S miláčikem se sice těžko loučí, ale juchůůů!!!

Hmmm, tak to vyšlo! Dneska se stěhuju zpět do králíkárny:)! Tašky zabalený, posledních pár vět napíšu na icq a zabalim i ten comp, doufám, že mi tam za pletivem najdou nějakou fajn postel:)
Obávám se jen té smrti křečka, ale zatím nechci přemýšlet až tak pesimisticky;) Jsem totiž spolu s tou spoustou tašek docela dobře naladěna...a to i přes to, že mě dneska ráno pekelně bolela hlava a včera jsem téměř nechodila rovně, jelikož jsem oslavovala jedny osmnáctiny (bohužel ne ty svoje...) a musela jsem se docela brzo vracet domů.

Dneska jsem tedy ráno vstala, vypila spoustu vody, aby se mi udělalo žitelně a postupně jsem se přes koupelnu, kuchyň a jídelní stůl dostala až k tomu, že mi bylo nabídnu odjet fandit bráškovi. Přijala jsem, první zápas v novém týmu-tzn. ne v Blavě. Tak jsem ho musela jet povzbudit.
Tenhle fotbal se mi docela i líbí:) Takoví malí špuntíci a dokonce i jedna drobounká holčička se tam honí za tím obrovským míčem, pletou se jim nohy, padají, vstávají, běží jako o život, hrozně tu hru prožívají, ale ještě víc jejich matky a otcové na tribunách. Nehledě na to, že je jejich potomek už úplně rudý a vyčerpaný, povzbuzují a řvou a s nimi i trenér. Pak chvilku někdo nedává pozor a najednou tomu velkému brankáři proklouzne míč někde kolem nohy. Na branku vystřelil ten skoro nejmenší chlapeček, na kterém dres vlaje, kopačky v jeho velikosti se skoro ani neprodávají a chrániče už vůbec ne...
Tak asi jsem špatně fandila...bráška prohrál a byl smutnej. Táta to zas rozebral, jako by šlo o první ligu...vždyť je velkej šéf a manažer a žije ještě stále v bussinesu, máma nalila polívku a pak uložila do postýlky a pustila Hurvajze. Já jsem připravila zmrzlinku a chvilku si s tím miláčikem povídala a pak dokonce na chvilinku usnul...(Mimochodem, včera jsem byla donucena mu v těžce podnapilém stavu předčítat "Mikuláškovy patálie":D )
Tak teď už to vypadá, že je tragédie překonána, ale bude se mi s ním na týden těžko loučit...asi jako s jediným členem rodiny...

Ze zdi jsem sundala pár důležitých citátů, fotek a obrázků; přidala jsem fén, hřeben, pastu nazuby a kartáček...pak ještě polštář, květináč a spoustu důležitých blbůstek a jsem zvědavá, jak to všechno dopadne... třeba to bude zvláštní, divné nebo já nevím jaké..., ale jedním jsem si jistá...bude to lepší než doma a lepší než v té škole plné zkratek, která je celá taková "prestižní".
S Miši si ještě naplánujem nějaké ty vídací dny, to je jedna z nejdůležitějších nutností. Naši mi snad podepíšou vycházky a pak už bude stačit jen nafasovat uniformu, vybrat seminář a seznámit se s rozvrhem:) Juchůůů, hrrr na to!

Zítra jde můj malej bratříček do nový školy. Držim mu palce...byla to škola, v které jsem sice ze všech vydržela nejdéle, ale nebyla nic moc. S jeho zkušenostmi, které jsou na vysoké úrovni, bude nejspíš dost zklamanej, ale snad to nějak vezme. Už má i zámek na skříňku...tam si dá bačkůrky a tělocvik... A už z něj bude takové to typické české dítě...Jen doufám, že ho víc postihne ten sport než počítačový hry, ale zatím to vypadá slibně... Do fotbalu, plavání, golfu a tance dává všechno...a pak si hřeje oči nanejvýš u "Jetixu" a nebo případně jen uši Hurvínkem...:)

Držte mi palce, ať to v té králíkárně zas nějak dobře rozjedu...a ať to křeček přežije!!!