Studujte, třeba loutkoherectví...!

Dobrý večer? Dobrou noc? Že by se to zas vracelo? Nemůžu spát...prostě to nejde...připomíná mi to jedno z období, která nebyla vůbec lehká...
Jistoty, které by se zdály samozřejmé, jsou fuč... Moji zákonní zástupci se mnou hážou ze strtany na stranu, jak se jim jen zachce. Jsem jako taková loutka...neuvědomili si ale, že oni nejsou dobří loutkoherci a já mám ještě trošku zašmodrchané provázky...
Jsou tu ještě ty jistoty, které by se daly označit za "dočasné" či dokonce "nespolehlivé"...a ty kupodivu fungují více..., ale jelikož jsem se naučila na ně nespoléhat, nejsem už prostě schopná se o ně 100%ně opřít.
Strážní andělé dělají co mohou...babi maže chleby a peče pizzu, Miši se mnou ječí přes icq na celej svět..., ale mně už ani ta čokoláda nejede! Jim všechno možný. Jim z nudy, jim jen tak, na chuť, na žal...na cokoli...
Apoň, že se dneska vrátili králíci, na které jsem se tak těšila:) Byl mezi nima naštěstí i ten (momentálně) jinak zbarvený, který se hned ozval-ano, rozhodla jsem se jim říkat králící, když už jsou z toho území za pletivem...Pro některé už přezdíky mám, ale ten jinak zbarvený, tak nad jeho jsem přemýšlela a zatím žádnou ustálenou neměla...takže buď mu zůstane tahle kolorovaná a nebo se to bude častěji měnit...třeba i proto, abych mátla;)

Ztratila jsem dneska dalších osm hodin: Nejdřív jsem se učila "větší, menší, rovná se" (to se teď učí brácha-3.třída), pak jsem se bavila na hodině umění o perspektivě (To mají ti Němci nějak rádi ne... To samé jsem se totiž učila před třemi lety na DSP a naše nynější učitelka je též původem Němka...), potom jsem seděla a potichu si četla americkou divadelní hru (To bych snad mohla dělat i doma, ne?...jo, a na pohodlný posteli s čajem, kakaem, kafem...čímkoli!, ale ne ve studený třídě...)...no pak jsem si půl hodiny četla knížku a opět se přesunula na další ze skvělých hodin-tentokrát to byla čeština, na kterou učitelka prostě nedorazila, takže hodina v háji...čtvrt hodiny na jídlo a následoval povinný pětačtyřiceti minutový pobyt venku, kde jsem za mrholení seděla na studených schodech a pro změnu si četla...fyzika-věděli jste, že když na spirálu zavěsíte závaží, tak se natáhne? A co teprv to, že čím je závaží těžší, tím víc se spirála natáhne!?
No, moje nervy už se dlouho moc natahovat nebudou, protože co nevidět prasknou (mají asi nedostačující "elasticity limit")nebo či co...Exploduje mi z toho hlava... Ubíjí mě to nic nedělání, který je kolem dokola obklíčený hodinou a čtvrt v hnusném nadskakujícím autobuse, narvané tramvaji a podzemním metru (dva krát denně)...No a pak ještě ty pěší přesuny za nepříjemného mrholení s těžkou taškou...ne, že bych v ní snad měla nějaké učebnice nebo sešity, ale čtu zrovna tlustou knihu a svačina je taky dost objemná...
Inu a co na to doma??? Otec mlčí a neví...on prostě mlčí a kašle na to, jen nechce, aby se k něčemu vyjadřovala. Nejlepší je, když jsem někde zavřená, neukazuju se na veřejnosti, nepředstavuju se jako jeho dcera, na nic se neptám, nic nekometuju a vyžehlím košile...říkal přece, že když bude něco potřebovat, tak řekne...a jinak ať jsem zticha, ne? Matka je bezradná, v jedné škole už jí řekli, že je plno...a co bude asi v těch dalších, když po devítce se lidi zoufale snaží dostat kamkoli, kde je místo???!!! To se jim zas něco povedlo!

Opravdu mě dostává fakt, že se s největší pravděpodobností v budoucích dvou letech budu stravovat u malinkatých stolečků; poslouchat Mr. Broskev, jak mi zakazuje o přestávce v tý kose na schodech používat telefon a budu se nadále dozvídat takové věci, jako třeba kolik gramů má jeden kilogram...
To i ti, u kterých to vypadalo beznadějně, nakonec alespopň částečně splnili své sny...(What happens o a dream deffered?) a nebo alspoň malinko žijí tak, jak je to pro ně přijatelné. Nejsou za tím drsnějším plotem, ale už se jim daří lépe...:) Nakonec to zvládli sami, že;)?...jenže to si já opravdu nemohu dovolit, když mám tak aktivní a pozorné zákonné zástupce!
A ti, kteří se strachovali, že půjdou na učňák, se nakonec na odvolání nebo již v druhém kole úspěšně dostali (a to většinou na obor, který jim není tak úplně cizí; zaměření, které se jim líbí apod...). A já se asi budu válet na gauči, žehlit košile, jíst, poslouchat Hurvínka, vařit, uklízet...a ani na ten učňák nepůjdu...;D To by bylo vážně moc..., ale už vážně nevím,jakou omluvenku si mám napsat na tělocvik. Jednou už jsem kvůli tomu, abych nemusela hrát fotbal, imaginárně celou noc zvracela...typuju to, že ve středu ráno dostanu silný astmatický záchvat, protože prát se s klukama, v čele s hyperaktivním tělocvikářem, o míč...tak to je vážně nad mé síly...a myslím, že ke všeobecnému vzdělání mi bude stačit pohled na ty chudinky, které to jsou nuceny absolvovat:D (jelikož z toho si vezmu poučení, že se nikdy do ničeho takového dávat nebudu...a svoje děti už vůbec ne...a to je asi tak nejvíc, co mě tahle super elitní škola může naučit;) )

Den, kdy se něčemu naučíš, není už promarněn.(David Eddings)