Poslední útěk, nový konec, lži a lžičky...nabitá hlavička:)

Jsem ve škole a čekám... Zabalila jsem batoh a čekám až přijede druhý autobus. Jsem tu poslední týden a pořád si to ještě neuvědomuju. Je to poslední post na blog, který odešlu z týhle králíkárny. Zítra jedeme na zeměpisnou exkurzi (bez počítačů! - tzn. psát nebudu a pařit se nebude;D ). Zase už jsem se dneska jenom klepala, abych mohla vypadnout z domu.
Měla bych taky co nejdřív obejít lidi mimo naší třídu, protože ty dneska uvidím naposled...(-nějak takhle teď vypadají moje myšlenky...) Je to nepředstavitelný... Tolik zážitků za ty dva roky, poznala jsem toho daleko víc než v předešlých třinácti:-O. Nemůžu uvěřit tomu, že dneska a v dalším týdnu řeknu "čau, ahoj, nazdar, pa..." a bude to za mnou. Něco novýho přede mnou, spousta zážitků a vzpomínek, kontakty...Co z toho je udržitelné? Zkušenosti, zážitky, v mém případě i ty nejmenší a nejnemožnější vzpomínky...a moc ráda bych věřila tomu, že kontakty a lidé... Strašně moc bych taky chtěla věřit tomu, že na mě alespoň někteří nezapomenou...

Včera jsem s Miši prošla centrum Prahy, zašly jsme do kubistickýho muzea v rámci muzejní noci a předtím na vodnici do oblíbeného sklepa...ona je důkazem toho, že jen ti nejvěrnější, ale také ti nejlepší zůstávají. Na muzejní noci jsem potkala i Terku, takže jsem si nakonec řekla, že je škoda, že tyhle kámoše (mimo Miši), vidím tak málo...co když to tak dopadne i z těma zpoza plotu? To bych nerada... Snad zbude aspoň ten jeden věrný...vzhledem k počtu zážitků, lidí a hodin strávených za pletivem i všude jinde, počítám s tím, že snad nebude jen jeden...
Za drsnějším plotem jsem vypila turka, pohladila psa a králíka a po dlouhé době objala toho, jež mě má absolutně přečtenou...bude se mi stejskat:( Tak jako po všech, ale po něm zas jinak...Hlavně, abychom se ještě někdy viděli...Opravdu se bojím...žádný takový to "bojim, bojim", teď mám vážně strach:/

Takže příští týden budu psát na papírky, protože ten sešit je moc těžkej a už teď mám problém, narvat všechno do batohu a týden potom budu někde na moři, s ponorkovou a mořskou nemocí o jeden level výš, se sešitem a perem. Snad mě tam babi zachrání. Jestli jo, tak hned, jak se vrátím, projevím se celosvětově na blog;) Budu mít slušnej absťák... Po tom týdnu s rodinkou a ve snobskym prostředí budu celá taková nesmírně sterilní, ale těšim se na to, že bude babi vařit;)


PS.: Nemám ráda, když mi někdo lže...nevím, jestli to byla lež, každopádně se mi zdá, že některé vztahy jsou z takových někdy i jen zdánlivých nebo nepatrných lží a "lžiček" celé spleteny... To pak nad nimi moc přemýšlím, lámu si hlavu...nakonec se vše ukáže jen jako špatná nálada, nedostatek odvahy, nedorozumění a pochybení...jen v těch nejhorších případech to pak bolí..., ale stejně to není hezký pocit...taková nedůležitá, ale přesto silná nejistota...člověk je neustále v pohotovosti, sleduje, ověřuje si...

-hlavně jde asi o to, že když někomu na nějakou lež přijdu, nevím, co mám dělat...když ho mám ráda, o to hůř...dokonce se na něj pak někdy umím i naštvat, ale moc často se mi to nepodaří...Aby si pak nemyslel, že si mlže vesele lhát jak chce!

Mimochodem, mám nádherný fotky ze školy...fotili jsme se jako třída, po dvojcích, párech a skupinkách...je jich spousta a náramně se vyvedly:)

Se lží se dostaneš na světa kraj, ale nikdy zpátky. (Polská přísloví)