Může, s dostatkem trpělivosti, i něco líného být ponecháno běhu? A poběží to?

Je to takové teď v mojí hlavě všechno pomíchané...minulý víkend jsem k psaní neměla příležitost, ve škole zas chuť. Bylo toho tolik, co jsem si potřebovala tím, že bych o tom psala, srovnat..., ale vzhledem k tomu, že jsem nedělala absolutně nic, byla jsem ráda, že jsem byla schopna vyčistit si zuby a jít spát;) Přes týden přišlo plno takových maličkých krušných chvilek, záchvatů smíchu i úzkosti a nakonec ono očekávané shledání s Míšou:) Měla jsem spoustu poznámek mezi linkami. Do sešitu jsem posledních čtrnáct dnů psala pro změnu více než obvykle. Dokonce jsem si napsala i pár poznámek, co bych mohla hodin na net, ale pak z toho sešlo, takže se to všechno nakupilo až na dnešek. Ale naskytl se problém...v průběhu minulého týdne jsem dopsala jeden sešit a sem, do Bratislavy, jsem si vzala ten méně popsaný, téměř zbrusu nový...tentokrát bez linek. I v tom se už objevuje pár zajímavých poznámek...a ty, z toho starého zas příště, až ho budu mít u sebe...psala jsem ho od prosince do začátku května, takže je plný snění, zklamání, nářků, temnot, úzkosti, euforie...a dalších vykolejení horské dráhy-tedy spíš jen toho mého vozíčku... Ten novej sešit začíná zápisem z června 2006, který je už podle písma napsanej v nějakym divnym rozpoložení...dobře, nebylo to jen tak "nějaké" rozpoložení;) ...naštěstí už neni...teď je zas jiné...:(Dál už je až květen 2007..."Jak se to teď všechno vrací, tak aby byla aspoň nějaká jistota, když už jsem dopsala tamten sešit..."...je tam o tom, jak se těšim na něco novýho...přitom vlastně ani nevim na co a jestli se vůbec těšim:(... Má cenu začínat něco nového, když se člověk ještě nesrovnal s minulostí? V horším případě, když se ještě nesrovnal ani sám se sebou?...je možné, aby něco, co vámi naprosto prostoupilo, zůstalo když už, tak jen uvnitř? Jen v hlavě a pak takové ty motýlí pocity v břiše? ...a aby navenek nebylo téměř nic poznat? Nejlépe vůbec nic...? - "Nikdy jsi nebyla a naše seznámení proběhlo má milá před kinem, který není...nebylo nic, já jen kdybys měla chvíli, můžem si někam sednout. Nebylo nic, pár let jsme spolu nemluvili a předtím taky ani jednou... Scénář se nekoná, my dva ho nenapsali a někdo místo nás prázdnej papír spálil. Nic není, ani já ani tvý zlatý oči, jen jsme šli na biják, co nikdo nenatočil..." - písnička...jenom jedna taková písnička...:) :´( a já vztahovačná;) , ale je fakt dobrá...
...Na všechno se vykašlat a nechat to bejt, hlavně nic nevzdávat...co je lepší? Asi to nechám všechno nějak běžet...nic jiného stejně dělat nemůžu:( Jediné, čeho se bojím, že díky tomu, že to nechám běžet, ztroskotá vše na lenosti a podobném...:(
Jsem totiž neskutečně zahormonovanááá... Takže ještě něco: Pro příště respektovat heslo: "Nic se nemá uspěchat...":o( "Srdci neporučíš, vůlí ho neovládáme."

Kdy a jak se to moje věčné přežívání zastaví? Za jakých podmínek? Stačí se s něčím vyrovnat? ...a pak...Život získá větší smysl, získám jistoty a zaseknu se…po zaseknutí maximálně toužim. I díky tý mojí nekonečný lenosti, bych si strašně moc přála, abych si mohla na chvilku jen tak odpočinout...ne jako na prázdninách, ale tak nějak všeobecně dát volno hlavě a nitru...

Mimochodem:
Někomu je 19 a měl jenom dvě nebo tři holky...a někomu je 15 a měl jich asi dvacet;D
Trpělivost přináší růže... Někdy černé... Někdy někomu Černého... A někdy místo hořejš.ka spíš dno...A ještě jedna otázka z hodiny zeměpisu, která mě opět vytočila (ta hodina, ne ta otázka;) ): Má cenu žít, když v nic nevěříte? ...není pak lepší někde v koutě tiše zemřít?

Čas, který uplynul je náš, a nic není na bezpečnějším místě než to, co bylo. (Lucius Annaeus Seneca)

Čas je řekou, kterou by člověk tuze rád splavnil oběma směry. (Theodor Fontane)

Čas hojí, hladí a zahlazuje skoro každé minus života, a díky perspektivě vzdálenosti činí vše minulé krásnějším. (Marilyn Monroe)