Mlátí, mlátí...a snad neumlátí...:O

Všechno se to ve mně pere...rádoby dobrá nálada přechází v nostalgické povzdechy a melancholické myšlenky...To si pak pouštim do uší Alanis a koukám přes přivřený oči do sluníčka...nejradši bych v těch chvílích buď byla s "XY", ale to už by zas byl jinačí pocit...a nebo bych šla po louce se sešitem a perem v ruce, Alanis v uchu, provětrávala bych se a na konci by mě čekalo pořádně silný kafééé...a obětí od Miši:) Když mě totiž dneska pohladila po vlasech a popovídala si se mnou, bylo mi hned líp...na chvilku, ale líp:) Ve hvězdě jsme provětraly unavené plíce, sjely jsme do trafiky na mléčnej koktejl, poznala jsem její "prolejzačku" a musím říct, že tu má na nějakou dobu určitě jistou;)

Když to tak u mě v hlavě zápasí a všechno se to mísí dohromady, napadají mě všemožnosti. Nakonec jsem dospěla až k tomu, že se zas nacházím v podivnym "nicu", který dokážou prolomit jen neobyčejné a nestereotypní věci... Noc, kdy o sobě napůl nevím; Miši; psací nálada s dobrým nápadem; slzy; práce; když mě baví se učit...a nebo tak něco... Rozptýlení? Nad to není... Opravdu? Možná ano, pokud jste do něj nezapočítali i to zaláskované...;o) Mám ráda tohle slovo "zaláskovanost, zaláskovaný...". Miloučký, hezoučký...takový jiný, víc se to hodí...zvlášť k tomu rannému stádiu;o)

Dneska jsem byla na zkouškách. Další a další zkoušky...takové ty "životně méně důležité;)". Bylo to ohromný rozptýlení, možná i trošku nakopnutí. Nebylo to těžký, takže mi zas o kousek vzrostlo sebevědomí...zvlášť po tom, co jsem esej na pět set slov, na kterou jsme měli hodinu času, napsala za půl hodiny a mohla jsem si jít dát presso. Měli jsme na výběr z devíti témat. Moc dlouho jsem se nerozmýšlela. Jedno bylo absolutně nekreativní, jenom něco přepsat v upravené formě...pak pár běžných slohových útvarů a pak netradiční zadání...: "Rodiče o mně často říkají, že jsem..."(napište charakteristiku na 350-500 slov). Nejdřív jsem si napsala pár poznámek a pak už to šlo jak po másle...postupně jsem se od základního slova "lenost", kterým by mě naši asi definovali, dostala až k tomu, jaký máme vztah, jak se to všechno mění..., že často záleží i na takových maličkostech, jako je oslovení, a že jsem svoje jméno našla asi až bez nich. Teď jsem Mája...a říkají mi tak všichni bez ohledu na to, jestli jsem nepříjemná nebo jestli mají oni špatnou náladu. Tady doma budu podle momentálního rozpoložení jak mého, tak ostatních členů domácnosti vždycky malou-velkou výmluvnou Mařenou, hodnou Mařenkou, línou Marií..., ale co s tím? Asi nic..stejně jako já jim ani oni mně do hlavy nevidí, takže se budu muset spokojit s tím, že mají vysoké nároky, velké požadavky a bratříčka by popsali jednoduše jako "toho velmi šikovného, talentovaného a aktivního..." zatímco o mně by ani nevzdechli nebo by řekli, že jsem "ta samozřejmá"...a nebo nejhůř, podle momentální nálady se rozhodly, jestli bude zrovna Mařena či Maru... Je mi jasné, že lásku ke sportům nezískám a brácha ji neztratí, ale jsem si jistá, že i on se jednou stane "tím hodným a šikovným" zdánlivě už jen na papírech školního hodnocení...i u něj budou mít pocit, že ten , koho ve škole tak kladně hodnotí, je někdo jiný než ten, kdo se jim vrátil domů;D

A tak nějak jsem dopsala tu esej, zas jsem do ní vložila kousek sebe, ale tomu se já prostě nikdy neubráním...ano, jsem vztahovačná;) Pak už byla jenom matika, která byla jednoduchá. Ano, čtete dobře...napsala jsem, že matika byla jednoduchá...;D Vždycky, když dělám kterékoli zkoušky, přijde mi matika jednoduchá...pak je to většinou horší, ale co...aspoň že z toho mám dobrý pocit a žádný stress;)

Když si tady tak čtu básničky toho po uši zaláskovaně zamilovanýho kluka, je mi z toho hezky:) Když už se to nepovedlo mně, tak aspoň někomu jinýmu...a je to krásný. Doufám, že to vydrží dlouho. Všem;o) Jak Miši (to je téměř jistý), tak básníkovi...stejně tak i hrošokožci, Barusch, Verouškovi a ostatním... Vždyť to nabíjí:) Oni pak můžou nabít mě, mě ta baterka nakopne...budu nějak dál přežívat, nový věci zažívat...jako správná Mája prožívat...a pak zas něco přijde:) Zážitky z horské dráhy...ještě nevím, kdo má v mé hlavě momentálně přesilu...Vlastně ani nevím, kdo s kým je v ringu, ale stejně se zápasí o ono pověstné "nic", takže je to téměř jedno... Kdyby tam ale šlo o energii do baterky, doufám, že ji vyhraje ta správná Mája:)

Miši, děkuju:) ...a básníku, tobě taky a moooc:) Už tě ty moje věčný monotematický kecy musely omrzet, ale ono se tak těžko vyrovnává se ztrátou medovejch očí...a to i přesto, že mám sluníčkovej pokoj, víš? Zamkla jsem a spolkla klíč, ještě pořád ho před očima vidím...a jak víš, tak nikdy nebude pryč...jenom doufám, že nezapomene...Bylo jich hodně, hodně jich bude...to je mi jasný...a proč ne? Ať si to užije!

Často lidé, kteří se kdysi milovali, chodí dnes kolem sebe nevšímavě, to je politováníhodnější lidský vztah než nenávist. (Louis-Émile Bougaud)

-a to je ono...to je ta chyba!