Achich-ouvej;) Zííív:O
Jsem strašně unavená. Stále, stále a stále. Už se těším, až se dneska pořádně vyspím. A to jsem se ještě ráno týrala v bazénu...
Celý týden nic nestíhám. Nepsala jsem na blog, natož do sešitu (možná jen pár básniček při dějepisu, kde mi "Malý Princ" skutečně chybí) a ani jsem neměla čas číst (sorry, Miši;))... Možná i proto na mě dneska všechno tak nějak spadlo a z celotýdenní únavy se vyklubala únava podzimní. Říká se, že únava podle ročního období je zvláště jarní, ale u mě hraje zásadní roli právě podzim.
Šedá obloha, nepříjemný chlad, studený vítr, zima a k tomu mi táhne na záda. Špatně se vstává, když je venku tma a po otevření okna mi přejde mrát po zádech. Naproti tomu ale nádherné barevné listy, které mimochodem barví tzv. chromoplasty...za červené a oranžové zbarvení mohou karoteny a za to žluté zas xenofyly;) - jo, tohle všechno vím, jsem pilná a večer píšu zprávy rodičům...nejsem já to úžasná dcera?
Hmmm...při psaní tohoto článku koukám na zprávy a děsí mě to...dnes v noci má v čechách poprvé sněžit. Ne! Kruci! Už je to tady. Zatím jen na horách, ale nemyslím si, že to bude trvat nějak dlouho, než začně posněhávat i nad králíkárnou... Jo, jo...jednou jedna paní povídala, že mě prý má hřát láska. Minulou zimu nesněžilo a nic mě nehřálo. Tuto zimu sněžit nejspíš bude...tak schválně, jestli mi bude teplo... Nechci nic zakřiknout (znáte mě;) ) a taky nechci porušit svou tradici realistického pesimismu, ale myslím, že neumrznu;) Každopádně si v neděli přibalím kabát...
V pondělí jsem se perfektně protáhla na józe, která mě velmi příjemně překvapila. Nejlepší bylo pro mě, nevyléčitelnou válečku asi to, že nás naše super-milá učitelka nakonci přikryla a nechala deset minut relaxovat;D, ale pochybuju, že bych si to bez tý makačky před tím takhle užila:)
V úterý jsem se snažila všechno stihnout, abych si ve středu mohla vyrazit s tím, kdo je před N. no a tak jsem lítala sem a tam a tam a sem...
Ve středu jsem ve čtyři seděla v autobuse s myšlenkou na nádhernou Prahu a nemohla jsem se dočkat, až si sednu do čajovny na gauč a jen tak budu koukat do těch nádhernejch očí a přemýšlet, co je za nima...co se tak asi může odehrávat v tom záhadném člověku, který mi je tak blízko a přitom mám občas pocit, že ho téměř neznám...(?) Nakonec všechno dopadlo lépe než mělo:) Dokonce jsme na gauči seděli jen chvilku, protože se daleko líp leželo na polštářích. Poznali jsme krásu rituálu bílého čaje a vrcholem všeho byla Miši, která se objevila s úsměvem na rtech a otázkou, zda-li by nevadilo, kdyby si přisedli. Taky byli ve dvou;)...červeno-jabkové provětrání plic, jedna stanice v prázdném vagónu metra...bylo mi nádherně. A když jsem přišla se zářivým úsměvem na kolej mezi holky, které se smály též, únava byla aspoň na chvíli fuč:)
Čtvrtek ve znamení procházky do lesa, kde jsem prostě nechtěla mít zapnutou bundu a padla na mě ukřivděná a zamyšlená podzimo-listově unavená nálada..., ale nejen to, taky jsem byla ve čtvrtek poprvé v tanečních. Ty naše jsou také jiné, ale i tak to byla sranda. Nemohla jsem se přestat smát...:D První tanec jsme zvládli. Prý jsme nadaní. Při druhém to chtělo více snahy a z "pružení" nás bolely nožičky... Občas mi podklouzly podpatky a někdy jsem vypadla z rytmu, ale naslouchač-buřinkáč se snažil, seč mu síly stačily, aby dobře vedl...tak třeba nebudu pokračovat v rodinné tradici a až takové "prkno" jako maminka nebudu. Když jsem některé věci zdědila obgeneraci, tak s hudbou tak spopjený tanec by mohl patřit mezi ně:)
Dneska už mě to všechno absolutně zmohlo a jsem ráda, že jsem doma, kde nezatěžuju ty, co zatěžovat nechci. Musím se pořádně prospat a přijet v neděli použitelná, jelikož si myslím, že bych prostě měla. Musím se držet;D
Slůně, slone - nebo ty, co jsi před N;o), všechno nejlepší...děkuju Ti...máš fakt obrovskou trpělivost...Obdivuhodnou:o)
Žádné komentáře:
Okomentovat