude "to něco" alespoň imaginárně hřát. Jestli to bude láska, nevím...
Tentokrát to začalo v létě a za úplně jiných podmínek, takže jsem vážně zvědavá. Pokud by všechno mělo končit s podzimem, máme ještě měsíc. Jestli ale láska v zimě opravdu hřeje, třeba se budu hodit ještě aspoň jako to topení;o) A pak uvidíme. Nejradši bych snad, aby vůbec nesněžilo...kdyby se totiž náhodou topení uplatnilo, budu se bát, až bude tát...


PS.: Ten obrázek mi taky něco hodně připomíná:o) Heč, já měla i s nápisem!;o)

Láska má své zákony rozvoje, své vzněty, stejně jako samotný život člověka. I ona má svá kouzelná jara, horká léta, nakonec podzim, který může být pro jedny teplým, zářivým a plodným, pro jiné sychravým, tlejícím a neužitečným. (Vissarion Grigorjevič Bělinskij)