Proč ztrácet čas s polívkou, když je nejlepší přesnídávka???

No, tak jsem tedy odchodila týden školy. Ztratila jsem přesně 32 hodin času. Buďto jsem se zrovna učila kolik je jeden kilogram gramů a nebo jsem byla nucena sedět venku v kose na ledovejch schodech...
Moji školu bych přirovnala k obědu. Jako když sníte volným tempem polévku a těšíte se na druhé jídlo...a najednou přijde někdo, kdo vám kolem krku zaváže brindák, přinese čajovou lžičku a nový obrovský talíř polévky a rozhodne se vás krmit tou malou lžičkou...a to tak, že vám dá jedno sousto a nechá vám čas třeba půl minuty (nevím, jestli si myslí, že budete něco kousat nebo dlouho polykat...). Pak teprv nabere lžičku další, pofouká a pomalu vám ji zasune až do pusy...a tak pořád dokola. Vy už nevíte, co dělat s rukama a nohama, nebaví vás to a máte hlad. Ztrácíte čas...a připadáte si strašně blbě. Když konečně dojíte, druhé jídlo nikde. Musíte si jít znova umýt ruce, namydlit, utřít a pak ještě vydržet zavřený v koupelně, protože prostě bezdůvodně nesmíte do jídelny... Pak vám několikrát vysvětlí, že musíte udělat přesně pět kroků a abyste se na to připravili. Musíte jít hezky pomalu a po pravé straně chodby, a když dojdete ke stolu sednete si a rituál s polévkou pokračuje...zas žádné hlavní jídlo...natož snad nějaký moučník! Stejně tak ale nemáte ani polední klid, a když dojíte, musíte vstát, zasunou židli a do té doby, než není odnesen váš talíř a odvázán brindák, který si samozřejmě nemůžete sundat sám, musíte stát za svou zasunutou židlí...a pak ta hrozná štreka od stolu, kde jste ztratili spoustu času s nepříjemnými lidmi a za stálého mlčení, kromě "Děkuji za jídlo, bylo to moc dobré"-přetvááářka, až do pokoje a pak ještě stíhejte nějaký život, pořádné jídlo a kamarády...
Je mi z toho týdne fakt na nic...a nemůžu myslet na nic jiného...Hledám si novou školu, do králíkárny se bohužel vrátit asi opravdu nemůžu...poslední marné pokusy o dohodu s rodiči zklamaly...

Ještě, že mám Miši...dokonce jsem stihla pár turků; Trafiku; milé rozhovory, při kterých buď nemyslím na nic a nebo alespoň ne na Mr. Peache ;D a tak...
Každý večer mě naštěstí povzbudí krásná sms-ka, takže můžu spát a na chvilku zapomenout na všechno kolem...
...a včera to bylo nejlepší:) To jsem byla celý den s Miši, nemusela jsem se dohadovat s nikým a o ničem doma ani ve škole a udělala jsem si radost a sladko v ústech;)
Měly jsme točenou zmrzku, turka, bonbónek a nechutnou chvilku v knihkupectvo-papírnictví se spoustou nervních matek (naštěstí ne těch našich:D )... Pak jsme zamířily rovnou do kina na "Medvídka", který nás několikrát celkem dost pobavil a hlavně jsme se odreagovaly, provětraly jsme plíce a jely zpět do Černé Díry, kde jsme vyfásly něco na zub-naučila jsem Miši jíst ty skvělý přesnídávky, který si řikaj meruňkový, broskvový a pod., ale z 98% ovoce, které obsahují, je to, po kterém se jmenují, přibližně 21% a zbytek jsou jabka! No, co...jsou dobrý:), i když se bohužel taky tak trošku přetvařujou, ale co už...:/
Zakotvily jsme u Miši na posteli, později na rozjíždějícím se gauči, kde jsem už po několikáté zhlédla "Román pro Ženy" a opět mě pobavil...jen jsem byla vážně strašně utahaná, takže jsem po krásné zprávě, která hlásala, že už jen čtyři dny (!!! :o) !!!), usnula...

Dneska jsme jely sehnat to, co se nám včera v papírnictví nepovedlo ulovit, ale opět neúspěšně...Jako by snad nikde neměli Schnellhefty a ostatní nezbytnosti studentského života (ovšem, že jen v Miši případě, jelikož u mě se dá zatím hovořit možná tak o zopakování šesté až deváté třídy...:/ ).
Tak jsme si aspoň koupily další přesnídávky a vonící pečivo a pěkně jsme jim do těch hnusnejch autobusů nadrobily;D Potom jsem Miši ještě způsobila několikaterý Vánoce, když jsem jí dala hned několik kusů svého šatníku a pak už odfrčela domů a následně snad za tím jejím nešťastným naštvaným...;o)

A já budu žehlit a těšit se na večerní zprávu:o) a nejvíc samozřejmě na středu:)
Tak sa zatím majte...a jedno heslo z "Medvídka", které nás obě dostalo...

Je dobré pravdu znát a nahlas o ní zpívat, ale lepší je pravdu znát a zpívat o datlích. (čínské přísloví)