Vyvažuju nálady...kdyby se sečetly, vznikla by neutrální;)

Nechci psát, že jsem zatím konstruktivně myslící, i když momentální stav mojí mysli je tomuto slovu blíže, než "v oblacích" či snad "na růžovém obláčku"...o konstruktivnosti nemůže být řeč už kvůli tomu, že bych tím urazila velkého pána, jenž jako robot takto myslí stále, nic ho nevyvede z míry, emoce nezná a nemá periferní vidění. Ještě stále jsem racionálně melancholicky myslící Mája. Nemám jako velká část naší domácnosti sociální inteligenci na nule nebo empatii v mínusu, nejspíš se tedy víc blížím bordelářské osobě, která má ráda svojí jistotu a při té étericky proplouvá vším kolem...

Sice plánuju, jak budu na prvního máje hledat rozkvetlej strom, a jak se tam o něj za pletivem asi poperem, jestli nějakej vůbec bude...

ALE

...melancholické myšlenky, koukání do prázdna, hádky i nadávky, byla jsem zplozena za trest...a očekávám černé tečky v budoucnu. Jako by se to všechno pomalu (nebo spíš celkem rychle vracelo...bojim, bojim...). Ta jistota nejistoty tzn.: zítra můžu být klidně v Číně, že? Však ono se to všechno vrátí...doufám, že pak už budu mít dost síly :O

!DÓST!

Dost o mikrosvětě, kde se dozvídám skoro nevědomky a nechtěně šokující nové informace, zprávy o správě mého budoucího přežívání...zítra už zas budu v tom druhym mikru, momentálně daleko vlídnějším a rozvíjejícním...

Dneska jsem se narozdíl od včerejška, kdy jsem prošla téměř půlku Prahy, nehla z domu. Celkem hrůza, co jsem všechno našla, když jsem vyklízela pokoj před malováním na žluto:) Milostné dopísky z páté třídy, básničky ze třetí a ze čtvrté...všechno je teď narvaný v šuplících a skříních...dokonce i ten starej deníček se zajícem, ke kterýmu už jsem dávno ztratila klíčky;D Budu mít v pokoji rozsvíceno sluníčkézní žlutou...
Když už jsem u těch barev, naposled jsem se ptala, jakou barvu má "nic"...Opravdu, některé pojmy ve mně barvy přímo evokují...a naopak, některé barvy zas evokují pocity, činnosti nebo věci... Modrá je líná, ve fialové usínám, na zelené skáču... Co třeba červená? ...je rozkošná? Červená mi vztahovačně připomíná válení na gauči, nemůžu si pomoct. Jestli je ale rozkošná, tak je XY celej žlutej...žádná černá;)

Včera mě večer sice pěkně bolely nožičky, ale po dlouhé době jsem byla na Letné. Tulipány, výhled, bruslaři, cyklisti, lavičky...pak Vltava; centrum; Pařížská; hotel, kde mutti pracovala, když byla ještě "v celku normální"-na to už si bohužel skoro nepamatuju... Normálně se v divně zapáchajících podchodech bojím, i když jsou krátké a na konci je vidět světlo, ale včera mi i na takových místech bylo krásně:) Cítila jsem se moc šťastně:o) Bylo mi fajn...ani zima ani teplo, ruku v ruce po mostě, přes přechod a na zastávku...bez bodyguarda by mě asi přejelo auto nebo tramvaj;D

Chci odtud pryč! Nemám zas takovou šílenou chuť bejt v králíkárně (i když daleko větší než jindy, to andělsky přiznávám;o) )...jenom fakt musim vypadnout. V pátek jsem seděla v Trafice, oddalovala jsem odchod na tramvaj, a když jsem přijela, dopadlo to jako vždycky...Po tom, co jsem si v Trafice nad kafem a provětraná položila hlavu do dlaní, chtělo se mi brečet a nešlo to, doma se to povedlo do hodiny...

Budu naivně doufat, nebudu na nic myslet, když to půjde, tak se vypláču, vykašlu se na to;) ...Zítra budu za tu "krasavici inteligentní" a pak už zas MááájaO:-) ...a všechno to povím polštářkový ovečce:o)

Láska je pramen, který překážkami vyrůstá. (Jaroslav Vrchlický)

Nejskutečnější, nejživelnějí lásky jsou vždy ty nejneočekávanější. (André Maurois)