Exaktně prvního Máááje...

Tak je dneska toho prvního Máááje...A vůbec to neni jako v Máááji...už vůbec ne jako v ráááji, ale spíš totálně v háááji...a v háji jako samo, ne ve dvou:( Ano, pro změnu jsem se prvomájového polibku nedočkala...a přitom by stačilo tak málo:o( Ale co;), však proč si taky nepočkat...v lednu je jako v lednu, v máji je jako v máji a možná, že je to tak dobře... Miši mi poslala jednu imaginární pusu mailem (takže aspoň vím, že virtuálně neuschnu...tzn. bojte se!!!). Prsty už mi zas po klávesnici skáčou a poskakujou. Nevim, jestli zrovna radostně, ale určitě neběhaj..sice by potřebovaly endorfin, ale na to jsem moc líná;)

Dneska jsem viděla dokument o lásce. Byl krásnej...plnej zajímavejch názorů, postřehů, poznatků, důkazů a domněnek. Ze všeho, co jsem si tam tak poslechla, vyplývalo, že pokud se nenajdou dva lidi s určitostně stejným názorem a pohledem (jistota je např. silně ortodoxní náboženství), vyplatí se, mít svoje jistoty, počkat, nic neuspěchávat...njn...když už, tak si jen nezávazně užívat...jenom to možná pak nechce kapky na alergii, ale proti slzám;)

Vlastně dneska díky tomu počátku "láskyčasu" narážím na samé zajímavé poznatky z tohoto oboru... Našla jsem krátký odstavec, který shrnuje všechny ty eseje o tom, že je láska jen chemie...bohužel, nevím, kam, do jakého dokumentu, jsem zašantročila onen chemický vzorem lásky, ale tohle mi přijde výstižnější než pár čísel a písmenek...je to skoro pro laiky:


Proč zamilovaní „blázní“?
Na vině jsou neurochemikálie, které sytí odměňovací systém v mozku. Spouštěčem může být pohled (nebo vůně) vaší vytoužené a mozek vyloučí látku zvanou dopamin - vaše sexuální touha vzroste. Hladina serotoninu klesne, což způsobí onen pocit „bez tebe nemohu žít“. Do toho se přidají spřízněné chemikálie jako oxytocin a vazopresin. No a takovému náporu prostě nemůže nikdo oddolat.
-nu, není to zajímavé? I za ta sladká slůvka a pocit, že když vás milovaný opustí, život ztratil smysl, může jen nějaká látka...Zdá se to všechno tak složité, popsalo se o tom mnoho stránek, existuje spousta úvah, ciátů a filosofických myšlenek...a nakonec to zas skončí u exaktní vědy...


Doufám, že se zanedlouho všichni nedozví o tom, jak jsem se v pátek vyrovnávala se smutkem; Snad to dneska básnikovi a Anež vyjde...snad to dneska vyjde všem;) a nejen dneska! Těm, co se vymanili z krysího kolečka přežívání, čekání, hledání a dalšího (aspoň na chviličku nebo na dýl;) ), přeju jen to nejlepší;o) ..., ale proč jim to přát, když už to mají?


Dobře, dobře...vyhrabala jsem i ten vzorec;)

Láska je ve skutečnosti jen chemická formule C8H11N (FEA). Jde o strukturně velice jednoduchý a účinný fenylethylamin – tedy hormon skupiny amfetaminu...atd...
-a ještě pořád tomu věříte? I když to tedy není nic nadpozemského, je to krása...;)
-na internetu se najde vše...třeba tady ;) ...zkazí vám iluze a vyženou naivní pohádkové myšlenky


A ještě něco, k Miši;) K tomu včerejšímu commentu...-inspirovalo mě to k tomu, abych neodpověděla jenom tam, na tu bílou, ale taky sem, na černou...a nebo možná jen sem, to bude stačit;) I když..., ehm, pesimismu není nikdy dost, že?

Nevím, nevím..., jestli jsme tak úplně protikladné... Všechno to začalo tím, že jsem totiž byla vlastně úplně spokojená a najednou mi začalo docházet, že je to nějaký divný, ale nemám o co usilovat, o co se snažit...stejně, jako jsi napsala ty. Pak ale přišel zvrat a všechno bylo ještě daleko lepší...v tu chvíli jsem začla objevovat, poznávat, uvědomovat si...Nanic mi ale bylo už dřív a pak taky. Bolela mě hlava a o nic mi nešlo...pak jsem rychle spadla dolů a pořádně jsem ječela...jela jsem totiž v tom vozejčku sama a nikdo mě nechytal. Vlastně mě předem ani nikdo neupozornil, že je to tak prudký. Narodila jsem se a posadili mě do vozejčku...lidi ve vozejčcích za mnou, přede mnou i vedle mě odcházeli, přicházeli, zůstávali...horská dráha se vyvíjela a vyvíjela...jenže pak byla dlouho rovná...a tak to začalo...hůůů a už se to zvedlo, stairway to haeven...blééé a už zvracíme, padáme dolůůů...a ještě níž...zajíždíme pod zem...a nahoru a dolů a sprcha a tma..., ale co vlastně chci? Vyjet do určité výšky a tam bude zas rovina? Nejhezčí by asi byl mírný kopec nahoru, pár rovinek a pak zas trošičku dolů, ale jenom tak, aby mi nebylo špatně...vyrovnaná rovinka, abych si užila výhled, pak trošku nahoru...a tak dokola...hlavně, aby nebyla nuda...a taky aby sis ty, Miši, nevystoupila;o)


Cesta

Ti lidé milí a sympatičtí
jsou vždy vnímaví a lidští.
Srdce mají pro ty druhé otevřené
a to je dál za životem žene.

Neusnou na žádném hrobu,
protože vědí, že pro život mají vyhrazenou omezenou dobu.

A tak se snaží toho využít,
musí stále za svým srdcem jít.
Tak, jak jim káže jejich cit.
Láska, ta se nedá obejít...
To by člověk neměl v duši klid.

Honza Volf-ten, co neumí hrát golf
Francouzská palačinkárna 20.5.2004