Tááák:( A dneska to přišlo...! A bylo to horší, než jsem čekala... To nelze slovy popsat, jak mi bylo. Ráno jsem ještě seděla u compu a prohlížela jsem si fofrově publikované fotky ze zahajovacího dnu v králíkárně a pak už jsem jen odevzdaně nasedla do auta a nechala se třičtvrtě hodiny unášet (spolu s iPodem v uších) až na ono místo zkázy... Tomu ale bohužel předcházelo ještě velmi povzbuzující a dobře naladěné ráno. Sprcha, oblíbené džíny a přes to šaty... Otec řekl, že bych se měla na první den obléknout více konzervativně, abych se prý necítila špatně, a aby mě místní vzali mezi sebe...tak jsem mu prostě řekla, že mi NEMŮŽE říkat, co si obleču..., a že je mi jedno, jak mě ti lidé vezmou či nevezmou, protože tohle nosím ráda, a jestli se chystají, posuzovat mě podle toho, co si vezmu první den na sebe, tak maj' teda vážně smůlu...nu, bylo mi sděleno, že je to sice moje vizitka, ale že se za mě on osobně stydí...(v tu chvíli bych všechno mohla ještě završit tím, že bych mu řekla, že když si na sebe vezme tu upnutou světle-žlutou vestu, tak vypadá...ehm, strašně...a taky jsem si ještě chtěla kolem krku omotat oranžovou šálu, ale nakonec jsem se rozhodla, že budu mlčet a pro šálu už se nevrátím...-pud sebezáchovy...)
Po tom, co jsem se včetně češtiny, učila v uplynulých dvou letech čtyři jazyky a dnes nám řekli, že se musíme učit svůj rodný jazyk a angličtinu a na nic jiného v rozvrhu místo není, bylo mi po sedmi a půl letech němčiny a začátcích španělštiny do pláče... Ve třídě sedělo dalších deset (ano, deset) lidí, kteří vypadali tak nějak nekomunikativně a bylo jim všechno jedno...většina z nich řekla, že ráda sportuje, a když se zrovna fyzicky netýrají, tak si strčí do uší hip-hop...hmmm, tak kam jsem to do háje vlezla!!! Nu, když jsem o sobě řekla, že se ráda učím jazyky, sport moc nemusim a poslouchám SKA, všichni se na mě divně podívali a já jsem si uvědomila, že můj otec by v mé situaci řekl, že když něco poslouchá, tak je to hip-hop (on poslouchá jemné melódie) a miluje sport, protože je to jeho život (hm, jednou za rok stihne squash)...jo, možná by ještě dodal, že ho škola nikdy moc nebavila (premiant jeden!!!)=přetvářka, PŘETVÁÁÁŘKA!!! Hnusnááá přetvářka!!! Fůůůj!!!
Prošli jsme obrovskou školu, kde se ještě dlouho nezorientuju, zvlášť díky mému proslulému orientačnímu zmizlu...přečetla jsem si v rozvrhu, že máme dvouhodinovku těláku, přičemž celé první čtvrtletí hrajou dívky jedině fotbal:/ :D:D:D -ano, je to jasné, za pár dnů mi na alergologii ta doktorka napíše úplnou neschopenku-bude mít nůž na krku;D!!! Viděla jsem "krásné" šedé skládané sukýnky, které nám v průběhu těchto čtrnácti dnů chtějí rozdat a poslechla jsem si proslov pana ředitele, který říkal něco jako, že školu nedělá budova, ale učitelé, studenti a rodiče...a blablabla...a pak taky vzájemná spolupráce a zpětná vazba a praktické využití informací a učení a učení a GCSC a IB a všechny tyhle hrozné zkratky pro všemožné zkoušky...no blééé...:(
Přátelská atmosféra je fuč...tzn. nesmím zapomenout dát každý večer iPod do nabíječky (kdyby ne kvůli přestávkám, které moc nemáme, tak kvůli té hodinu a půl trvající cestě do školy a zase zpět...). Bojim, bojim...
Když jsem stála u východu a viděla babi, sesunula se moje těžká hlava k ní na rameno a z očí začly samy od sebe padat slzy...-ty, které se ve mně hromadily nejméně od soboty, ale řekla bych, že už dýl. Pak jsme nasedli do zlatého Matýska a já jsem koukala z okna a z namalovanejch očí byly dva velký černý kruhy...Je mi smutno:´(
Doma jsem se rychle převlíkla, kolem krku omotala oranžovo-červenou šálu a vyrazila za Miši...celá nesvá jsem přišla do Trafiky a poznala další novou tvář toho dne, ale byla daleko sympatičtější než ty, co jsem za ten stačila vidět...zpozorovala jsem, že se začátkem školního roku začaly naše záškolácké místečko navštěvovat staré známé tváře a jiné podivné zjevy a hned bylo líp. K tomu provětrání plic, inhalace, turek, medovník a Miši a Miši a Miši...Když už se nám oběma z toho všude přítomného dýmu vážně točila hlava, nasedly jsme do tramvaje, z které jsme zas za chvilku vyskočily, protože se nám chtělo na val:) A na val jsme taky šly, jenže jsme se musely proklestit roštím, jak kdybychom zachraňovaly šípkovou...Všechno včetně nás, bylo totálně mokrý, i ta paralenová studna, na který se tak rády větráme, takže jsme tam stály celý promočený, se smíšenejma pocitama ve vysoký trávě v plátěnkách a bylo mi hned lépe...
Před chvilkou mi přišla doručenka od smsky, kterou jsem posílala ve tři ráno, když jsem nemohla spát...Doufám, že i když nepřijde odezva, s čímž počítám, bude ta zpráva vzata na vědomí a potěší nebo tak něco...:) Jinak tedy ještě aspoň takhle: Všechno nejlepší, hodně štěstí a tak...Jak už jsem dneska jednou napsala, víš přece, co je za Sluncem i pod ním, ve hvězdách i za nima..., ale pozn. výrobce: Růžové brýle většinou nezaručujou ochranu před škodlivým UV zářením;)
Tak mi držte palce, začínám se v té ledové vodě topit, tak ať zatím, než se trošku rozplavu, nezklamou ta moje pověstná lanka, která mě drží...
Mimochodem, čokoláda už to tolik není...zjistila jsem, že jsem se jí v určitém období života trošku hodně přejedla, takže si od ní na chvilku dávám pauzu...to ale neznamená, že odmítám konzumovat čokoládovou zmrzlinu, protože ta je stále nejlepší;)
Žádné komentáře:
Okomentovat