Po sto prvé:) a vesele s obavami z budoucnosti...

Tak toto je sto první post na blogu...taky už od vymazání funguji více než rok... spousta výročí najednou a k tomu se plní přání. Asi jsem dostala k narozeninám blogu nádherný pozdní dárek...jinak už si to štěstí opravdu vysvětlit neumím...štěstí je prý souhra a shoda okolností, štěstí jsem prý pro někoho i já...jsem tedy pro někoho "souhrou a shodou okolností" (?)

Středeční odpolední procházka, když zrovna mrholilo, ale nám to nevadilo. Mám ráda déšť, mám ráda vůni vzduchu po dešti, mám ráda vůni vzduchu všude, kde je XY;o) Mám ráda jeho vůni:o) Takže si mohlo pršet jak chtělo, ale já jsem byla stejně bez deštníku, metaforicky s deštníkem...a nebyla jsem sama...a všechno bylo "against Rain", s obrácenym Rkem:o) ...a pak jsem byla celá mokrá, pak jsme byli celí mokří...Ano, jsme dva a dokonce si občas děláme srandu z toho, že bychom mohli být díky mému těhotenskému tričku i tři;D Na to je ale vážně ještě dost času a plánování, jak známo, se absolutně nevyplácí...stejně mi to tričko bude za chvilku malý, že?;D

Jsem toho pocitu, že je Bratislava nesmííírně nudná... Pokud si nemám zrovna s kým psát, pokud nemám co psát nebo tak, tak tady vážně nic nedělám. Dneska se pojedu vyvalit k bazénu, dodělám nejspíš poslední letošní úkol do školy a upíšu si prsty na icq. Večer přijede tatík a zítra mi držte palce. Zítra se rozhodne o mém dalším osudu. Doslovně...o mé budoucnosti, nejspíš i o náladě (dočasně určitě)...prostě tak docela o všem. Bojim, bojim...bojim se hodně...

Achich, ach...I´m looking for Monday:o) Zas si hezky vstanu ve čtyři ráno a pak už rychle po dálnici až do Babic. Tam šup do uniformy a pak už zas týden klidu...žádné vaření, řvaní, uklízení...uvidíme, jak to dopadne v neděli, ale ještě jsem si vlastně ani nepřipustila, že bych tam u nás za pletivem třeba příští rok nebyla...a co hůř, bydlela bych s naší "dokonalou" rodinkou...po třech letech zas spolu...myslim, že bychom se navzájem povraždili...nedovedu si to absolutně představit, protože mi vážně stačej ty víkendy...Už ty prázdniny budou k nevydržení...nejen proto, že až bude pršet, a i když nebude, bude mi chybět deštník, ale nebudu mít kam utéct...pochybuju, že mi bude stačit moje každodenní dávka bílé dobré nálady...

Ehm, jak se to všechno nečekaně převrací, už opravdu v nic nedoufám a nechávám to běžet. Asi jsem konečně uznala, že nemá cenu, abych se snažila změnit něco, co nejde, co změnit nemůžu..., a že bych se místo toho měla prát (nikoli bojovat!) s věcma, který můžu ovlivnit...
Návraty nezvažuju, otázek ubývá...teď momentálně je aktuální snad jen ta nejzávažnější. Ta, která se týká mé budoucnosti...toho, co bude dááál...
Většině ostatních věcí se teď spíš zahormonovaně směju;o)
Snažím se dál pomáhat alespoň zprávami za ten hlídanější plot a myslím, že je to lepší:) - to je tak asi jediné, co je z těch minulých otázek ještě aktuální. Jinak jsem se možná zas na chvilku odpoutala od země, vylezla jsem na maják a už tolik nepřemýšlím, doufám... Však ono to zas přijde, já vím..., ale teď bych si to s dovolením ráda užila:D. Se vším všudy, včetně déčkového úsměvu a medových očí:o) Nechci toho jen nikdy litovat, to se mi doufám nestane. Mám pocit, že možná tak chvilkově v afektu už jsem to zažila, ale jinak si vždycky vzpomenu na to hezčí, naštěstí:o)

Jinak, ať žijou majáky a mosty...možná ještě ta spolubydličná schodiště:) Jsem vážně zvědavá, co bude zítra a pozítří...co bude za rok, to si ani netroufnu odhadnout. Nyní jsem šťastná, celkem dost:o) Za chvíli to může být jinak...něco se mnou pořád mááávááá;) - někdo už snad ne;)

PS.: Některé icq rozhovory jsou více než zajímavé...ne divné, ale zvláštní...zjistila jsem, že tato dvě slova někteří velmi rádi definují...to bude asi tak jediné, co mají společného...teda, až na některé samozřejmosti;D

Blogu, všechno nejlepší;) Gratuluju vám, mé prstíčky, že jste se ještě neuťukaly...Tentokrát bez citátu, protože vůbec nevím, z jaké kategorie ho vybrat...a jestli to ještě někdo čtete a přečetli jste všech 101, tak gratuluju taky...a obdivuju vás;)

Mimochodem, jak se zbavit zapomínání? ...a nebo...jak se s vlastním zapomínáním vyrovnat? Ano, občas mi přijde těžší, vyrovnat se se zapomněním druhých...zvláště, když já si vše pamatuji...